Nejsem žádným zvláštním příznivcem product placementu (neboli umísťování konkrétních komerčních značek do filmů či jiných audiovizuálních děl), obzvlášť ne v té podobě, v jaké ho doposud prezentovala česká kinematografie a televizní průmysl – z tři roky starého filmu Svatba na bitevním poli si, myslím, nevybavím nic, než že tam úplně všechny postavy jezdily stejnou automobilovou značkou a bylo jedno, zda byly kladné či záporné a jestli jejich sociální původ směřoval do Francie nebo do místního JZD. Tvůrci starých dobrých Bondovek alespoň věděli, že Aston Martina může mít jenom Bond. O oslavě Teska v Ordinaci v růžové zahradě, kvůli níž zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s televizí Nova správní řízení, nemluvě. Vyzněla podobně, jako když v jisté inscenaci z doby mého dětství sdělila paní Zápotocká s láskyplným úsměvem panu Zápotockému: "Tvoje slova z ustavujícího sjezdu stále platí."
Že by některý český film či inscenace spojil product placement s vtipem či humornou situací, si mohou nechat tvůrci, inzerenti i diváci opravdu jen zdát.
Svým způsobem by mě tak mohlo těšit, že je tato obskurní propagace na českých obrazovkách stále ještě nelegální a ve filmu maximálně trpěná. A že schválení zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, který ji měl za určitých podmínek legalizovat, nejspíš nabere v českém parlamentu zásadní zpoždění a vrátí se z třetího do druhého čtení. Ale moc mě to netěší. Zaprvé proto, že důvodem ke zpoždění je nekvalitní práce poslanců – většinu námitek, kterou nyní ke zmíněné normě vznesli, mohli vznést už ve druhém čtení, a tehdy se tyto námitky měly vyřešit.
A za druhé proto, že nepřijetí zákona neznamená, že product placement nebude existovat. On už tu je. Chybí jen jeho pravidla.
