Psát v teple Prahy o Ostravě, kde jsem byl všeho všudy dvakrát, a to na skok, je drze a hlupe. Co já vím, co tam lidi skutečně trápí a co potřebují, rozhodně ne pisálkovy rady z Prahy, kde navíc nemají co říkat.
Takže když já tady napíšu, že je škoda, hrozná škoda, že v Ostravě podle všeho hejtmanství vedené sociálním demokratem Palasem zarazilo projekt Moravskoslezské vědecké knihovny, tak se odtamtud může ozvat – a co vy s tou Kaplického chobotnicí, tu jste zamázli z mnohem hloupějších důvodů než my, tady jsou prostě potřebnější věci, zdravotnictví, rozbité cesty, do domů nám teče... A aspoň se hloupě nevymlouváme a nikdo nedělá scény, že se přiváže k bagru, a nezesměšňuje architekta. My uznáváme, že je to dobré, ale prostě na to nemáme peníze. Nedá se nic dělat. Knihovnu chceme, ale lacinější a ne teď.
A asi budou mít svou pravdu. Ale stejně je to škoda, a nejen škoda, je to chyba. Ten návrh brněnských architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře je krásný už v návrzích a do Ostravy se výborně hodil, vlastně hodí se právě jen sem, kam byl stvořen. Dostal jméno Černá kostka a také tak vypadal, jako lesklá antracitová briketa, jejíž tmavá hmota se protlačila z útrob země. Vypadala jako velký pomník, kterým se město a kraj loučí se svou minulostí a dává důstojný symbol. Mohlo to být černé, lesklé, ušlechtilé – a zároveň jaksi i víceznačné, jak umí chytrá architektura být.
Mohli se na to jezdit dívat lidé z celé Evropy, horníci z Polska by se tu zapsali mezi čtenáře, fotbaloví fanoušci Sparty by si tam mohli dát kávu před zápasem, u kompu by člověk mohl narazit na blogujícího Ostravaka ostravskeho, Jarek Nohavica tam mohl mít svůj regál, věhlas kořalečné ulice Stodolní by konečně po právu ustoupil před něčím hodnotným, z krátkých zobáků by si člověk musel přestat dělat legraci, vážnost města by nesmírně stoupla, i z Prahy by se tam možná někdo přijel podívat, třeba já, který tam dlouho nebyl, protože jsem měl dojem, že není proč. Byl by.
