V Česku jen v Novém Městě nad Metují. Prozkoumali jsme, jak vzniká hodinový strojek

Náramkové hodinky se zdají být naprosto samozřejmou a v době nástupu chytrých technologií možná i trochu přežitou záležitostí. Jenže poctivé mechanické hodinky slaví v posledních letech čím dál větší úspěchy. Zákazníci oceňují tradici, která je s výrobou mechanických náramkových hodinek spojena, vnímají je jako luxusní doplněk i zajímavou investici. To platí především o hodinkách s cenou v desítkách tisíc korun a vyšší.

Jedinečný trezor v centru Prahy. Cennosti si sem může uložit každý

A i když je dnes obecně výroba hodinek daleko snazší, než před desítkami let, samotná výroba precizního mechanického strojku je stále vcelku výjimečnou záležitostí, kterou zvládne jen omezené množství firem na světě. Už 70 let se mezi ně řadí společnost Elton hodinářská z Nového Města nad Metují. Právě zde byl v roce 1949 založen pobočný závod státního podniku Chronotechna, který byl pověřen vývojem a následně výrobou mechanických náramkových hodinek. O dvacet let později se pak podnik Elton od Chronotechny osamostatnil a v tradici výroby vlastních strojů pokračuje po určitých dobových peripetiích dodnes.

„Právě vlastní výroba strojků a změna přístupu k zákazníkovi, kterému jsme nabídli výjimečné hodinky s možností individualizace se ukázala být klíčovým důvodem, díky kterému se firmě podařilo přežít turbulentní devadesátá léta a dnes se jí daří,“ vysvětluje Adéla Dittmannová, mluvčí společnosti Elton hodinářská. Hodinky značky Prim se dnes v Novém Městě nad Metují vyrábí pod taktovkou skupiny Czechoslovak Group, která do podniku vstoupila zhruba před třemi roky.

I díky náležitosti do koncernu budou letošní oslavy obou zmíněných výročí opravdu velkolepé. Firma sobě i svým zákazníkům vlastně nadělí zajímavé dárky: doma přímo v prostorách manufaktury na okraji města otevírá podnikovou prodejnu kombinovanou s malým muzeem hodinek Prim, 14. září tu proběhne velký den otevřených dveří, během kterého si výrobu mohou prohlédnout zájemci z řad veřejnosti. O dva dny později by také měl odstartovat prodej nové limitované edice hodinek Prim. Ta je inspirovaná prvními československými hodinkami Spartak a opět tedy oslavuje bohatou historii značky.

Legendární primky tikají dál. Dnes jsou hodinky cool, říká ředitel Kozel

Už 2. září pak firma oficiálně otevřela svůj značkový butik PRIM Manufacture 1949, který vznikl v ulici Nekázanka. Zákazníci tak budou moci hodinky tradiční české značky nakupovat v prostředí, kterým se jinak chlubí hvězdy světového hodinářského průmyslu. A to k hodinkám s nemalou cenou a velkým podílem ruční práce při výrobě sedí. My jsme ještě před otevřením obou nových prodejen přímo v manufaktuře Prim zkoumali, jak vzniká právě ono srdce hodinek, tedy mechanický strojek.

Začíná to kusem kovu

Výroba mechanických hodinových strojků dle vlastní konstrukce Prim byla v Novém Městě nad Metují naplno obnovena v roce 2008, když se tu dočasně strojky jen montovaly z předtím vyrobených zásob. Teď už tedy opět platí, že tu celé hodinky vznikají, až na několik výjimek, doslova od A až po Z. Strojků, tedy takzvaných kalibrů, tu vyrábějí celkem osm druhů (jejich stručný popis najdete v boxu), všechny byly zkonstruovány přímo v podniku Elton a mnohé vychází z původních konstrukcí vyvinutých krátce po založení. Jen jsou dnes strojky díky větší přesnosti a preciznosti výroby daleko spolehlivější a přesnější ve svém chodu, než kdysi.

I když je strojků celkem osm, výroba se v principu neliší, rozdíl je jen ve složitosti některých řešení a v konečném počtu součástek Těch je v jednom strojku průměrně asi 150 a jen sedm z nich tu nakupují, zbytek si vyrobí vlastními silami. Nakupovanými součástkami jsou typicky ty, které nakupuje většina hodinářských firem a které dovede na světě vyrobit jen několik subjektů, nebo jde vlastně o jakousi základní surovinu. Nakupuje se tedy vlásek, kameny, pero, kotva, jazyk kotvy, krokové kolo a Incabloc, tedy jakési odpružené uložení setrvačky, které brání jejímu poškození (typicky třeba zlomení hřídelky) při různých otřesech a nárazech, které musí hodinky během používání vydržet.

Vše ostatní vytvoří v Novém Městě nad Metují sami. Začíná to vlastně kusem kulaté tyče (u strojku typicky z mosazi), ze které se nařežou kruhové pláty. Ty slouží jako prvotní polotovar pro výrobu základen strojků a také můstků. Řezání polotovarů provádí zkušená obsluha na jednoduchém stroji. „Nařezaná kolečka se odvezou na slisování, to odstraní případné mikrotrhliny v polotovaru a vnitřní pnutí materiál se zhutní a dodá mu potřebnou pevnost,“ vysvětluje nám náš průvodce po továrně, Jakub Bielik.

Po slisování putují kolečka zpět do továrny, kde následuje prvotní obrobení na soustruhu. Tím se polotovar připraví na následné frézování. Na CNC frézkách se tu vyrábí jak základny strojků, tak zmíněné můstky – ty se na jeden polotovar vejdou až čtyři. Obrábění základen strojků i můstků je časově velmi náročná záležitost: jedna strana se obrábí asi hodinu a pak je třeba polotovar otočit a obrobit stranu druhou.

Pak polotovary putují na začištění, omílání a broušení. Po každé operaci se díly kontrolují, měří se přesnost obrobených částí a to už je velmi pečlivá práce. Základní kontrolu sice zvládne stroj, ale detailnější inspekci provádí zkušení zaměstnanci.

Jako smítka prachu

Kromě základny a můstků tu ale vzniká i spousta dalších součástek: hlavně různá kolečka, hřídelky a ložiska, někdy až neuvěřitelně titěrných rozměrů. „Nejmenší součástka, kterou tu obrábíme, má v průměru 0,08 milimetru,“ vysvětluje nám náš průvodce. To je zhruba jako tloušťka lidského vlasu. Nejmenší díly položené třeba na papíře tak vypadají v podstatě jako smítka prachu. Prohlížet si je je radno se zadrženým dechem. „Všechny tyto miniaturní díly vyrábíme na jednom CNC soustruhu,“ říká pan Bielik.

I ty nejmenší díly ale nejsou zcela hotové jen po pouhém obrobení na soustruhu. Opět je potřeba ještě několika dalších kroků. „Některé díly putují třeba do kalírny, obvykle míří také na omílání,“ říká nám Jakub Bielik a ukazuje na pytel nezvykle vypadajícího hnědého prášku. Jsou to namleté skořápky vlašských ořechů, které se používají na omílání nejjemnějších součástek. Pro ty větší se používají třeba keramické kuličky či tělíska. Průběžně probíhá také čištění dílů a opět jejich neustálá kontrola. Od zaměstnanců to vyžaduje velkou zodpovědnost a také mnohdy doslova ostříží zrak.

Přímo v manufaktuře probíhá i pokovení dílů. Všemožné součástky, včetně opět těch neuvěřitelně maličkých, se galvanicky pokovují„Běžně k pokovování používáme zlato, bílé i černé rhodium, nikl a další kovy,“ vyjmenovává pan Bielik.

10 zkušených hodinářů

Když jsou všechny součásti připraveny, lze z nich začít skládat samotné strojky. Mimochodem, jak je výroba některých součástek časově náročná dokazuje i to, že se vyrábí na „etapy“ a do zásoby. Jednoduše se na stroji nějaký čas vyrábí jedna součástka, pak druhá, pak další. „Snažíme se vždy vyrobit zásobu asi na rok a půl produkce,“ říká Jakub Bielik. V jednom sledu tak vznikne asi 1 000 dílů, v manufaktuře totiž ročně vyrobí okolo 700 náramkových hodinek s mechanickým strojkem.

Montáž strojků i hodinek probíhá v jedné speciální místnosti, kde má své působiště celkem deset hodinářů. Tady musí být naprosto čisto, vstup je sem povolen jen v návlecích, vstupuje se sem přes speciální lepivou podložku, která ještě odstraní nečistoty, co by se na návleky mohly nabalit při jejich nazouvání. Místnost je hezky vzdušná a hlavně hodně dobře osvětlená – světlo se tu doslova line ze všech stran, aby si však opravdu hodinář nestínil, má každý ještě svou vlastní lampičku.

Zvednuté stoly, u kterých nemusí hodináři hrbit záda, jsou místem, kde se vlastně veškeré součástky setkávají. Z deseti hodinářů jsou tu dvě specialistky právě na sestavování strojků. A obecně každý hodinář následně kompletuje celé hodinky sám. „Za socialismu se hodinky vyráběly pásovou výrobou, což umožnilo výrazně vyšší objemy, ale mělo to negativní dopad na kvalitu a přesnost strojků,“ vysvětluje Jakub Bielik. Teď každé hodinky pečlivě vyrobí jedna osoba, která je za ně zodpovědná.

Než se však hotový strojek dostane k hodináři, který ho zabuduje do konkrétních hodinek, chvíli to trvá. Po sestavení je totiž třeba strojek odladit, aby byl skutečně přesný. „Na to tu máme jednoho mistra, který zvládá ty nejjemnější operace s citlivými součástkami, jako je vlásek a podobně,“ vysvětluje pan Bielik. Pak prochází strojek dvoutýdenním testem funkčnosti a přesnosti. Teprve když jím úspěšně projde, může být zabudován do hodinek. A ty se pak opět dva týdny testují.

Hodinky na míru

Vzhledem k velmi vysokému podílu ruční práce a využití tradičních hodinářských postupů a metod je jasné, že mechanické hodinky Prim z Nového Města nad Metují nemohou být levnou záležitostí. Ceny nejdostupnějších modelů začínají někde nad 50 000 korunami a u limitovaných edicí nezřídka překročí 100 000 korun. V porovnání s cenami u některých světových hodinářských značek ovšem představují hodinky Prim i díky vlastním kalibrům výjimečnou hodnotu.

Tu, především v rovině citové, si navíc mohou zákazníci ještě vylepšit. Právě vysoký podíl ruční práce umožňuje zákazníkům hodinky v různých detailech upravovat. Kromě oblíbeného rytí může jít třeba o úpravu vzhledu ciferníku, design a provedení ruček a podobně. I proto není divu, že jsou tradiční hodinky Prim čím dál oblíbenější.