Evropa byla podle údajů Mezinárodní agentury pro energii v roce 2020 největším dovozcem ruského uhlí pro elektrárenské využití na světě. Tehdy odebrala 57 milionů tun, druhá byla s odstupem Čína s 31 miliony. Česko hnědé uhlí z Ruska nedováží, v případě černého uhlí jde o zhruba sedm procent celkových dovozů.
Největší otazník v současnosti visí nad tím, jak rychle by se Evropě podařilo zajistit náhradní dodávky. „Část se dá získat odjinud, ale obecně je globální trh s uhlím také dost napjatý,“ řekl agentuře Bloomberg Fabian Ronningen, analytik norské poradenské firmy Rystad Energy.
Jedna věc je přitom uhlí na trhu obstarat a druhá ho do Evropy dopravit. Jako hlavní náhradní zdroje přicházejí v úvahu Jihoafrická republika, Austrálie nebo Indonésie, které jsou oproti Rusku mnohem vzdálenější.
Zástupci indonéských těžařů už agentuře Bloomberg potvrdili, že je oslovili případní kupci z Itálie, Španělska, Polska či Německa. Poslední dvě zmiňované země jsou na dovozu ruského uhlí pro elektrárny nejzávislejší.
Kromě vyšší ceny, kterou bude nutné platit za uhlí dovážené z větší dálky, hrozí i problémy s kvalitou. Evropské elektrárny se totiž přizpůsobovaly kvalitativním parametrům ruských dodávek. „Ruské uhlí je nejbližší, nejlevnější a třeba pro Německo nejvhodnější z pohledu vlastností, jako je výhřevnost a obsah síry,“ míní Jake Horslen, analytik S&P Commodities Insights.
Přesto to byl německý ministr hospodářství Robert Habeck, který se počátkem týdne vyslovil pro zastavení dodávek ruského uhlí do Unie. Konkrétní termín neuvedl, zmínil se jen o „dohledné době“. Německá energetická firma EnBW například považovala odstavení od ruských dodávek za možné až „ve střednědobém horizontu.“
Česká republika dováží uhlí z Polska
Pro Česko by se mohla situace změnit ve chvíli, kdy by omezilo své vývozy Polsko. Odtud totiž Česko podle analytika společnosti Finlord Borise Tomčiaka dováží 75 procent černého uhlí, z Kanady přibližně osm procent.
„Dovoz uhlí z Polska je pro Česko klíčový, částečně by se dal nahradit vyšší produkcí OKD a pak dovozem z Kanady a USA,“ řekl Tomčiak agentuře ČTK.
Zatím se však české firmy ani energetici komplikací neobávají. Pro polostátní energetický koncern ČEZ třeba případné uhelné embargo nic neznamená. „Nedovážíme uhlí z Ruska,“ říká mluvčí skupiny Roman Gazdík.
Potíže se netýkají postupně utlumované elektrárny Dětmarovice, která jako poslední v Česku spaluje černé uhlí. Z Ruska neodebírají uhlí ani firmy ze skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel.
Sankce na uhlí jsou i přes všechny komplikace pro EU v porovnání s ropou či plynem nejschůdnější. Proto se o nich také teď nejhlasitěji mluví. „Ty sumy, které se Rusku platí za uhlí, jsou desetkrát až patnáctkrát nižší než v případě zemního plynu... Je to jakýsi krok v naplňování cílů, ale nemyslím si, že má velký sankční efekt,“ řekl v pořadu iDNES.cz Rozstřel analytik energetické společnosti EGÚ Michal Kocůrek.
Odklon od ruského uhlí může podle něj oživit debaty o prodloužení těžby v tuzemských lokalitách. „Je důležité umět si to propočítat a mít na stole varianty. Ve chvíli, kdy je plyn extrémně drahý a jeho cena se promítá do cen všeho, jakákoli cesta ke snížení nákladů je smysluplná.“
