Indonéský rybář Susanto se po čtyřech hodinách podívá na svůj úlovek – pouhé čtyři parmice, vrtí zděšeně hlavou. Dřív se mu přitom dařilo lovit parmy, tuňáky a další ryby, díky čemuž uživil svou rodinu.
Místo toho tak Susanto loví u přístavu v Karanggenengu, vesnici v provincii Střední Jáva, pomocí pasti na ryby vyrobené z velké plastové láhve a kusu provázku, kde je návnadou mouka.
„Rybaření je náročné,“ říká 42letý Susanto s tím, že v dobré sezoně uloví i dvanáct ryb, které mu na trhu vydělají 25 000 rupií (1,63 dolaru) za kilogram. Dobré sezony se však pro indonéské rybářské komunity stávají vzácností. Nyní Susanto uloví třeba jen čtyři ryby, což mu na uživení rodiny nestačí, informovala agentura Reuters.
Rybám je horko
Problém způsobuje rozbouřené moře hnané silnými větry, které vědci spojují s rostoucími teplotami. Pro rybáře vyplutí do neklidných vod znamená obrovské riziko. Počasí na moři může být tak extrémní, že rybáři vyplutím riskují život.
„Nakonec se rybáři vydají dál na moře, aby pokryli ztráty,“ předpovídá Parid Ridwanuddin, vedoucí kampaně Indonéského fóra pro životní prostředí (WALHI), nezávislé neziskové organizace.
Indonéská vláda předpověděla, že země s více než 17 tisíci ostrovy by mohla do roku 2024 utrpět v důsledku klimatických změn roční ekonomické ztráty ve výši téměř 115 bilionů rupií (7,4 miliardy dolarů), z toho 70 procent v mořském a pobřežním sektoru.
Co dřív rybáři v Indonésii ulovili za tři dny, dnes by lovili dní patnáct.
Stále teplejší vody zároveň ryby zabíjejí nebo je nutí migrovat do chladnějších oblastí. Studie odborníka na pobřežní a oceánské zdroje z univerzity IPB v Západní Jávě Yonvitnera (v Indonésii je běžné používat jen jedno jméno, pozn. red.) ukazují, že jakmile teplota oceánu dosáhne 30 stupňů Celsia, reprodukce ryb klesá. Teploty ve vodách kolem ostrovního státu přitom nyní každé tři roky tuto hranici překročí a poté se ustálí na 29 stupních.
Tento „tepelný stres“ způsobuje také blednutí korálových útesů, kdy přehřáté korály vypuzují barevné řasy, které na nich žijí, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že korály odumřou, a ničí se životně důležitá mořská stanoviště.
Podle vládních údajů tvoří indonéské útesy více než desetinu celkové plochy útesů na světě. „Když korály odumřou nebo projdou bělením, nemohou už být místem pro život a rozmnožování ryb,“ řekl Sukandar, výzkumný pracovník Centra pro pobřežní a mořské studie na univerzitě Brawijaya v Malangu.
„Moře už nás neuživí“
Rybář Abdi uvedl, že před deseti lety dokázal za tři dny na moři ulovit 10 tun ryb. Odhaduje, že aby dnes přinesl stejný úlovek, musel by být na moři 15 dní.
Vláda problémy rybářů vnímá, plánuje proto poskytnout rybářským komunitám zdarma nové vybavení. Například žaberní sítě, svislé panely síťoviny, které se zavěšují na vlasec – a školení o tom, jak přeměnit svůj úlovek na zpracované rybí produkty, které mají na trhu vyšší hodnotu.
Úlovky v Indonésii moc velké nejsou.
V současné době však stále větší počet rybářů opouští toto odvětví kvůli rostoucímu boji o obživu svých rodin. Údaje, které loni zveřejnil indonéský statistický úřad, ukazují, že počet rybářů pracujících v zemi klesl za poslední dekádu o více než 10 procent.
To je patrné na ostrově Lombok ve východní Indonésii, který byl kdysi známý prosperujícím průmyslem na zpracování olihní s více než 20 závody. „Úlovky nejsou a rybáři odešli za jinou prací. Všechny stánky jsou už zavřené,“ řekl rybář H. Amin Abdullah.
Protože rodiny na východním Lomboku mají pocit, že moře jim už nemůže poskytnout obživu, téměř všechny mají nyní členy, kteří pracují mimo Indonésii a posílají peníze domů, řekl Abdullah. „Mladí lidé ve věku od 18 let odcházejí do zahraničí. Proč? Protože rybolov už není výnosný,“ doplnil.
