Evropská měnová unie se mění v zónu úpadku
Portugalci jsou tam, kde byli před dvěma měsíci Irové. Žádost o půjčku z ochranného eurovalu se dá čekat každým dnem. Francouzi a Němci je tlačí, aby to udělali co nejdříve a zajistili tím alespoň dočasnou imunitu sousednímu Španělsku. Portugalsku totiž napůjčovaly hlavně španělské banky.
Eurozóna už se zjevně začíná připravovat i na záchranu Španělska. Do Wall Street Journalu začínají unikat zprávy, že se chystá rozšíření záchranného valu, protože na pomoc Madridu už se v něm nedostává. Se záchranou krachujících zemí navíc už kromě Číňanů skupujících španělské dluhopisy pomáhají i Japonci, kteří si za své tučné devizové rezervy pořizují přímo dluhopisy ochranného valu.
Eurokrize se zjevně posouvá do další vážné fáze. „Začátek roku 2011 je ponurý, ale ještě jsme se nedostali k momentu pravdy pro Evropskou měnovou unii. Ten byl jen odložen.“ To nejsou slova žádného euroskeptika, ale pointa nejnovějšího eseje jednoho z architektů eura, bývalého člena bankovní rady Bundesbanky i Evropské centrální banky Němce Otmara Issinga.
Domácí fanoušci eura mají pravdu, že je naším bytostným zájmem žít vedle prosperující eurozóny. Nejen Issing je ale přesvědčen, že evropští politici teď budují spíš zónu úpadku. Zachraňované země eurozóny jsou bez šance na devalvaci a odpis části dluhů odsouzeny k dlouhým bolestivým recesím, kdy jim přes tvrdé úspory budou stále stoupat dluhy. A nikdo jim nenabízí recept, jak se z té pasti dostat. Zachraňující země v čele s Německem se zase už brzy dostanou na hranu svých finančních i politických možností. A investoři nedají pokoj a budou dál útočit na jednu zemi za druhou, protože jsou hluboce přesvědčeni, že eurozóna v současné podobě může těžko přežít, natož prosperovat.
