PRAHA Za hodně peněz málo užitku. České železniční koridory se budují často dráž než třeba v Německu, ale tak rychle, jak je to běžné u sousedů, se po nich u nás stejně nejezdí.
Zhruba před čtyřmi lety v Německu kompletně zrekonstruovali osmdesát kilometrů dlouhou železniční trať z Mnichova do Ingolstadtu. Za cenu 187 milionů korun za jeden kilometr získali Němci trať, po které se dá jezdit až „dvoustovkou“ a kde si vysokorychlostní speciály ICE nepřekážejí s vozy mnichovské příměstské železnice. V Česku tato úměra nefunguje. Za ještě vyšší náklady tu vznikají koridory, na nichž se dá jezdit maximálně 160 km/h. Kde děláme chybu?
„Zaprvé jsme zvolili zcela špatnou koncepci. Místo abychom tratě napřimovali a stavěli nové, jen rekonstruujeme ty staré. Mnohdy se slepě držíme tras, které vznikly už v devatenáctém století,“ řekl LN zdroj dobře obeznámený s praktikami při výstavbě českých železnic, který si ale nepřál být jmenován.
Podle projektanta železničních staveb, který chce také zůstat v utajení, se v současnosti například rekonstruuje dvoukolejná koridorová trať Beroun-Rokycany. „V úseku od Zbirohu do Rokycan se trať nachází prakticky na současném tělese s minimálními zemními pracemi, a cena je přitom 200 milionů korun,“ tvrdí projektant. Trať s minimem přeložek je tak srovnatelně drahá jako napřímená trať německá. A to i přesto, že cena pracovní síly v Česku je výrazně nižší. Kam se tedy peníze ztrácejí? „Protože se u nás nové tratě nestaví, vyměňuje se při modernizaci koridorů i to, co by mohlo ještě sloužit. Aby si všichni dodavatelé přišli na své,“ říká prvně uvedený zdroj.
Stavby podle něj prodražují především protihlukové zdi. A nejen to. Podle bývalého náměstka ministra dopravy Zdeňka Žáka je celý systém při výstavbě nastaven tak, aby byla cena co nejvyšší. „Projektant je honorován podle objemu zakázky, a tak se logicky snaží stavbu co nejvíce nafouknout,“ říká.
Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která za budování koridorů odpovídá, kritiku odmítá. Srovnání s německými drahami je prý subjektivní a zavádějící.
„Němci nemají za stejné peníze lepší tratě. Naše splňují mezinárodní standardy z hlediska bezpečnosti, prostorové průchodnosti i zatížitelnosti,“ ohrazuje se mluvčí správy Pavel Halla. Ten také upozorňuje na to, že tratě nelze jednoduše porovnat. „Srovnávat náklady na dvě tratě nelze, jelikož dvě stejné neexistují. Při každé stavbě jsou specifické geologické, geografické a technické podmínky,“ tvrdí Halla.
Pokračování na straně 2
Češi staví tratě dráž než Němci
Dokončení ze strany 1
Podle něj má Česká republika také jednu z nejpřísnějších legislativ ohledně snižování hlukové zátěže. A také daleko více železničních přejezdů než Němci, udává další rozdíly mezi českými a německými drahami mluvčí SŽDC.
Správce má tedy podle mluvčího Pavla Hally na vybranou. Buď přejezd zachovat a snížit rychlost na 120 km/h, nebo investovat miliony do podjezdu či nadjezdu.
***
CO ZDRAŽUJE ČESKÉ ŽELEZNIČNÍ TRATĚ
Zbytečné investice. Na tratích se mění komponenty,
které jsou v dobrém technickém stavu.
Chybně nastavené je i projektování staveb.
Projektant má honorář podle objemu zakázky, to ho
nenutí šetřit.
Mnoho peněz stojí protihlukové zdi, ty žádá přísný
zákon.
