KOMENTÁŘ: Kolik let vězení stojí rohlík?

Hrozba vězení za krádež housek nebo kabelky. S nouzovým stavem přitvrzuje, vracejí se i vyšší tresty

Mnoho z nás si jistě pamatuje případ muže z Brna, který byl v průběhu jarního nouzového stavu za krádež 5 kusů pečiva odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, neboť kradl v době, kdy se v ČR objevil koronavirus, tedy za stavu který byl označen jako stav, který ohrožuje život a zdraví lidí natolik, že je srovnatelný s válečným stavem. Anebo ne?

Připomeňme si úvodem, že krádež je jako trestný čin kvalifikována převážně ve chvíli, když je pachatel recidivistou nebo způsobí škodu nejméně 10 tisíc korun. Málokterý zloděj bývá odsouzen k odnětí svobody nepodmíněně – ve většině případů soudy ukládají několikaměsíční podmíněný trest.

Autor netuší, kolik dalších provinilců si v posledním době vyslechlo, že jsou vinni spácháním zločinu krádeže dle § 205 odst. 4 písm. b) TZ, jelikož si za existence události, vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek přisvojili cizí věc s tím, že pachatelům, při kvalifikaci dle odst. 4 hrozilo až 8 let trestu odnětí svobody, tedy trest vyšší, než jaký hrozí pachatelům znásilnění nebo drogovým dealerům. S ohledem na základní principy trestního procesu, tj. zásadu spravedlnosti či přiměřenosti lze po­važ­ovat za absurdní, že bagatelní krádež, která s pandemií, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen nijak nesouvisí, je trestána tímto způsobem.

Tyto hodnoty by v každém trestním procesu měly střežit orgány činné v trestním řízení – policejní orgány, státní zastupitelství a soudy. Dva prvně zmíněné orgány se rozhodly předejít jakýmkoli debatám o spravedlnosti či přiměřenosti vysokých trestů zlodějů i zlodějíčků tím, že rovnou daly veřejnosti prostřednictvím svých webových stránek na vědomí, že výše popsaná kvalifikace je bez dalšího správná. Co na tom, že každý čin a jeho společenská škodlivost by měl být přezkoumán individuálně a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu?

První vlaštovky

Bohužel, působení zdravého rozumu (a vytrvalých námitek obhájců) odolával poměrně dlouhou dobu i třetí pomyslný pilíř spravedlivého procesu – soud. Za první vlaštovku změny je možné považovat rozsudek jednoho ze senátů KS v Plzni, kterému předsedal JUDr. Eduard Wiplinger, který odmítl krádež několika lahví alkoholických nápojů v době trvání nouzového stavu kvalifikovat jako zločin a označil jej za běžnou krádež. Existence nouzového stavu totiž dle soudu neznamená, že se společenská škodlivost jednání pachatele automaticky zvyšuje, a právě zvýšení společenské škodlivosti má být důvodem, proč jsou ve výjimečných situacích některé činy kvalifikovány přísněji. Nouzový stav, který byl vyhlášen především proto, aby mohla být přijímána opatření omezující šíření viru, je nadto dle Krajského soudu v Plzni nutné považovat za prevenci proti šíření nakažlivé nemoci, nikoli za stav srovnatelný s válečným stavem či živelní pohromou.

Soudy budou moci častěji ukládat peněžité tresty, krádeže budou trestným činem až od 10 tisíc korun

Ačkoliv je vzpomínaný rozsudek v současné době předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího soudu, ukazuje se, že již nyní jej následují další vlaštovky – dobrá zpráva čekala i klientku autora tohoto článku, kdy soud prvního stupně v Praze přistoupil na argument o nedostatečné společenské škodlivosti činu obžalovaného a krádež potravin a kosmetiky v hodnotě necelých dvou tisíc korun překvalifikoval ze zločinu na přečin. Rozsudek sice doposud nenabyl právní moci, ale i tak jej lze už nyní považovat za další vlaštovku pomyslného jara v trestním soudnictví.

V tuto chvíli je třeba vyčkat, jakým směrem se rozhodovací praxe soudů bude ubírat, a doufat, že hodnotu rohlíku nebude možné počítat na léta a ze zlodějíčků se nestanou jen díky epidemii zločinci.

Autor je advokát v AK Vostárek & Partner.