Fakta: Hejtman David Rath byl zadržen protikorupční policií a je vyšetřován. Obviněn byl z poškozování finančních zájmů EU, podplácení a sjednávání výhod při zadávání veřejné zakázky. V okamžiku zadržení měl u sebe sedm milionů korun v obalu, o němž se údajně domníval, že obsahuje víno. Zatčení vysokého politika vyvolalo mnoho rozporuplných reakcí.
Jelikož k vrozeným zvykům ČESKÉ POZICE patří problematizovat to, co se zdá na první pohled jasné, i tentokrát nabízíme několik alternativních poznámek. Bezpečnostní analytik ČESKÉ POZICE Jan Schneider shledal v případu Rath (respektive v tom, co o něm prozatím víme) několik možných analogií a upozorňuje na úskalí, která se mohou v případu vyskytnout.
Nejprve chvála věcnosti
Jan Kubice by se měl chytnout za nos, protože nyní mu trestněprávní orgány předvedly, jak se to má dělat
Kauza má nepochybné politické vyznění, už jen z důvodu, že zatčeným je politik. Docela zajímavé je proto srovnání s tím, co v roce 2006 předvedl nynější ministr vnitra Jan Kubice v čele celorepublikového policejního útvaru. Několik dní před volbami přednesl poslancům branně-bezpečnostního výboru zprávu, v níž objevně konstatoval, že organizovaný zločin proniká do státní správy. Popletl si tehdy svou policejní pozici s pozicí zpravodajskou. Zpravodajec nemá žádné pravomoci, a může proto jen informovat. Policista má oproti tomu honit a zatýkat lumpy. Kubice by se měl dnes chytnout za nos, protože nyní mu trestněprávní orgány předvedly, co se v takové situaci má dělat.
Dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová sdělila, že informace, které měla, ji přesvědčily, aby akci spustila. Je však velmi pravděpodobné, že Kubice tehdy nic podobného v ruce neměl, a tak mohl vést jen tklivé řeči. A to ještě jen proti jedné části politického spektra. Jím naznačené kauzy však splaskly, kdežto jiné, patrné v letech pozdějších, měly své kořeny již v oné době. Jenže Kubice je tak nějak „neviděl“.
Zajímavé je také srovnání dalšího aspektu tehdejšího Kubiceho chování. K návštěvě poslanců ho přiměl údajný tlak policejní inspekce na jeho lidi, který prý omezoval jeho útvar v činnosti. Nu, v minulých dnech v televizním Hyde Parku hovořil Kubiceho nástupce, současný ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Podobný problém, totiž zájem inspekce přímo o jeho osobu, přešel profesionálně, aniž by vyvolal jen stín náznaku, že by to mohlo ovlivnit jeho práci. Podněty proti policistům přicházejí velmi často z podsvětí a inspekce je prověřit musí. V této situaci platí bonmot: Koho nešetří inspekce, ten asi nic moc nedělá.
Podstrčený úplatek a interpretace hotovosti
Rathovo vysvětlení, že sedmimilionový úplatek mu byl podstrčen v krabici, jejímž avizovaným obsahem bylo víno, je komické. Je tak nešikovné, že může být i pravdivé. K tomu nalezneme několik analogií.
V roce 1998 seděl policista Jan Mareš (vyšetřující privatizační kauzu „Skloexport“) v restauraci s osobou, která náhle vstala od stolu a odešla, načež rychle přiskočili pracovníci inspekce a zajistili obálku, kterou ona osoba nechala na svém místě na stole. Její obsah rychle přičetli Marešovi k tíži – a to tak rychle, že to po pár letech musely jiné soudy napravit a Mareše obžaloby z braní úplatku zprostit.
V roce 1996 přijal ředitel Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení návštěvu, po jejímž odchodu zůstala opět na jejím místě obálka, kterou bleskurychle přítomná inspekce opět zajistila. Ředitel byl bez šance cokoliv ovlivnit. Na jeho místo se pak – díky jakémusi Miroslavu Kalouskovi – dostal jakýsi Jaroslav Tvrdík.
Vyvozovat z pouhé držby peněz relevantní závěry pro soud by byla velmi zapeklitá věc
Nevíme samozřejmě, co vše má policie k dispozici, vyvozovat z pouhé držby peněz relevantní závěry pro soud by byla velmi zapeklitá věc. Ředitel Centra kuponové privatizace Jaroslav Lizner byl v roce 1994 policií zadržen, když převzal kufřík s osmi miliony korun, prezentovanými policejním donašečem jako vyžadovaný úplatek. Tento klíčový svědek, který nejdříve Liznera potopil, však letos (po 18 letech, kdy je pochopitelně všechno promlčeno) před soudem promluvil úplně jinak. Přiznal, že si jen vyřizoval účty s člověkem, který mu nechtěl jít na ruku. Docela brutálně k tomu využil příslušný policejní útvar, který zase nutně potřeboval nějakou úspěšnou kauzu k obhájení své existence. Nelze přitom přehlédnout, že i současný zasahující policejní útvar je pod neustálou palbou veřejnosti.
Varianta pro úplnost
Nelze ani vyloučit variantu, že si někdo hraje s policií. David Rath je osoba, na niž lze jen těžko mít neutrální názor. Proto by nebylo těžké drobnou agenturní prací udržovat kolem Ratha jistý negativní dojem. Byl by celkem logický, pochopitelný a nepřekvapivý – i když by v klíčovém místě mohl být vykonstruovaný. Zdokumentovaná předávka peněz by pak do dlouhodoběji budovaného obrazce logicky zapadla.
Každopádně je jisté, že policie se dozvěděla o chystaném předání peněz, a dokud nevíme více, můžeme na stole klidně nechat pro úplnost i variantu, že ta celá věc byla prokombinována více, než je pro regulérní trestní řízení zdravé.
Uvidíme, zda toto není Rathova klikatá cesta k výšinám
Pak by se Rath mohl ze smyčky vysmeknout a ocitnout se dokonce v pozici Nicolase Sarkozyho před prezidentskými volbami v roce 2007. Sarkozy byl tehdy v rámci aféry Clearstream nařčen z korupce, což není ve Francii nic mimořádného. Avšak být před prezidentskými volbami výslovně z nařčení z korupce očištěn, to už bylo něco opravdu mimořádného. Sarkozymu se to povedlo a ta velká sláva mu bezpochyby pomohla k vítězství v prezidentských volbách. Uvidíme tedy, zda toto není Rathova klikatá cesta k výšinám.
Ruský model
V souvislosti s Rathovým zatčením padla otázka na ministra financí, zda není alibistické mluvit jenom o ČSSD a krajích? Vždyť problémy s eurodotacemi vyčítá Brusel i celonárodním operačním programům a pozastavil je. Miroslav Kalousek našel řešení, byť zřetelně jen verbální. S tím Bruselem to je pravda, připustil, ale důvodem byly problémy s administrováním, kdežto u krajů mluvíme o korupci. A to jsou podle Kalouska dva naprosto odlišné pojmy a jsou jinak citlivě vnímány.
Administrativní kroky jdou narovnat, korupce nikoli, řekl Kalousek. Chce se jen dodat, jestli „problémy s administrováním“ nejsou jen závěrečnou fází začišťování stop po korupci.
Doufejme, že Rathův případ se nezačne podobat kauze Chodorkovskij
Doufejme nyní, že Kalouskem chválené skvěle pracující finanční orgány (zřejmě ty, které se zabývají eurofondy) budou neochvějně a neúnavně pracovat dál. Jinak by se případ začal – mohu-li si dovolit velmi hrubý a pouze odhad – podobat kauze Chodorkovskij.
Nejdrzejší oligarcha byl odsouzen, jakoby pro výstrahu. Odsouzen byl nade vši pochybnost právem (jeho podvody potvrdila auditorská firma PricewaterhouseCoopers, když odstoupila od deseti svých auditů Jukosu, protože jim Chodorkovskij nedodával úplné podklady). Podobně činících bylo v té době v Rusku asi mnohem víc. Ti ostatní však rychle pochopili a srovnali se (v Rusku se prý po odsouzení Chodorkovského významně zvýšila efektivita výběru daní). Kdybychom mohli doufat, že Rathova kauza pomůže zkultivovat všeobecné nakládání s eurofondy, bylo by to dobré znamení pro republiku i pro její upadající prestiž.
A dál?
Nebylo by dobře s Rathem smést ze stolu všechny jeho kritické řeči, jimiž byl proslulý. Mnohé z nich byly nepochybně oprávněné a takovými zůstávají (nezapomenout na nedávnou Rathovu kritiku IZIP!). A na věci nic nemění, ani kdyby byl Rath odsouzen za svatokrádež a čarodějnictví.
Budeme tedy pečlivě sledovat, jak se případ bude vyvíjet, a doufat, že skončí před soudem. A ne třeba na státním zastupitelství v Jihlavě, jako smutně proslulá kauza místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Ta tam tehdy nakonec doputovala, protože jihlavský státní zástupce Arif Salichov projevil pochopení pro potřebu „stability vlády“ a kauzu zastavil tak rychle, že ani nevyčkal odpovědí od policejních orgánů, které si sám vyžádal.
V jedné věci však můžeme již nyní konstatovat, že Rath bude mít asi velkou smůlu. Bude-li totiž odsouzen, těžko se dočká milosti od hradního „vrtošivého staříka“, jak jej sám nazval.
