„Věda zůstává institucionálně sexistickou. I přes mírné zlepšení, vědkyně vydělávají méně, jsou méně povyšovány, získávají méně grantů a častěji odcházejí z výzkumu než podobně kvalifikovaní muži,“ napsal v březnu „genderový speciál“ magazínu Nature. A také dostávají mnohem méně Nobelových cen v přírodních vědách, můžeme (opět) dodat po letošním udílení ocenění za fyziku, chemii a fyziologii/medicínu.
To je zkrátka fakt. Nejdůležitější vědecké objevy, které Nobelův výbor od roku 1901 oceňuje, jsou mužskou doménou. Svědčí o tom čísla ze tří „klasických“ přírodovědných kategorií. Za více než sto let jejich existence bylo uděleno v jednotlivých oborech 107, respektive 106 a 104 cen, jež byly vědcům rozděleny následovně: fyzika má k dnešku 196 laureátů, chemie 166 a fyziologie/medicína 204 osob. Celkově tedy 566 dělených ocenění, z nichž ale jen 16 patří ženám! A to ještě Marie Curie-Skłodowská získala plakety dvě: za fyziku (1903) a chemii (1911), když se jí dostalo kreditu za výzkum radioaktivity a posléze i za objev prvků radia a polonia...
Ve fyzice se na vědecký piedestal dostaly ženy dvě: Curie-Skłodowská a rovněž v Polsku narozená Maria Goeppert Mayerová v roce 1963 (objevy slupkové struktury atomového jádra). V chemii byly oceněny čtyři; jako první Curie-Skłodowská, v roce 1935 pak i její dcera Irene Joliot-Curieová (za syntézu nových radioaktivních prvků), roku 1964 Dorothy Crowfoot-Hodgkinová (za určování struktury biologicky důležitých látek metodami rentgenové difrakce) a v roce 2009 i Ada E. Yonathová za výzkum struktury ribozomu.
Pražská rodačka medicínskou premiantkou
Relativně nejvíce „bodovaly“ vědkyně v medicíně (které se ženy věnují asi i častěji než fyzice či chemii), když se do dějin Nobelových cen zapsaly v deseti úspěšných případech. Čechy může potěšit, že první byla Gerty Theresa Coriová, rozená Radnitzová, jež se narodila 15. srpna 1896 v Praze na Novém Městě. Chemii studovala na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po roce 1920 odešla do Vídně, pak do USA. Roku 1947 obdržela cenu za objev průběhu katalytické přeměny glykogenu.
Dalšími oceněnými dámami se staly Rosalyn Yalowová (1977), Barbara McClintocková (1983), Rita Levi-Montalciniová (1986), Gertrude B. Ellionová (1988), Christiane Nüsslein-Volhardová (1995), Linda B. Bucková (2004), Françoise Barré-Sinoussiová (2008) a zatím naposledy i dvojice Carol W. Greiderová s Elizabeth H. Blackburnovou (obě 2009).
O vztahu genderu a vědy se vedou zevrubné odborné disputace a rovněž vycházejí četné studie. Letos vyšla i jedna česky; knihu Nejisté vyhlídky: Proměny vědecké profese z genderové perspektivy (SLON 2013), již ČESKÁ POZICE představila. Pětice autorek z Akademie věd ČR mimo jiné uvádí pět stereotypů, které se váží k povolání vědkyň:
- Ženy se do vědy nehodí, protože postrádají logické a racionální myšlení.
- Ve vědě nejde o pohlaví, ale pouze o kvalitu.
- Ženy se nehodí do „tvrdých“ věd.
- Ženy se nehodí na vedoucí pozice a ani o ně nestojí.
- Ženy nejsou vědě oddány kvůli péči o děti.
A zatím jen jediná nobelovská ekonomka...
Nelze na malém prostoru rozebírat všechny reálné důvody, proč nejoceňovanější objevy učinili muži (například jejich daleko četnější zastoupení ve vědě první poloviny 20. století, přirozené limity vědkyň-matek, menší ženskou asertivitu i méně pozvánek na klíčové konference apod.), ale nepoměr v udělených nobelovkách zaslouží připomenutí. Nikdo si asi nepřeje „pozitivní diskriminaci“ anebo dokonce doporučené kvóty nobelistek; rozhodovat musí důležitost objevu. Mnoho států světa – obzvlášť třeba ve Skandinávii – spíše podporuje lepší podmínky pro vědkyně i v těchto disciplínách, aby mohly plnohodnotně pracovat a soutěžit se svými vědeckými protějšky.
Za literaturu dostalo cenu jen 13 žen ze 111 laureátů, za mír pak 13 ze 124 rozdílených cen...O moc lépe se ale zatím ženám nedaří ani v kategorii ekonomických věd, jež jsou oceňovány od roku 1969. Mezi 71 laureáty je dosud (a do pondělního vyhlášení) stále jen jedna jediná – Elinor Ostromová, která cenu obdržela před čtyřmi lety za „studium kolektivní správy omezených veřejných zdrojů“, ale dle kritiků byla spíše politoložkou než ekonomkou...
A konečně i v klasických cenách za literaturu a mír, které jsou vyhlašovány od roku 1901, najdeme mezi 111 laureáty jen třináct žen (nejnověji letos oceněnou kanadskou povídkářku Alici Munroovou) a mezi 125 oceněnými, z nichž je přesně sto jednotlivců a ne-organizací, je toliko 15 žen: od legendární Berthy von Suttnerové, další slavné pražské rodačky, která dostala cenu v roce 1905, až po trio afrických bojovnic za ženská práva z roku 2011.
Sečteno: mezi stovkami oceněných je 44 žen se 45 cenami. Je to „dost“?
