22. ledna 2019 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

‚Na hromadné žaloby se vyloženě těšíme.‘ LitFin vyplňuje díru na trhu, financuje spory za jiné

Maroš Kravec, zakladatel společnosti LitFin. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Maroš Kravec, zakladatel společnosti LitFin. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA Spory, které se rozhodneme financovat, si vybíráme, říká v rozhovoru pro LN zakladatel společnosti LitFin Maroš Kravec. Společnost se specializuje na financování soudních sporů. Služba je určena zejména pro ty, kteří na spor nemají dostatek financí nebo kapacity.

LN: Jak vznikla myšlenka založit LitFin – společnost, která bude financovat spory
Studoval jsem ve Velké Británii, kde obor litigation finance, tedy financování soudních sporů funguje asi deset let a má obrovsky rostoucí potenciál. Měl jsem dobrou představu o tom, jak proces funguje a jaké jsou jeho výhody. Když jsem v Británii pracoval jako property developer, tak jsem chtěl dokonce této možnosti využít na žalobu v objemu deseti milionů liber. Nakonec ale bylo rozhodnuto, že si spor zaplatíme sami. Po mém návratu do Čech mi došlo, že taková služba v rámci střední Evropy vůbec nefunguje. A tak jsem se rozhodl využít díry na trhu a založit LitFin.

LN: Kdo by měl mít zájem využít vaše služby?
Mohou to být insolvenční správci, protože většina z nich často neví, co jiného dělat s pohledávkami, než je prodat, protože věřitelé už nemají zájem do incidenčních sporů investovat další peníze. Naše odměna výměnou za možnost pokračovat ve sporu a dotáhnout ho do úspěšného konce by v takovém případě byla pro věřitele přijatelnější, než kdyby pohledávku prodali třeba za dvacet procent její hodnoty. Další kategorií jsou i malé firmy, které dělají velký byznys nebo byznys s velkými hráči na trhu, se kterými by se obávaly konfrontovat. V takovou chvíli se postavíme na stranu slabšího – je to takový Robin Hoodovský koncept – nebude už platit, že jedině ten, kdo má dost peněz, může účinně bránit svá práva. A to platí například i ve sporu jednotlivce proti státu.

LN: Jaké jsou největší výhody pro klienta, jehož spor budete finacovat?
Jde o eliminaci rizika prohraného sporu, které je vždy spojeno s podáním jakékoli žaloby. Klient, který chce ze sporu dostat 100 procent, zároveň riskuje několik milionů korun na nákladech za jeho vedení a případnou prohru. Pokud je ale klient ochoten snížit svůj zisk na výsledku třeba o 20 procent, tak při financování sporu naší společností ze svého neriskuje nic. Je to platforma sdílení rizika nákladů. Vyplatí se to samozřejmě i LitFinu, protože třeba ze třiceti případů vyhrajeme dvě třetiny, což pro nás stále nebude ztráta. Pokud však klient prohraje svůj jediný spor, ucítí to velmi výrazně a přijde o peníze.

LN: A jaké je vaše odměna?
To je velmi individuální u každého sporu. Jde o osobu klienta, typ sporu i o to, zda byla právní otázka sporu již vyřešena, nebo nebyla. Průměrně se naše odměna pohybuje kolem třiceti procent toho, co se vysoudí, nebo jde o trojnásobek částky, kterou jsme investovali. Nyní třeba zvažujeme, zda budeme financovat spor, kde už má žalobce prvostupňové rozhodnutí ve svůj prospěch, ale po tři roky trvajícím sporu je otrávený z toho, jak dlouho se věc táhne, a kolik ho dosud stála. V tuto chvíli může přistoupit LitFin, spor zafinancovat, a žalobci dát nazpět i nějaké peníze, které už do sporu sám vložil. Kauzy, které se rozhodnete financovat si vybíráte, rozhodně nevezmete každou.

LN: Do jak velkého rizika ještě vstoupíte?
Případy, které máme zájem financovat, si velmi dobře vybíráme. Realita je taková, že investujeme zhruba do jednoho z pěti sporů, které nám byly nabídnuty. Nejsme gambleři, nejdeme do sporu, který si myslíme, že nemůžeme vyhrát. Investujeme jen do těch, které mají dobrou šanci na úspěch. Pro nás je klíčová dobrá analýza konkrétního sporu. Zjednodušeně řečeno, pokud nám případ přijde od advokáta, který klienta zastupuje, tak si od něj vyžádáme jeho analýzu. V případě, že se analýza advokáta shodne s naší interní analýzou, posíláme případ na posouzení externí advokátní kanceláři, která je expertem v dané oblasti. A shodnou-li se všechny, do sporu vstoupíme.

LN: Jaké jsou základní parametry sporu, který budete financovat?
Za prvé musí mít dobrou šanci na úspěch, tu ale nechci nijak kvantifikovat. Druhá podmínka je, aby byl spor veden proti subjektu, který je solventní a třetí aspekt je, aby poměr očekávaných nákladů k reálné možné kompenzaci byl alespoň kolem 1:10 až 1:12.

LN: Na založení takového projektu jako je LitFin je potřeba velký finanční kapitál. Kdo za firmou v tomto ohledu stojí?
V minulosti jsem působil v investiční oblasti a z té doby mám hodně dobrých kontaktů na solventní obchodní partnery. Po představení myšlenky financování sporů nebylo složité získat jejich kapitál na rozběhnutí firmy. Nyní jsme v počáteční fázi, kdy máme několik milionů euro připravených na financování aktuálních kauz. Z dlouhodobého pohledu je naším cílem přeměna na specializovaný fond, do kterého mohou investovat instituce a individuální investoři. Fond bude mít tu výhodu, že nebude korelovaný s negativním vývojem na trhu a s celkovou ekonomikou, takže může pro investory fungovat jako výborná diverzifikační strategie. Nyní spolupracujeme s londýnskými fondy, které mají společně v portfoliu asi tři miliardy liber, jež jsou určené výhradně na financování soudních sporů. Můžeme tak zafinancovat teoreticky jakkoli nákladný spor.

LN: Jste první firmou na českém trhu, která se financování sporů věnuje. Předpokládáte, že může i u nás vzniknout boom takových společností, které vám budou konkurovat?
Důvodem toho, že jsme v Česku první je, že celkově jde o nový koncept. V rámci celého světa takové projekty fungují zhruba deset let, a to hlavně v zemích s anglosaským právem, kde je systém na financování sporů více přizpůsobený. Česko a Slovensko a celá střední Evropa je poměrně malý trh, takže všichni globální hráči, kteří do sporů investují v miliardách, náš trh zatím přehlížejí. Očekáváme, že nám konkurence vznikne, ale zároveň si uvědomujeme, že bariéry vstupu na tento trh jsou velmi vysoké. Na začátku je potřeba velký kapitál a odborné zázemí.

LN: Kdo v zahraničí nejvíce financování sporů využívá?
Jsou to zejména velké korporace, banky a pojišťovny. Tedy instituce, které mají dostatek vlastního kapitálu na to, aby vedly vlastní žaloby, ale z účetního nebo byznys pohledu je pro ně zajímavější, aby financování sporu přenechaly na někoho, kdo se na to specializuje. Navíc se odstraněním nákladů na soudní spory z účetní rozvahy zlepší ukazatel EBITDA, což je také velká výhoda.

LN: Asi není náhoda, že jsme se setkali v prostorách Weinhold Legal. Jakou ve vašem byznysu hraje tato advokátní kancelář roli?
Je to naše servisní kancelář. Na začátku nám pomohla s přizpůsobením všech dokumentů české legislativě. Zároveň nám pomáhá rozvíjet kontakty s místními advokátními kancelářemi. Pravidelně se scházíme s partnery kanceláře a konzultujeme progres, který LitFin udělal.

LN: Jaká byla reakce zástupců českých advokátních kanceláří, když jste jim projekt představoval?
Téměř ve všech případech byla reakce velmi pozitivní. Překvapilo nás ale, že mnoho advokátů vůbec nemělo představu, o co ve financování sporů jde. Museli jsme tedy jít o krok zpátky a začít vysvětlovat, jak celý proces funguje a jaké jsou jeho výhody. Advokáti si velmi rychle uvědomili, že z toho pro ně nevyplývají žádná negativa. Advokátním kancelářím naše služby dávají možnost rozšířit portfolio svých klientů, protože jim mohou nabídnout lepší podmínky, a nemusí složitě vyjednávat o odměňování za poskytnuté právní služby.

Princip financování sporů je podle nás budoucností advokacie, protože odbourává základní konflikt zájmů, který má advokát vůči svému klientovi. Advokáti neradi říkají klientům, že spor vyhrají s 80% pravděpodobností. Klient tak nemá dopředu žádnou jistotu, jak spor dopadne, a přitom do něj musí investovat. Když do toho ale vstoupí LitFin, je to jinak. Naše společnost je odměněna, jen když klient ve sporu uspěje, v opačném případě klient nemusí hradit nic. Role jsou pak rozdělené tak, že stávající advokát klienta se věnuje čistě advokacii a my finančním aspektům sporu.

LN: Kdo vůbec tvoří LitFin?
V současné chvíli je náš interní tým složen ze čtyř lidí, kteří se věnují tomuto projektu naplno. Dalších pět kolegů se projektu věnuje externě. Jsme právníci, finančníci a byznysmeni, kteří se vzájemně doplňují. Interní právní zázemí je pro nás velice podstatné, ale na druhou stranu nemáme ambice přijímat zásadní rozhodnutí sami, proto outsourcujeme i právní služby.

LN: Jak váš byznys ovlivní předpokládaný příchod institutu hromadných žalob?
Za předpokladu, že zákon bude správně nastavený, jsem přesvědčen, že institut hromadných žalob bude velmi přínosný. V těchto případech bude existence subjektu, který bude spor financovat a pomůže s výběrem vhodného právního zástupce, zcela zásadní. Máme už vytipovaných několik oblastí, kde je hodně poškozených, jimž by se s pomocí hromadné žaloby mohlo dostat spravedlivého odškodnění. V této chvíli jsme v rámci V4 jediní, kdo financování sporů poskytuje, takže my se na hromadné žaloby vyloženě těšíme. 

LN: Můžete zkusit představit nějaký spor, který v současné době financujete?
Většinu samozřejmě nijak z důvodu smluvní mlčenlivosti komentovat nemohu. Dva zajímavé a již veřejné ale uvést mohu. Staronovou kauzou jsou nezákonné mnohostranné mezibankovní poplatky karetních společností MasterCard a VISA, takzvané MIFs. Každý obchodník, který od roku 1992 do roku 2009 přijímal platby kartou od MasterCard, a dále každý, kdo přijímal do roku 2010 (nebo 2013 v případě plateb kreditními kartami) platby od společnosti VISA, má nárok na odškodnění, neboť byl nucen platit i poplatky v nezákonné výši, a to při každé platební transakci. Typicky se bude jednat o kamenné obchody, restaurace, čerpací stanice, hotely atd. Celkový objem plateb kartami v České republice se v předmětném období pohybuje v řádech stovek miliard korun a výše odškodnění může dosahovat několik miliard korun.

Druhou kauzou je financování sporů poškozených proti kartelu výrobců nákladních vozidel. Vyšetřování této kauzy začalo někdy v roce 2010. Evropská komise o případu rozhodovala v roce 2016, tehdy se výrobci nákladních vozidel ke kartelu přiznali – všichni velcí výrobci těchto vozidel kromě firmy Scania. Tito výrobci pokrývali více než 90 procent trhu a kartel tvořili asi 14 let. Evropská komise jim za porušení hospodářské soutěže uložila do té doby nejvyšší pokutu - 3,8 miliardy eur. Ve vztahu ke škodám, které vznikly, je to ale pokuta zanedbatelná. Očekáváme, že vznikly škody zhruba ve výši 100 miliard eur. Všichni zúčastnění na kartelu jsou povinni odškodnit poškozené solidárně, to znamená, že jakýkoliv poškozený může škodu vymáhat po jakémkoliv účastníkovi kartelu. Jde asi o 10 tisíc eur za jeden kamion, takže i jakákoliv malá firma, která má či měla v předmětném období 20 – 30 takových kamionů, může požadovat zhruba 300 tisíc eur a více. Spolupracujeme s firmami, které mají více než 7 tisíc vozidel, takže financujeme žalobu přesahující 70 milionů eur.