Lapená Hattrickem - deník novinářky závislé na virtuálním týmu

Pondělí - Vláďa do síně slávy
Po probuzení mám na mysli jedinou věc: dneska si už určitě musím koupit nového brankáře. Mám sice dva, ale ani s jedním velkou parádu v páté lize, kam letos konečně postoupím, neudělám. Jeden je už starý a jeho výkonnost pomalu klesá a druhý je ještě moc mladý. Chlapec na sobě bude muset pořádně zapracovat, než se stane brankářskou jedničkou. Ještě s kartáčkem na zuby v puse pouštím počítač. Než půjdu do práce, chci zjistit, jaká je nabídka na přestupovém trhu.

Otevírám stránky Hattrick.org. Zadávám uživatelské jméno a heslo. A mám to před sebou. Stránku svého fotbalového týmu FC Pájka, jehož jsem virtuální manažerkou. Koukám se na své logo a přemýšlím, jestli bych ho neměla pomalu změnit. Přece jen ho používám už skoro šest sezon (tedy dva roky). Jenomže za co?

Chci, aby bylo jasné, že manažerkou tohoto týmu je holka, ale nechci, aby bylo logo moc holčičkovský. Když se chci napít, zjišťuji, že mám úplně studené kafe a že mi za chvíli jede tramvaj. Zase jsem se tady zasekla – a to jsem ani neklikla na přestupovou listinu, kvůli které jsem na Hattrick původně vlastně šla.

Poprvé se na Hattrick dostanu až ve tři hodiny odpoledne. Rychle si otvírám stránku se svým klubem. Chci se jít podívat na přestupovou listinu. Pak si ale říkám, že na hledání vhodného brankáře stejně nebudu mít dostatek klidu a čas. Otevřu si tedy stránku se svými hráči. Pochopitelně je chci omrknout jen v rychlosti.

Momentálně mám dvaadvacet hráčů, kteří pocházejí z třinácti různých zemí. Průměrný věk týmu: pětadvacet let, průměrná zkušenost týmu: nedostačující, průměrná forma týmu: neadekvátní.

Na to, že tuhle on-line hru hraju už víc než čtyři roky, to nejsou nejlepší výsledky, ale já mám ty svoje kluky prostě ráda. Ze začátku mi postavení sestavy na ligový zápas (který se hraje vždy v sobotu od půl dvanácté dopoledne) trvalo poměrně dlouho. Hráče jsem si totiž stavěla podle týmu Slavia Praha, kterému fandím. Stejně jako mám, nebo nemám v oblibě skutečné hráče Slavie, získávala jsem sympatie i ke svým svěřencům.

Jedno z nejtěžších rozhodnutí pro mě tedy bylo, jestli mám propustit z týmu hráče Mariusze Sklorze. Byl už starý a pořád zraněný, pro tým téměř nepoužitelný. Jen jsem utrácela peníze za jeho plat. Prostě takový Vláďa Šmicer. V klubu jsem ho ale měla od začátku. Nemohla jsem "Vláďu" jen tak vyhodit z týmu. Vždyť co by tomu řekli ostatní kluci? Mohlo by to zamávat s celou kabinou! Nakonec šel. Ne ale úplně pryč, poslala jsem ho do Síně slávy týmu FC Pájka. Jenomže postupem času byl mým Vláďou Šmicrem každý druhý hráč.

Omrkávání vlastních hráčů se opět trochu protáhlo. Rychle Hattrick zavírám a jdu opět pracovat. Začíná mi být jasné, že se dneska k nákupu brankáře dostanu jen stěží. I když kdo ví, možná že až přijdu večer domů…

Středa - To je přátelák
Od rána panuje v redakci lehce nervózní atmosféra. Středa je totiž dnem přátelských zápasů v Hattricku. Tedy zápasů, které jsou tréninkové a při nichž si každý většinou testuje nové či mladé hráče. Zatímco v sobotním ligovém zápase je rozlosování týmů a zápasů dopředu stanovené, přátelský zápas může každý hrát, s kým chce. Kolega Vláďa hraje s naším nadřízeným Honzou. Pepův tým odcestoval na zápas do Itálie, k Adélce na stadion přijedou Němci. Hattrick hraje ve 124 zemích dohromady až 900 tisíc lidí. Každý tým rovná se jeden opravdický živý člověk (manažer), kdokoliv chce, může hrát proti komukoliv z každého koutu světa. Patnáct minut před výkopem přijímám výzvu týmu z páté ligy. Uf. Stihla jsem to na poslední chvíli. Teď ještě postavit sestavu z náhradníků, hlavně aby se mi nezranil nikdo důležitý.

Nemám čas sledovat pozorně on-line zpravodajství ze zápasu. Musím také pracovat v reálném světě. Když se ale v půlce zápasu podívám (hraje se na reálných devadesát minut, jako v opravdovém zápase), prohrávám už 0:3. Je to sice jen přátelský zápas, ve kterém vlastně o nic moc nejde, ale i tak mě to štve. V padesáté minutě je to už 0:4. V 51. minutě 0:5, 73 minuta 0:6, 77. minuta a 0:7. Naštěstí je konec. Tak takhle velký výprask jsem už dlouho nedostala. Kolegové se mi posmívají a připomínají mi zápas Slavie s Arsenalem, který skončil stejným výsledkem.

Na tom, jak dopadne zápas, závisí hned několik věcí. Ovlivnit můžu to, jakého hráče si koupím nebo jak ho vytrénuji, tedy jak jsou dobří. Zranění hráčů můžu ovlivnit třeba tím, jakou zvolím intenzitu tréninku. Co už ale neovlivním, je třeba počasí, jež na zápas také může mít vliv, nebo pravděpodobnost úspěšnosti. Klidně se může stát, že favorit prohraje s průměrným týmem. Sama jsem už s "looserem" několikrát prohrála.

Mám prostě zkažený den. Měla bych si konečně koupit toho nového brankáře, ale ani do toho se mi nechce. Jediná dobrá zpráva je, že se mi během tohoto totálního propadáku nezranil žádný hráč. I v tomto směru připomíná můj tým kabinu Slavie.  Zavírám ho a dělám, že jsem vlastně žádný zápas nehrála. Občas mi to připomene nějaký kolega nebo třeba moje sestřička – manažerka týmu SRZ Viktoria, která mi nezapomene poslat esemesku: "Ty jsi sáhla hráčům na platy? Vypadá to, že celej zápas prostáli s rukama v kapsách. Ale co, důležitější je liga."

Pátek - V byznysu
Dneska koupím brankáře! Tentokrát se nenechám ničím zlákat a místo oběda v práci projíždím na Hattricku stránku s nabídkami hráčů. Hned první se mi líbí. Je mu 25 let, má vynikající chytání a solidní zkušenosti. Navíc je to příjemný kluk, nehrozí tedy, že mi klesne nálada v týmu po jeho příchodu do kabiny. Je ideální. Jenomže ta cena! Vyvolávací částka je 70 milionů korun. Na toho asi nemám. Navíc je pravděpodobné, že se konečná částka vyšplhá klidně až ke sto milionům, pokud na něj bude přihazovat hodně manažerů. Koukám se, kolik peněz vlastně mám. Ehm. 26 milionů. Takže nic, na tohoto brankáře si musím nechat zajít chuť.

Sobota Góóóóóóóóóól!
Do konce sezony scházejí už jen čtyři zápasy. Můj tým letos ještě ani jeden ligový zápas neprohrál, pokud neprohraje ani ty poslední, postoupím po čtyřech letech (tedy dvanácti sezonách) do páté ligy. Konečně! I když je můj dnešní soupeř mnohem slabší, než je můj tým, neponechám nic náhodě. Stavím nejsilnější sestavu, jakou můžu. Několikrát ji ještě během dopoledne překontroluji. Všichni jsou na svém místě. Ještě určím, kdo by šel na případné penalty. I když jsem už mužstvo svého dnešního protivníka viděla několikrát, ještě jednou se jdu na jeho minulé výkony podívat. Je to tak, ten by v cestě mému úspěchu stát neměl.

Je půl dvanácté, zápas začíná. Můj stadion s názvem Plamen Aréna je úplně zaplněný, peníze ze vstupného tedy budou slušné. V tuhle chvíli už do zápasu nemůžu nijak zasáhnout, nezbývá mi než čekat na výsledek a číst si on-line zpravodajství z něj. Před koncem prvního poločasu vedu už 5:0.

Přečkám desetiminutovou přestávku a těším se na pokračování. Teď už se jen modlím za to, aby se mi nikdo nezranil. V příštím kole hraji na hřišti týmu FK Lamišky. S tím bojuji už docela dlouho, naše vzájemné zápasy jsou většinou vyrovnané. Kromě Lamišek nemám ve své lize momentálně soupeře, pokud můj postup někdo může ohrozit, je to právě tento tým. Zápas sezony mě tedy teprve čeká. Už se ale hraje druhý poločas.  Po tom nevyvedeném přáteláku se mi zvedla nálada. Zápas končí 9:0. Paráda!

Musím se podívat na výsledky svých kamarádů. Viktoria s přehledem vyhrála, tým Loko koko a Lamotlamov prohrály, 1. FC Gudmundsen remizoval, stejně jako Ayssan FC, zato FC Fakov téměř rozdrtil protihráče…

Zápas skončil před hodinou a já jsem se od počítače pořád ještě neodtrhla. Podle gamemasterů Hattricku se člověk na téhle hře příliš závislým stát nemůže. Podle nich stačí k tomu, aby v ní byl každý průměrně dobrý, když se jí věnuje tak hodinu týdně. Tak to nechápu. Za hodinu týdně bych nestihla vůbec nic. Navíc jsem manažerka týmu a musím se svým klukům věnovat.

Nejsem na něm ale závislá, dokážu si povídat i o něčem jiném a dokážu myslet i na něco jiného. Třeba na to, jak pěkně prožít zbytek soboty. Na druhou stranu, nemám náhodou už dost peněz na kvalitního brankáře?