* LN Není problém ptát se na spokojenost s péčí lidí, kteří jsou duševně nemocní? Jsou ta data skutečně vypovídající?
Prokázalo se, že to jde. Řada lidí si myslí, že dělat takové průzkumy mezi psychiatrickými pacienty není absolutně možné, ale opak je pravdou. Jednoznačně jsou schopní posoudit léčbu co do podmínek i chování personálu a jsou schopní říct i to, co konkrétně by se mělo změnit.
* LN Jak tedy výzkum probíhal?
Výzkumů spokojenosti psychiatrických pacientů se dělá velmi málo. Tento výzkum je ojedinělý v tom, že se pacienti ptali pacientů. Máme projekt „pacientských důvěrníků“, ve kterém nemocným v léčebnách pomáhají a radí jiní lidé s psychiatrickou nemocí, kteří mají zkušenost s pobytem v léčebně za sebou.
* LN Zaujalo mě, jak moc si psychiatričtí pacienti stěžují na nedostatek informací. Co to vlastně znamená?
Často pacienti vůbec nevědí, s jakou diagnózou se léčí. Například schizofrenikovi neřeknou, že má schizofrenii. To je porušení jednoho ze základních práv pacienta. Když nezná svou diagnózu, jak potom může spolupracovat během léčby? Právo na informace o léčbě je přitom jedno ze základních práv pacienta.
* LN Vždyť přece musí každý pacient dávat informovaný souhlas...
Je určitá malá možnost, že jim byla diagnóza sdělena, ale v době stresu ji nevnímali. Je ale zvláštní, že tam jsou většinou delší dobu a ani poté s nimi není komunikováno tak, aby svou diagnózu znali. Mohlo by pomoci, kdyby informace dostávali v písemné podobě.
