KOMENTÁŘ: Nový stavební zákon omezí ochranu přírody i památek |
Snaha o zjednodušení povolování staveb se podle “kompromisní” koncepce zkomplikuje už samotnou dvoukolejností rozhodování. O běžných stavbách rozhodnou v prvním stupni dosavadní stavební úřady a ve druhém stupni nově ustavené krajské stavební úřady. V případě velkých staveb má však rozhodovat v obou stupních nová státní stavební správa, tedy ve druhém stupni Nejvyšší stavební úřad. Výsledkem bude roztříštěnost povolovacích procesů.
Přesun úředníků a systémová podjatost
Původní návrh počítal se vznikem jednotné státní stavební správy a spolu s odebráním části stavební agendy obcím a krajům také s přesunem části úředníků z obecních a krajských úřadů. Podle nové, kompromisní, dohody však mají úředníci zůstat na obecních stavebních úřadech.
Upravená koncepce návrhu stavebního zákona tak vrací na stůl problém systémové podjatosti. Může totiž vést k obnovení kritiky českých soudů ohledně možných politických zásahů do chodu stavebního úřadu. Tento aspekt je navíc v přímém rozporu s věcným záměrem a s jedním z hlavních cílů návrhu zákona.
Prodloužení povolovacího procesu
Úprava návrhu zavádí tzv. koordinované závazné stanovisko Krajského stavebního úřadu. To je ale dalším úkonem a dalším “razítkem” navíc oproti původní koncepci, kde takové stanovisko neexistovalo. Jeho zavedení navíc zásadně narušuje princip “jedno řízení - jeden úřad - jedno razítko”. V tomto bodě se tedy zcela opouští původní cíl nového stavebního zákona, že veškeré otázky týkající se stavby lze vyřešit na jednom místě.
Negativní dopady “kompromisní” koncepce stavebního zákona
V upravené koncepci zákona se stavební úřad prvního stupně stává z velké části pouze “pošťákem”, který do svého rozhodnutí převezme podmínky koordinovaného závazného stanoviska krajského stavebního úřadu. Pozice stavebního úřadu prvního stupně se tak zásadně oslabí, místo aby byl, v souladu s věcným záměrem, základním a nejsilnějším článkem celé nové soustavy stavební správy.
Rovněž hrozí, že bude vydáváno velké množství “automatických” povolení záměrů, pokud krajské stavební úřady nebo stavební úřady 1. stupně nebudou dostatečně personálně zajištěny. Věcné posuzování záměrů by se tak přesunulo do odvolacího řízení, z části až k Nejvyššímu stavebnímu úřadu, což by zřejmě vedlo k naprostému přetížení systému a tím i k zásadnímu zpomalení rozhodování.
Vůči původní koncepci návrhu byla uplatňována řada kritických názorů, v řadě případů i pochopitelných. Jako celek však vycházela z jednotné koncepce, která mohla vést k zjednodušení a urychlení povolování staveb. Ačkoliv má “kompromisní” úprava koncepce smířit s novým stavebním zákonem i jeho odpůrce, tento jeho jednotný koncepční rámec zcela nahlodává. Zachování podstatných aspektů stávajícího neuspokojivého stavu a části původní koncepce nového stavebního zákona nemůže vést k dobrému fungování stavebních úřadů ani ke zjednodušení povolovacích procesů. Prospěje tento “kompromis” či kočkopes obcím, jejich občanům a všem stavebníkům? Nemyslíme si to.
Autoři jsou advokáti kanceláře Frank Bold Advokáti, kteří se podíleli na přípravě textu návrhu nového stavebního zákona.
CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na tomas.nahodil@lidovky.cz. |
