6. května 2019 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

KOMENTÁŘ: Rozšíření kriminalizace úplatkářství je správným krokem

Korupce (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Korupce (ilustrační foto) | foto: Lidové noviny

PRAHA Uplácením či podplácením se rozumí poskytování darů, jejichž účelem je, aby obdarovaný porušil nějakou svou právní povinnost. Korupci je tedy možné charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi. Jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává za tuto poskytnutou výhodu protislužbu, ať už materiální či nemateriální povahy.

V trestním zákoníku nalezneme hned několik trestných činů postihujících korupční jednání. Jde o přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství. Podívejme se, jaká jednání tyto trestné činy postihují.

Dosud takto bylo kriminalizováno jednání, při kterém určitá osoba přijme nebo si dá slíbit úplatek, a to jak v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu, tak v souvislosti s podnikáním. Stejně bylo postihováno jednání osob, které úplatek poskytnou, nabídnou nebo slíbí jinému. Trestní zákoník dále sankcionoval jednání osob, které žádají nebo přijmou úplatek za to, že tato osoba bude ovlivňovat či pokoušet se ovlivňovat výkon pravomoci úředníků.

Nově novela trestního zákoníku z února letošního roku upřesnila a rozšířila, kdo může být za úplatkářství dále trestně odpovědný. Dnes tak může být trestně stíhán nejen ten, kdo sám poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek jinému v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu. Kriminalizována může být i osoba, která k takovému jednání použije tzv. prostředníka, tedy spáchá trestný čin prostřednictvím jiného. Tato změna reflektuje mezinárodní závazek České republiky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci.

Úplatkem se přitom rozumí neoprávněná výhoda spočívající nejen v přímém majetkovém obohacení, ale i jiném zvýhodnění, které se dostává nebo se má dostat uplácené osobě, na kterou tato osoba nemá nárok. Zpravidla jde při uplácení o poskytnutí přímého majetkového prospěchu, například finančního (peněz) nebo materiálního (jiného fyzického daru). Může však jít i o výhodu jiného druhu, například o protislužbu, o prominutí dluhu či v některých případech i o sponzorský dar. Poskytování ojedinělých darů a pozorností nevýznamného charakteru a rozsahu, aniž by byla ze strany poskytovatele očekávána nebo vyžadována protihodnota či služba přesahující běžný rámec povinností adresáta daru nebo pozornosti, zpravidla nedosahuje intenzity úplatku. Není zde rozhodující výše úplatku, protože zákon nestanovuje žádnou hranici jako u některých jiných trestných činů. Výši konkrétního úplatku je třeba posuzovat v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost daného jednání.

Dalším klíčovým pojmem souvisejícím s korupcí je obstarávání věcí obecného zájmu. Podle ustáleného výkladu se jím rozumí obstarávání všech úkolů, na jejichž splnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina občanů. Jde nejen o činnost na úseku státní správy, ale i v oblasti uspokojování potřeb materiálních, zdravotních, kulturních či jiných. Zahrnuje tak nejen rozhodovací činnost, ale i jinou činnost, která souvisí s plněním společensky významných úkolů. Může se například jednat o některé případy ve zdravotnictví, ve školství či ve sportu.

Korupce je bohužel celospolečenským fenoménem a její míra je zpravidla přímo úměrná politické a ekonomické vyspělosti daného státu. Korupčních trestných činů se lze dopustit celou řadou jednání a nově tedy i při využití prostředníka. Toto rozšíření kriminalizace lze nepochybně hodnotit jako krok správným směrem, protože v případě korupce se jedná o krajně negativní společenský jev, který je třeba pojmout široce a co nejpřísněji trestat.

Uplácením či podplácením se rozumí poskytování darů, jejichž účelem je, aby obdarovaný porušil nějakou svou právní povinnost. Korupci je tedy možné charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi. Jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává za tuto poskytnutou výhodu protislužbu, ať už materiální či nemateriální povahy.

V trestním zákoníku nalezneme hned několik trestných činů postihujících korupční jednání. Jde o přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství. Podívejme se, jaká jednání tyto trestné činy postihují.

Dosud takto bylo kriminalizováno jednání, při kterém určitá osoba přijme nebo si dá slíbit úplatek, a to jak v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu, tak v souvislosti s podnikáním. Stejně bylo postihováno jednání osob, které úplatek poskytnou, nabídnou nebo slíbí jinému. Trestní zákoník dále sankcionoval jednání osob, které žádají nebo přijmou úplatek za to, že tato osoba bude ovlivňovat či pokoušet se ovlivňovat výkon pravomoci úředníků.

Nově novela trestního zákoníku z února letošního roku upřesnila a rozšířila, kdo může být za úplatkářství dále trestně odpovědný. Dnes tak může být trestně stíhán nejen ten, kdo sám poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek jinému v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu. Kriminalizována může být i osoba, která k takovému jednání použije tzv. prostředníka, tedy spáchá trestný čin prostřednictvím jiného. Tato změna reflektuje mezinárodní závazek České republiky vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci.

Úplatkem se přitom rozumí neoprávněná výhoda spočívající nejen v přímém majetkovém obohacení, ale i jiném zvýhodnění, které se dostává nebo se má dostat uplácené osobě, na kterou tato osoba nemá nárok. Zpravidla jde při uplácení o poskytnutí přímého majetkového prospěchu, například finančního (peněz) nebo materiálního (jiného fyzického daru). Může však jít i o výhodu jiného druhu, například o protislužbu, o prominutí dluhu či v některých případech i o sponzorský dar. Poskytování ojedinělých darů a pozorností nevýznamného charakteru a rozsahu, aniž by byla ze strany poskytovatele očekávána nebo vyžadována protihodnota či služba přesahující běžný rámec povinností adresáta daru nebo pozornosti, zpravidla nedosahuje intenzity úplatku. Není zde rozhodující výše úplatku, protože zákon nestanovuje žádnou hranici jako u některých jiných trestných činů. Výši konkrétního úplatku je třeba posuzovat v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost daného jednání.

Dalším klíčovým pojmem souvisejícím s korupcí je obstarávání věcí obecného zájmu. Podle ustáleného výkladu se jím rozumí obstarávání všech úkolů, na jejichž splnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina občanů. Jde nejen o činnost na úseku státní správy, ale i v oblasti uspokojování potřeb materiálních, zdravotních, kulturních či jiných. Zahrnuje tak nejen rozhodovací činnost, ale i jinou činnost, která souvisí s plněním společensky významných úkolů. Může se například jednat o některé případy ve zdravotnictví, ve školství či ve sportu.

Korupce je bohužel celospolečenským fenoménem a její míra je zpravidla přímo úměrná politické a ekonomické vyspělosti daného státu. Korupčních trestných činů se lze dopustit celou řadou jednání a nově tedy i při využití prostředníka. Toto rozšíření kriminalizace lze nepochybně hodnotit jako krok správným směrem, protože v případě korupce se jedná o krajně negativní společenský jev, který je třeba pojmout široce a co nejpřísněji trestat.

CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?

Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na katerina.kolarova@lidovky.cz.

LUKÁŠ VAJDA