Stodola v Pošumaví mezi Prachaticemi a Volary ale zůstala stodolou. Dostala se tak mezi nominovaná díla letošní České ceny za architekturu. Ukazuje názorně, že všechno jde i jinak. Stačí jen architekt, jenž se nad prostorem zamyslí a přinese nápady, které by laika nemusely napadnout.
Jan Holub a Tomáš Hanus z Byró architekti hovoří hlavně o nutnosti pustit se do rekonstrukce. Předchozí zásahy prý pošumavské chalupě, jež bývala kovárnou, víc braly, než dávaly, a téměř ji připravily o její autenticitu. Ta stodole zůstala, bylo ji ale třeba vylepšit. Architekti přišli se způsobem, jak dovnitř dostat více světla. Část střešních tašek nahradily světlíky či přesněji řečeno prosvětlovací šablonou.
Vnitřní prostor uspořádali tak, aby tam stále byl dostatečný prostor k odkládání, vytvořili ale i posezení nejen pro deštivé letní dny i možnou zajímavou zašívárnu v patře.
Klienti chtěli, aby mohli co nejvíce využít materiál dostupný v místě, aby změna měla co nejmenší dopady. Ty nebyly velké ani do jejich peněženek. Celkové náklady se hlavně díky tomu, že byla velká část práce svépomocí, vešly do půl milionu korun. Tomu nepřímo pomohla i pandemie koronaviru, jež přidala čas vlastníkům a ztížila dostupnost řemeslníků.
