Nepřekvapí, že se tyto úrovně budou lišit. Ale že se mohou lišit i o desítky procent? V případě Německa je kurz ohrožující ekonomiku zhruba 1,8. V případě Francie je to ale 1,24. Rozdíl je tedy 44 procent.
Německo si může dovolit silnější euro než Francie díky vyšší konkurenceschopnosti svého průmyslu. Aktuálně se kurz eura vůči dolaru pohybuje kolem 1,35. Toto je další doklad toho, jak nastavení unisex měnových podmínek pro všechny země EMU nevyhoví všem.
Ještě jedna poznámka k Německu, které je, podobně jako naše ekonomika, schopno vyvážet díky umírněnému růstu mezd, jenž dlouhodobě nepřevyšuje růst produktivity. Takové ekonomice roste přebytek obchodní bilance, což vede k tlaku na posilování měny.
Německá marka proto v minulosti posilovala. I česká koruna dlouhodobě posiluje, když se ekonomice daří. Vstupem Německa do eurozóny posilování německé měny ustalo. Euro neposilovalo stejným tempem jako marka proto, že Unie jako celek je slabší vývozní mašina než Německo.
Pokud by marka posilovala stejným tempem, tak by nyní byla zhruba o 40 procent silnější. To je podobné, jako kdyby česká měna nyní nebyla na 27 korunách za euro, ale na 16. A to je jeden kamínek do mozaiky argumentů ve prospěch eura pro ekonomiku, která je konkurenceschopná a vývozně orientovaná.