Když se ve filmu objevuje krev, vidět by ho zpravidla neměla mládež do 15 let. Když dojde dokonce na nahotu, zapovězený je v mnoha případech až do 18 let. Věkové hranice, v tomto případě stanovené distributorem filmu, ovšem neodpovídají tomu, co jsou v současnosti dospívající zvyklí sledovat na obrazovkách svých počítačů nebo telefonů. Americká filmová akademie proto vede debatu, zda má vůbec označování snímků, odkdy jsou vhodné, ještě nějaký smysl.
Podobná debata se ale vede i o věkových hranicích, které stanovuje zákon. Aktuálně zalichotilo patnáctiletým ministerstvo práce a sociálních věcí. A to v pracovním materiálu, který se zabýval umisťováním nezletilých do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Do těch se dostávají děti vyrůstající v nevhodném prostředí. A právě patnáctiletí by již podle MPSV mohli říct, že raději chtějí jít bydlet do takového zařízení.
Materiál na několika případech ukazuje, že jsou v současnosti patnáctiletí svéprávní o sobě rozhodovat, i když ještě nedosáhli 18. roku života. Mohou již klidně ukončit školní docházku, sepsat závěť a také spáchat provinění. „Uvedené věkové hranice dávají výrazný signál o rozumové a volní vyspělosti nezletilých starších 15 let i v dalších oblastech života,“ stojí v materiálu.
Anketa
Souhlasíte s prodloužením povinné školní docházky do 18 let?
Ne všem ředitelům takových zařízení ale návrh přišel rozumný. „Jak máme třeba ve tři hodiny ráno, když řešíme nějakou krizovou situaci v rodině, posuzovat rozumovou vyspělost dítěte?“ uvedl jeden z kritiků MPSV.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) nakonec nechala materiál stáhnout. „Hlavním důvodem bylo především vytváření nejasností z důvodů dezinterpretace některých pasáží materiálu,“ sdělila LN mluvčí resortu Barbara Hanousek Eckhardová. Cílem dokumentu podle ní nebylo nic jiného, než pomoci pracovníkům těchto zařízení v otázkách, které doposud nebyly nikde zodpovězeny. „A v nichž převládala do značné míry zažitá praxe,“ dodala mluvčí.
Do školy povinně až do 18?
Ministryně Maláčová ale nedávno řešila i jinou věkovou hranici, kterou by naopak zvedla. „V době, kdy nám stárne společnost a vzdělávání je čím dál důležitější, nevím, proč je povinná školní docházka ukončená už 15. rokem a není to 18. rok jako v okolních zemích,“ řekla v rozhovoru pro Právo Maláčová.
Vyvolala tím tak velkou debatu. Někteří dávali ministryni za pravdu. Počet dětí, které po základní škole nemíří na na učiliště, v tuzemsku roste. „Odborníci se shodli na tom, že jeden ze základních problémů je, že děti končí na úřadech práce a tím pádem se jim zhoršují životní šance, uvedla také Maláčová.
Ministerstvo školství zatím podle vyjádření nic takového nepřipravuje.
Šikana či nezvládnuté učivo. Školní problémy se samy nevytratí |
„Úvaha o prodloužení povinné školní docházky se propojuje s kvalitou vzdělávání, zejména pokud jde o výuku cizích jazyků a konkrétních sociálních a praktických dovedností, které by člověka lépe připravily pro běžný život a speciální přípravu na povolání,“ vysvětluje Petr Macek, vedoucí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Masarykovy univerzity.
Ten společně s kolegy sledoval po dobu pěti let asi tisícovku dospívajících narozených v letech 1990 až 1994.
„Dnešní adolescenti zažívají – ve srovnání s předchozími generacemi – velkou míru svobody a volnosti v rozhodování. V osmnácti letech jsou dostatečně mentálně (rozumově vyspělí) aby pochopili, že volnost a svoboda je spojená s odpovědností za svoje jednání a za jeho důsledky,“ sdělil Macek.
Na druhou stranu ale údaje Českého statistického úřadu jasně ukazují, že se čerstvě dospělí tolik nevrhají rovnou do pracovního života a nemíří k oltáři, jak to bylo u jejich rodičů. Pokud se například pár oddal v roce 1993, ženě bylo v průměru 23,2 let a muži 25,4. V roce 2017 už ženě bylo průměrně 29,8 a muži 32,2.
Pocit ne/dospělosti
Sociolog Macek upozorňuje, že ‚právní dospělost‘ nemusí znamenat, že se člověk skutečně cítí dospělým: „Výzkumy nám opakovaně ukazují, že dvě třetiny mladých lidí ve věku 18 – 25 let se necítí sami ještě plně dospělí. V některých ohledech ano, v něčem ale ještě ne.“
Člověk se podle něho stane dospělým ve chvíli, kdy se jeho rozhodování stane nezávislé na rodičích a autoritách. Umí se o sebe postarat v běžném každodenním životě, přestává se orientovat jen na sebe, zpracoval svoji dosavadní zkušenost. „Usiluje o dlouhodobé blízké vztahy – partnerské a přátelské. Chce dostávat, ale také dávat druhým, starat se, pečovat. A tak bych mohl pokračovat do konkrétnějších detailů,“ vysvětluje Macek.
Protože dnešní společnost nestanovuje jasná pravidla, jaká má být osobnost člověka, když slaví ‚dospělé‘ 18. narozeniny, začali odborníci používat termín ‚vynořující se dospělost‘. „Nestabilita, hledání a nejistota, to jsou také časté průvodní znaky cesty k vlastní dospělosti,“ popsal pro LN Macek.
Hranice trestní odpovědnosti
Za vůbec nejkontroverznější jsou považované návrhy politiků, aby se snížila hranice trestní odpovědnosti z 15 let směrem dolů. Například před třemi lety se jedním takovým zabýval sněmovní ústavně-právní výbor. „Mladiství zločinci by mohli jít za mříže už ve 13 letech,“ říkal tehdy předseda výboru Jeroným Tejc (ČSSD). Nižší trestní odpovědnost se měla týkala těch nejzávažnějších činů jako vražda nebo teroristický útok.
Podle Jana Sváčka, místopředsedy pro trestní úsek Vrchního soudu v Praze, již nezletilí pachatelé neuniknout spravedlnosti za stávající praxe. Kromě samotného trestního zákoníku máme i jiné normy, zákon o soudnictví ve věcech mládeže, které vytváří mechanismy, jak zabránit významnému protispolečenském chování osob mladších patnácti let. Ať už se jedná o jejich převýchovu nebo výjimečně potřebu izolace od společnosti,“ vysvětluje Sváček.
Jeho profesní kolega, soudce Okresního soudu v Kladně Petr Sedlařík, upozorňuje ale na další faktor. Když někoho chce společnost dříve trestat, musí ho také přestat dříve chránit: „Pokud chceme po dítěti, aby ve čtrnácti vědělo, že nemá nikoho podvést či zavraždit, tak by zároveň muselo být natolik vyspělé, aby mohlo být i objektem jednání, kde se chrání osoby do patnácti let. To by se týkalo třeba i soulože.“
Ale pozor, i hranice legálního pohlavního styku – tedy 15 let - se i v českém prostředí snižovala. Poslanci v roce 2008 schválili podobu nového trestního zákoníku, který mimo jiné posunul tuto hranici na 14 let. Senát ale poté tento krok zamítl.
