Jedna skleněná lahev vydrží zhruba deset oběhů. Obchody, které vratné lahve prodávají, je musí také zpátky vykoupit.
„Proces vratných lahví začíná u našich výkupních automatů, kdy zákazník vrací láhev za 3 koruny, přepravku za 100 korun. Proces výkupu lahví je až na malé výjimky automatizovaný, poté co lahve projdou automatem, musí je ovšem zaměstnanec prodejny dle jejich typu roztřídit do konkrétních přepravek,“ vysvětluje Jiří Mareček, ředitel komunikace obchodů Albert.
Jak dodává, roztřídění se ještě ručně kontroluje na distribučním centru. „Poté, co se roztříděné lahve na distribučním centru zkontrolují, připraví se na originální palety dodavatele, který si je zpět odveze,“ doplňuje.
Dodavatel si sváží lahve na potřebné místo, tedy do pivovaru. Prázdná lahev se tak může „projet“ až stovky kilometrů.
Tomáš Maier, který se mimo jiné věnuje ekonomice pivovarnictví, upozorňuje na vysoké náklady spojené s tímto převozem lahví.
„Distribuce lahví do pivovarů je složitá, auta převážejí z jedné strany republiky na druhou prázdné lahve. Litr nafty dneska stojí 47 korun a například cesta jednoho kamionu z Ostravy do Českých Budějovic vyjde na několik tisíc korun. A to jsou jen náklady na naftu. Dalšími neméně významnými náklady jsou odpisy, mzdy, dálniční známky, daně a podobně,“ říká Maier.
Univerzální lahve
Řešení je podle Maiera jednoduché, a to mít jednu univerzální skleněnou lahev. Nemusela by tak cestovat po celé republice, ale zamířila by z obchodu do nejbližšího pivovaru. Univerzální lahve by navíc podle něj byly levnější.
„Pokud se vyrábí cokoliv ve větším množství, vždy to vyjde levněji. IKEA prodává po celém světě jednu stejnou misku, vyrábí jich možná i několik stovek milionů ročně, a proto je levná. U lahví by to bylo úplně stejné,“ zmiňuje Maier.
Používání stejných lahví by mohlo navíc částečně ulevit supermarketům i hypermarketům. „Z pohledu logistiky i pracnosti je třídění přepravek a lahví velice časově náročné a nákladné,“ přiznává Mareček. Systém sjednocení obalů by podle něj přineslo velké úspory.
„Potenciálně by se mohlo jednat o úspory v logistice, které by přinesly finanční úsporu, ale i úsporu z hlediska zátěže životního prostředí, protože by nebylo potřeba dělat tolik převozů. Velká úspora by plynula také z ušetřené lidské práce,“ doplňuje Jiří Mareček.
Pro pivovary spíše nereálné
Velké pivovary myšlenku mít jednu univerzální skleněnou lahev nevidí jako reálnou. Manažer pro strategii a business development Budějovického Budvaru Robert Chrt například zmiňuje, že pouhé sjednocení lahví by mělo jen částečný ekologický přínos.
„Vratné lahve se, ať již plné s pivem či prázdné, zpět transportují v plastových přepravkách (jiný způsob transportu neexistuje) – a u těch došlo též k individualizaci dle značek jednotlivých pivovarů. Samotné sjednocení lahví by v podstatě bez sjednocení beden mělo jen marginální pozitivní vliv – redukovalo by míchání prázdných lahví a jejich nezbytnou výměnu mezi pivovary (což není na tuzemském trhu zásadní téma),“ říká.
Jak dodává, výměna veškerých obalů napříč trhem by podle jeho odhadu byla operací za miliardy korun. „Navíc by takovéto opatření muselo najít koncenzus napříč celým trhem (všechny pivovary), což pokládám za nereálné,“ doplňuje Chrt.
Plzeňský Prazdroj zase uvádí, že systém jednoho typu lahve z velké části praktikuje. Pilsner Urquell se sice stáčí do zelené lahve s názvem ALE v Plzni, avšak všechny ostatní značky podle tiskového mluvčího Zdeňka Kováře používají stejný druh lahve, a to lahev GOLD převážně v hnědé barvě.
„Hnědá lahev GOLD je tak použitelná ve všech našich pivovarech a díky naší propracované a efektivní distribuční síti jsme schopni lahve přesně distribuovat do našich pivovarů v Plzni, Velkých Popovicích a Nošovicích tak, abychom zkrátili jejich cestu z obchodu do pivovaru a minimalizovali dopad na životní prostředí,“ říká mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.
Univerzální vratné pivní lahve by mohly dávat větší smysl u minipivovarů. To však prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich vyvrací.
„Největší objem piva se spotřebovává na místě, popřípadě se vozí pivo v sudech. V malých obalech (lahve, plechovky, PET) se distribuuje jen malé množství a u lahví se jedná prakticky vždy o nevratné lahve. Minipivovary většinou nejsou vybaveny myčkou lahví, proto tento nápad nemá pro minipivovary prakticky žádný význam,“ říká.
Ostatně ani Tomáš Maier by povinnost používat univerzální pivní lahve u minipivovarů nezaváděl. „Minipivovary, což jsou pivovary do roční produkce 10 000 hektolitrů, by mělo smysl vynechat, už tak té byrokracie mají nad hlavu,“ zmiňuje.
Speciální daň
A ačkoliv si velké české pivovary neumí trh s jednou univerzální lahví představit, Maier zůstává optimistický.
„Sjednocení nabíječek se také výrobci mobilních telefonů skutečně dlouho bránili a také to šlo, těží z toho jen spotřebitel. Nevidím důvod, proč by to u skleněných lahví, a nejen pivních, nešlo. Každého spotřebitele nepochybně někdy vytočilo, když mu v nějakém obchodě nevzali nějaké zálohované lahve,“ uvádí.
Připomíná však, že přechod pivovarů na univerzální skleněné lahve není záležitostí několika dní či měsíců. „Pivovary by měly na sjednocení dostat dostatečně dlouhou lhůtu, třeba i deset let,“ říká s tím, že se sjednocením lahví souvisí například i sjednocení přepravek.
Univerzální lahve však nemusí být podle Maiera jediným řešením. „Výrobci si mohou z marketingových důvodů stáčet pivo do nestandardních lahví, ale v tom případě ať platí speciální daň,“ zmiňuje.
„Chápu, že tyto debaty na pracovníky marketingových oddělení v pivovarech působí jako červený hadr na býka, ale skutečně pokud vrátím lahev náchodského pivovaru v Brně, opravdu nevidím jediný důvod, proč by ta musela na naplnění znovu do Náchoda a nemohla být stočena v Brně,“ uzavírá.
