Rok 2008 ovšem znamenal zlom, ohromné deficity se přelily do exploze státního dluhu, který se během 3 let zečtyřnásobí. Letošní deficit včetně dotací bankám dosáhne gigantických 32 procent HDP.
Spíš než k Řecku má Irsko neporovnatelně blíž k příběhu Islandu. Uvolněná politika ECB v předchozích letech vedla v Irsku k nafouknutí ohromné nemovitostní bubliny. Ceny nemovitostí mezi lety 1998–2007 vzrostly o 230 procent. Pak se tok levných peněz zadrhl a bublina praskla.
Za poslední tři roky ceny nemovitostí klesly o více než 35 procent a dramatický pád cen začal stahovat ke dnu banky, které poskytly půjčky na realitní boom. V tomto bodě vznikla fatální chyba irské vlády, ke které ji ale vedly, jak jinak, dobré úmysly. 100procentní garance na vklady a také garance na dluhopisy bank měly podle vlády celou situaci uklidnit, tím, že veškeré náklady vezme na svá bedra, bez ohledu na to, jestli to dokáže.
Po dvou letech je jasné, že irská vláda přepnula své síly a důvěra v záchranný plán klesá. Firmy a domácnosti opět pozvolna vybírají vklady z irských bank. Bankám nevěří ani trhy a nad vodou je drží jenom záchranné půjčky od ECB, které se již blíží dvojnásobku toho, co mají půjčeno španělské banky, i když je španělská ekonomika 7krát větší než irská.
EU poslední dny tlačí na Irsko, aby požádalo o pomoc. Motivem není čistě pomoci Irsku, ale spíš dobrý úmysl, aby se současná vlna nervozity nepřelila do Portugalska a Španělska, což by mohlo být pro euro fatální. Pokud si ale nepřiznáme rozměr problémů, může to být další dlaždice dobrého úmyslu na cestě známým směrem.
