23. května 2019 10:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

Dobrovolné testování DNA pomáhá vyšetřovat zločiny. Údaje firmy shromažďují i staletí

Genom (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Genom (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

PRAHA Na jaře loňského roku se americkým policistům podařilo vypátrat sériového vraha, který svoji poslední oběť usmrtil před čtyřiceti lety. Byť bezprostředně po vraždách získali vyšetřovatelé DNA zločince, nenašli ve svých databázích žádnou shodu. Případ byl tak na dlouhá léta uložen v kolonce neobjasněných.

Dnes již petasedmdesátiletý penzista Joseph James DeAngel neudělal žádnou chybu, kterou by na sebe mohl pozornost vyšetřovatelů strhnout. Osudné se mu stalo to, že si jeden z jeho příbuzných nechal od specializované firmy otestovat DNA. Vzorek pak nechal zařadit do specializované databáze, kde je možné na základě analýzy dvojité šroubovice najít příbuzné. A tak si spravedlnost došla pro „Zabijáka z Golden State“, který na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zavraždil 12 lidí. 

Reklamy na DNA testování zaplavily i český internet. Masivní kampaň odstartovala společnost MyHeritage, která odhalení etnického původu a nalezení příbuzných nabízí za 79 amerických dolarů. Firma ve smluvních podmínkách deklaruje, že bez soudního příkazu a předchozího písemného svolení společnosti je přísně zakázáno používání služeb týkajících se DNA pro účely forenzního vyšetřování či vyšetřování trestných činů.

I vzdálený příbuzný

Kriminalisté každého státu zajišťují takové vzorky, které jim umožňuje příslušná legislativa, což se i v rámci Evropské unie liší stát od státu. „Nové technologie však přinášejí nové problémy, na které musí právo reagovat. Jedním z nich je právě existence větších soukromých databází, například těch genealogických, v nichž jsou shromážděna data lidí, kteří se nechali dobrovolně testovat pro své soukromé účely. Ve světě tak nyní běží velmi živá a vzrušená debata o tom, zda a za jakých okolností mohou vyšetřovatelé požadovat přístup do takových databází,“ řekla LN forenzní genetička Halina Šimková.

Oba největší američtí soukromí provozovatelé genetických databází - Ancestry.com a 23andMe, stejně jako MyHeritage deklarovali, že databáze jsou vyšetřovatelům přístupné na základě soudního příkazu. Otevření těchto datábází již reálně pomohlo nalézt několik pachatelů zvlášť závažných skutků, kteří spravedlnosti unikali po desetiletí. „Hledaný pachatel nemusí sám mít svá data vložena v databázi, stačí pokud tam jsou data některého třeba i vzdálenějšího příbuzného. Díky matematickým modelům je dnes už možné se na pachatele dostat prostřednictvím genetických dat takového příbuzného,“ vysvětlila Šimková. 

Jednou ze společností, která v Česku provádí genetické testování původu otcovské a mateřské linie je společnost Genarium. Na dotaz LN za jakých okolností umožňují českým vyšetřovatelům přístup k analýzám DNA, odpověděl ředitel společnosti Radovan Haluza stroze: „Za žádných okolností. Je to irelevantní dotaz, protože o předání není zájem.“ LN oslovily i Kriminologický ústav, dotazy však zůstaly bez odpovědi. 

Česká Národní databáze DNA

V Česku byla metoda identifikace pomocí DNA poprvé využita v roce 1992. O deset let začalo provozování Národní databáze DNA. Jsou v ní uložené vzorky získané na místech dosud neobjasněných trestných činů a osob, které byly odsouzeny pro zvlášť závažné trestné činy nebo proti nim bylo vedeno trestní řízení. Dále obsahuje profily mrtvol a kosterních nálezů dosud nezjištěné totožnosti a profily pracovníků, které by mohli biologický materiál kontaminovat - třeba policisté, soudní znalci či pracovníci laboratoře, která se vzorky pracuje. Předpisy ale neumožňuje vyšetřovatelům odebírat biologický materiál a zjišťovat genetický profil všech obviněných nebo podezřelých osob.

Dobrovolné zjišťování osobních informací v sobě skrývá pozitiva i rizika. Je nezbytné si zjistit zejména dostatek informací o poskytovateli služby. S citlivými daty o jednotlivci může totiž disponovat velmi dlouho. „Pokud je vzorek správně zajištěný a je uchováván v odpovídajících podmínkách, je použitelný roky, desetiletí, v některých případech asi i staletí,“ upozorňuje Šimková. 

Přísné předpisy

Na ochranu citlivých osobních údajů, mezi které informace získané provedením analýzy vzorku DNA spadá, jsou evropskou legislativou kladeny přísné nároky. Některé společnosti, které analýzu nabízejí však sídlí mimo EU. „Obecně platí, že jakékoliv předávání osobních údajů do zahraničí je vždy spojeno s určitou mírou rizika. To se pak liší v závislosti na konkrétní zemi, do které mají být údaje předány. Ve vztahu k ostatním zemím mimo EU je ale každá společnost povinna zajistit, že předáním osobních údajů nedojde k jejich ohrožení,“ vysvětlil Michal Nulíček, odborník na ochranu osobních údajů a partner advokátní kanceláře Rowan Legal.

Pokud společnost provádějící genetickou analýzu sídlí za oceánem, jde o jiný režim. Vzhledem k USA bylo Evropskou komisí vydáno rozhodnutí, které stanovilo podmínky, za kterých je úroveň ochrany při zpracování osobních údajů americkými společnostmi dostatečná, aby mohly transfery citlivých dat probíhat bez nutnosti poskytovat další podobné záruky. „Toto rozhodnutí nazvané také Privacy Shield ale není bez kotroverzí. Jeho předchůdce - takzvané Safe Harbour zrušil Soudní dvůr EU mimo jiné ve světle aféry s Edwardem Showdenem (bývalý zaměstnanec CIA, jenž vynesl informace o celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace bezpečnostními službami USA - pozn. red.) a současné rozhodnutí už bylo také napadeno před Soudním dvorem. V rámci režimu Privacy Shield se americké firmy zapisují do seznamu subjektů, jež se dobrovolně zavázaly k dodržování zásad ochrany osobních údajů. Pokud firma v seznamu není, je možné předávat osobní údaje jenom za splnění záruk vyžadovaných GDPR,“ upozornil Ondřej Preuss, advokát a zakladatel služby Dostupnýadvokát.cz 

Školní jídelny jsou zaostalé: Děti nedostávají dost jídla a živin, říká studie
Školní jídelny jsou zaostalé: Děti nedostávají dost jídla a živin, říká studie

Státní zdravotní ústav (SZÚ) informoval o tom, že stravování ve školách je zastaralé a skladba jídelníčku neodpovídá současnému způsobu života. Ze studií vyplývá, že ve školních jídelnách děti nedostávají stravu, která by odpovídala doporučení výživových hodnot a liší se i gramáž porcí. Proč tomu tak je?

Najdete na Lidovky.cz