Smrt Usámy bin Ládina nijak výrazně neovlivnila akcie největších amerických zbrojařských firem ani neohrozila jejich byznys. Jak uvádí Loren Thompson ve svém článku, který vyšel tento týden na blogu magazínu Forbes, armádní dodavatelé se dostali do problémů již před likvidací nejhledanějšího cíle ozbrojených složek na světě.
Výdaje na obranu totiž s příchodem Baracka Obamy do Bílého domu začaly po deseti letech růstu klesat. Čtyři z desítky nejlukrativnějších zbrojních programů byly zrušeny a podle sdělení Ashtona Cartera, šéfa akvizic Pentagonu, konec čeká i další. Vláda zpřísňuje podmínky i termíny kontraktů, šetří.
Američní zbrojařští giganti jsou prakticky závislí na jediném zákazníkovi: federální vládě
Nijak překvapivě se tudíž akciím TOP 5 armádních dodavatelů – Lockheed Martin, Boeing, Northrop Grumman, General Dynamics a Raytheon – v indexu S&P 500 příliš nedaří. Tržní kapitalizace těchto zbrojařských firem je dohromady nižší než Microsoftu, přestože generují výnosy třikrát vyšší než počítačový gigant. Investoři prostě mají obavy o budoucnost obranného sektoru. Americká ekonomika sice oživuje, ale armádní výdaje se snižují a nevypadá to, že by se tento trend měl v dohledné době změnit. (Přestože jsou avizované rozpočtové škrty na obranu v podání Obamovy administrativy poměrně mírné.)
Co tedy zmíněným firmám zbývá? Zvýšit tržby v zámoří, což nebude snadné při současné situaci na Blízkém východě, nebo ukrást podíl na domácím trhu některému z konkurentů? Propouštění, omezení investic, zbavení se nepotřebných obchodů – to vše již tyto společnosti dělají. A nakonec zjistí, píše Thompson, že závisí na jediném zákazníkovi: federální vládě. Tu však momentálně zajímá víc rozpočtový deficit než válka proti terorismu.
Chytré hlavy teoretiků, kteří nikdy ve vojenském ani jiném byznysu nepracovali, radí: diverzifikujte, nespoléhejte na jednoho zákazníka, vrhněte se na komerční trh, máte k tomu veškeré dispozice. Využijte své zdroje mimo obranný sektor! Ne že by se o to zbrojařské firmy nepokoušely a i zmíněné to zkouší. Obecně však tyto pokusy shrnuje často zmiňovaný bonmot bývalého CEO Lockheed Martin Norma Augustina, že „byly neposkvrněné úspěchem“. Proč vlastně? V branži se má za to, že armádní trh je natolik jedinečný a specifický, že úspěch na něm je nepřenositelný do komerční sféry. Management i marketing se dělá úplně jinak už proto, že federální vláda se jen zřídka chová jako ekonomicky racionální hráč.
Jak daleko bude moci Pentagon zajít ve svém omezování výdajů na obranu, než šéfové zbrojních gigantů (a jejich akcionáři) usoudí, že je skutečně čas to zabalit a změnit job i byznys?
