Oživlá diskuse o amnestii s sebou přináší úsměvný paradox, který by se neměl opomíjet. Bývalý prezident Václav Klaus totiž stojí před složitým problémem (zvláště pro jeho ego takřka sisyfovským): buď se rozhodne vypadat jako diletant, nebo jako člověk s kontakty na dosti podezřelé osoby, s nimiž kuje pikle.
Problém je v textu druhého (aboličního) článku amnestie, který se ne úplně povedl – nebo alespoň jej na veřejnosti snad krom bývalého Klausova tajemníka Ladislava Jakla nikdo nehájí. Prezidentova obliba ve společnosti klesla v lednu 2013 podle CVVM na 26 procent (z původních 53 v prosinci 2012).
Veřejnost si druhý článek amnestie může vysvětlovat jen dvojím způsobem: nedomyšlenost (chcete-li hloupost), nebo zlý úmysl. Václav Klaus – pro něj jistě krutá role – trvá výhradně na svém autorství, a vystavuje se tedy riziku obvinění z neschopnosti. Což je pro něj ovšem výrazně lepší: určitě člověku projde snáz trocha toho právního analfabetismu, než temnější pragmatický kalkul.
Klaus obhajobou svého autorství textu amnestie říká ve zkratce toto – strukturoval jsem ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a hlavně: nikdo mi nic nenašeptával – žádní zločinci, ani přátelé zločinců. Prostě nikdo. Žádný zlý úmysl za tím, milá veřejnosti, nehledej!
Být veřejností považován za diletanta, nebo za komplice zločinců Klausovi jistě radost nepřinášíUvěříme-li Klausově verzi a neprosákne-li skrze současnou aktivitu – dnes již bývalého hradního právníka – Pavla Hasenkopfa opak (třeba čilá spolupráce s ministerstvem spravedlnosti), pak lze postulovat jen jeden, pro bývalého prezidenta celkem přívětivý závěr: Klausovi může člověk vyčíst v souvislosti s druhým článkem novoroční amnestie jen neumětelství – a to je přece lidské, neboť i Klaus se přece může mýlit. Pro Klausovo ego ale jistě mizerná zpráva. Nicméně nechat líbit si to musí – alternativní varianta, tedy zlý úmysl, je neporovnatelně horší.
Klaus proto dnes vůbec své ego nehýčká tím, že prohlašuje amnestii za své dílo (na kterém se prý jen radil s úzkým okruhem osob), naopak je to z nouze ctnost. Musí se nechat osočovat veřejností z těch nejhorších přečinů, aniž by měl jakoukoli šanci se z dehonestací vymanit.
Určitě si odchod z prezidentského úřadu kreslil Václav Klaus v lepších barvách. Být veřejností považován za diletanta, nebo komplice zločinců mu jistě radost nepřináší.
