Jenže prosincová inflace byla nad inflačním cílem ČNB jen kvůli potravinám, pohonným hmotám a regulovaným cenám či daním. A to nejsou zrovna věci, které by mohla centrální banka svojí měnovou politikou ovlivnit.
Ceny ostatních položek, které mají váhu na spotřebitelském koši okolo 60 procent, nerostou. A nerostou ani navzdory vyšším dovozním cenám, což ukazuje na záporné poptávkové tlaky do inflace. Spotřebitelská poptávka zůstává stále slabá a fiskální balíček či vysoká nezaměstnanost jí jen těžko pomohou.
Vyšší ceny potravin a pohonných hmot po určitém čase z inflace vymizí samy a inflace na konci letošního roku či na začátku toho příštího již opět může být pod inflačním cílem.
Centrální bankéři tak mohou být v klidu. Nemá smysl reagovat na něco dočasného, co nedokážou změnou úrokových sazeb ovlivnit. A pokud by mohly, tak jen za cenu vysoké volatility úrokových sazeb a kurzu. To by ovšem stabilitě ekonomiky nijak nepomohlo.
Sazby by tak mohly zůstat ještě po určitý čas beze změny a letos bychom se mohli dočkat jejich mírného růstu až v druhé polovině roku. Hráči na trhu úrokových sazeb jsou ve svých očekáváních agresivnější, když vidí až trojí zvýšení sazeb.
To se nám zdá ale příliš. Uvidíme, nakonec v Polsku a Maďarsku se zvyšováním sazeb již začali.