LN: Co teď bude s čínskými investicemi v Česku poté, co do skupiny CEFC Europe vstoupila státní společnost CITIC, která v ní získala 49 procentní podíl?
Nejspíš udělají přehodnocení toho, co si nechají a do čeho případně ještě vstoupí. Jak přesně to bude vypadat, nikdo neví. V případě CITIC to bude bezpochyby více koordinováno ve prospěch celostátního čínského zájmu.
‚Druhá strana prostě zmizela.‘ Kvůli osudu CEFC cestovali do Číny i zástupci ruské Rosněfti, bez úspěchu |
LN: Které zdejší investice CEFC jsou podle vás nejohroženější?
Nejvíce na ráně je asi Slavia. Mám tím na mysli, že šlo o prestižní investici bez dlouhodobého strategického významu.
LN: Budou se chtít Číňané zbavit menšinového podílu v J&T Finance Group?
Pokud jde o ziskovou investici, může pro ně být zajímavé mít menšinový podíl. Pokud by měli i strategické výhody, jako jsou obchodní informace plynoucí z vlastnictví podílu, nejspíše si ho nechají.
LN: Co vlastně znamená vstup CITIC Group do CEFC?
Je to určité zestátnění.
LN: Bude CITIC ještě zvyšovat podíl v CEFC?
Myslím, že ne. Spíše potřebují, aby firma byla formálně nadále soukromá, proto nejdou na většinový podíl. Je ale pravděpodobné, že kontrolu nad ní mají i tak.
Jiří Hudeček
|
LN: Co víte o této státní společnosti? Používá ji Čína i jinde?
CITIC působí v zahraničí sama, přes jiné firmy nebo dělá joint venture podniky.
LN: Víte i o nějakých dalších čínských společnostech, které vláda vy užívá pro řešení potíží čínských investic v zahraničí?
V případě CEFC se mluvilo o Shanghai Guosheng Group, což je investiční agentura kontrolovaná samosprávou. Takže se evidentně řešilo, kdo vstup provede.
LN: Co je hlavním motivem čínské vlády?
CEFC má velký zájem o vstup do ruské Rosněfti. Tipoval bych, že to bude ten důvod. Rusku určitě nevadí, že by do jeho podniku vstoupila čínská polostátní firma. Problém byl, že čínské banky na to nechtěly poskytnout peníze. Teď by, kdyby to bylo přes státní firmu, mohly být ochotnější.
LN: Jak vnímáte tuto akci v kontextu toho, že Peking zpřísňuje dohled nad odlivem kapitálu?
Je to spíše důsledek finančních potíží, ve kterých firma byla. Zároveň to spadlo do období, kdy se vládě hodí ukázat, že zahraniční investice řeší. Pokud někdo vypadne z přízně garnitury, mohou mu tímto způsobem majetek zkonfiskovat a částečně i rozprodat. Nevím ale, jestli byl Jie Ťien-ming exemplární případ nebo jde jen o náhodu, že je jedním z prvních, na kterých se tento přístup předvádí.
LN: Co se tedy v říši středu děje?
V Číně se řeší odliv kapitálu a novináři se ptají, co bude vláda dělat. Na těchto případech ukazuje, jak se s tím vypořádá. Když se někdo pohybuje ve vrcholném čínském byznysu, je de facto na hraně zákona a morálky. Není problém si na někoho něco najít.
LN: Je něco, co vás na současném dění kolem CEFC překvapilo?
To, že Jie Ťien-minga představil čínské hlavě státu náš prezident. Původně v Česku panovala obava, že CEFC jsou prodloužená chapadla čínských tajných služeb, což může být zčásti pravda. Teď to vypadá, že šlo o „hochštaplery“. Vezměte si, jak zdůrazňovali oddanost projektu Pás a stezka (Nová hedvábná stezka – pozn. red.). Teď se ukazuje, že investice, které tu CEFC dělala, nejsou navenek vnímané jako kvalitní naplnění tohoto projektu, ale že jde o naplnění soukromých zájmů. Lze to vnímat i jako pokus nepříliš vlivné čínské skupiny dostat se pomocí těchto investic výš v rámci tamní hierarchie.
