Dědické řízení „přes hranice“, které se v EU týká asi 450 tisíc rodin ročně, se výrazně zjednoduší, protože se bude odehrávat pouze v jednom státě. Nikoliv, jako se to často stávalo doposud, ve dvou či více zemích současně.
Zásadní novinkou je ale i možnost zvolit místo dědického řízení v závěti. Jestliže bude například Čech žít dlouhodobě ve Francii, může v testamentu přímo určit, zda pozůstalí získají jeho majetek na základě francouzského či českého práva.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Toto opatření zajistí více klidu a právní jistoty zhruba pro 450 tisíc evropských rodin, které každoročně řeší případy takzvaného přeshraničního dědictví,“ řekla v Bruselu eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová. Dědické řízení přes hranice by mělo být podle ní nejen rychlejší, ale také levnější než doposud.
Co se vlastně mění? Někteří právníci dlouhodobě kritizovali právě komplikovanost dědického procesu, pokud pozůstalí žili v jednom státě a jejich zemřelý příbuzný v jiném. Jestliže se například Čech odstěhoval do Rakouska a měl majetek tam i v Česku, dědictví komplikovaně řešily jak zdejší, tak rakouské soudy. Což údajně mnohdy vyvolávalo právní chaos a nedorozumění.
Na základě nového nařízení EU zahájí a dokončí dědické řízení automaticky soud v tom státě, kde měl zemřelý takzvaný obvyklý pobyt. Tento termín nezahrnuje například dlouhodobou dovolenou nebo služební cestu.
Podpis pod ‚zlatou‘ smlouvou ke Krtečkovi je pravý, tvrdí vdova po Milerovi |
Obvyklým se rozumí takový pobyt v zahraničí, při němž už člověk zpřetrhá vazby s domovskou zemí, přenese své záležitosti do jiného státu, založí si v něm bankovní konto, platí tam pojištění. Pokud v zemi obvyklého pobytu také zemře, dědické řízení automaticky přebírá soud tohoto státu. A to i v případě, že jde o majetek ve více zemích.
„Tato zásada však platí pouze tehdy, když člověk vysloveně neuvede v závěti, že si přeje, aby dědické řízení probíhalo v jiné zemi,“ řekl LN profesor Alexander Bělohlávek, jeden z nejuznávanějších českých expertů na mezinárodní právo.
Jestliže si Čech, žijící dlouhodobě v jiném státě Evropské unie, bude přát, aby řízení o dědictví řešily české soudy a zanese tento požadavek do testamentu, bude mu na základě evropské legislativy vyhověno.
Nejen pozitiva
Tato nová možnost je přitom z hlediska dědictví poměrně zásadní. Každá země EU se totiž řídí trochu jiným dědickým právem, včetně třeba práva takzvaných nepovinných dědiců nebo možnosti vydědění.
Například německá organizace Fórum pro dědické právo radí Němcům, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, aby si po zavedení nového evropského nařízení důkladně prostudovali, jaká práva a povinnosti budou mít jejich dědici. Třeba v Německu dědí majetek pozůstalé děti s manželkou zemřelého společně, ve Švédsku často jen manželka sama, francouzské právo pamatuje nejdříve na děti.
„Pokud má už někdo napsanou závěť, měl by důkladně prověřit její právní důsledky. Případně si v ní vymínit, aby dědictví bylo řešeno podle německého práva,“ řekl Anton Steiner, prezident fóra. Celkově ale hodnotí evropské nařízení jako pozitivní krok, který přeshraniční dědické řízení značně zjednoduší.
Profesor Bělohlávek se ale obává, že změna v mezinárodním dědickém právu může přinést i řadu dědických a soudních sporů, ne tedy jen samá pozitiva. Jde totiž především o komplikované určení obvyklého pobytu zemřelého, které může část dědiců snadno napadnout. „A to třeba ve snaze přenést dědické řízení jinam a znevýhodnit jiné dědice,“ uvedl profesor Bělohlávek.
Nové nařízení platí od 17. srpna takřka v celé Unii s výjimkou Velké Británie, Irska a Dánska. Tyto země si vyjednaly výjimku.