Do lokality, kde stále převládají tradiční přízemní domky s okny ukrytými před pražícím sluncem, se „nacpal“ vysoký betonový dům nezvyklých tvarů, navíc s obřími okny. Na rozdíl od jiných takových nových vetřelců v okolních ulicích se ale tento pokusil pokorně ukrýt za laťkovým náznakem původního tvaru domu.
Sice je to stále v rámci ulice zjevení, ale rázem ne takové, jako by bylo bez trochy dřevěných latí. Ty nesou rovněž zastřešení dvou parkovacích míst a dodávají zajímavou atmosféru i o něco více soukromí dvěma dvorkům. Ty se nacházejí na každé straně uzoučké přední části domu. Tento způsob rozdělení měl přinést lepší výhledy a proudění vzduchu kolem budovy.
Důvodem ale mohlo být i rozdělení domu mezi matku a syna. Základ je sice společný, pak má ale každý svou část. Z dostupných fotografií nelze usuzovat přesnou dispozici – půdorysy nejsou k mání, materiály hovoří pouze o tom, že horní patro je privátní prostor syna. Matka má své soukromí v přízemí.
I to je zajímavá věc na pozadí nového domu – syn se vrátil ze zahraničí, aby se postaral o svou stárnoucí matku. A vzal si k tomu na pomoc architekturu. Úkolu se zhostil bangkocký ateliér AUN Design Studio. S péčí se věnoval i zahradě a každému detailu interiéru.
