V šedesátých a sedmdesátých letech skočili v Nizozemsku stejně jako ve zbytku světa na vlnu modernismu. To se věřilo, že každý bude jezdit autem a všechno bude lepší. Ve velkém se proto stavěly městské dálnice a k nim i velká parkoviště.
Jenže Nizozemci zjistili, že životy lidí se nezlepšily. Přišly jen zácpy a nehody. Rostl tak počet lidí (voličů), kteří chtěli změnu. Země proto poslední dekády prochází proměnou zpět k původnímu stavu a překvapivě zjišťují, že méně silnic neznamená delší cestu do práce.
V Utrechtu v sedmdesátých letech zasypali historický kanál a zbourali část historických domů, aby mohla centrem vést velkolepá magistrála. V referendu si občané v roce 2002 odhlasovali, že tam silnici nechtějí. O osm let později ji uzavřeli a po dalších deseti letech už zmizela úplně a vrátil se i původní kanál.
Kolem něj pak vznikl park, za jehož návrh získali architekti ze studia Okra Evropskou cenu za městský veřejný prostor. Proměna je podle fotografií až neuvěřitelná. V místě vedlo v každém směru čtyři až šest pruhů pro auta. Dnes stačí jedna obyčejná ulice na jedné straně obnoveného kanálu, na druhé ucelená silnice zcela chybí, jen na pár částech je jednosměrná ulice k obsluze domů, které ještě nedávno stály přímo u obří magistrály. I v parku se vzrostlými stromy je obtížné uvěřit, že šlo o silnici.
