Občanská demokratická strana hledá ústřední předvolební téma a už, zdá se, aspoň jedno našla: antikomunismus. V souvislosti s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) můžeme pozorovat de facto dennodenně antikomunistické reje, kterým vévodí výroky předsedy strany Petra Nečase.
Premiér se o své obavy z povolební spolupráce ČSSD a KSČM a nástupu „politruků“ a „středních kádrů komunistů “ podělil na tiskové konferenci nebo třeba také v článku v Lidových novinách. Marek Benda a Přemysl Sobotka v České televizi v Událostech, komentářích (zde a zde) nebo Jiří Pospíšil v nedělní Partii na Primě mu zdatně sekundují.
Z hlediska antikomunismu ODS je však možná nejpříznačnější stručné stanovisko Tomáše Chalupy na webu ODS:
„Události, které se aktuálně dějí v ÚSTR, mají pod taktovkou komunistů a socialistů jeden cíl: ústav zcela decimovat a tím zabránit, aby byly naplno odhaleny všechny zločiny komunismu.“
A Chalupa pokračuje: „Vlastní hříchy z minula vedou komunisty a mnohé socialisty k bezprecedentním útokům na tento ústav. Lze jen spekulovat, jakou roli v tom hraje skutečnost, že mnohé otázky z minulosti ještě nebyly odpovězeny, že mnoho dokumentů ještě nebylo probádáno a zveřejněno. Komunisté i mnozí socialisté se zřejmě ještě mají čeho obávat.“
ODS se zkrátka postavila na vartu: brání nejen dějinnou paměť, ale hlavně demokratickou podstatu našeho státu.
ODS se pere o pravicového voliče
Může se zdát, že ODS vyhlásila válku spojené levici sociálních demokratů a komunistů (jak ji definoval Petr Nečas na své tiskové konferenci k situaci kolem ÚSTR) a válečným pokřikem je ohrožení demokratické budoucnosti země. Jenže je válka vedena opravdu proti takto koncipované „spojené“ levici? Sázka ODS na antikomunismus je mnohem spíše trumfem sloužícím v přetahované s TOP 09 o první místo na pravici.
Těžko si totiž myslet, že antikomunismem ODS v ekonomicky složité situaci osloví podstatnější segment nepravicových, byť nekomunistických voličů – ODS antikomunismem mobilizuje a bude mobilizovat vlastní poztrácené sympatizanty. Poselství bude znít ryze defenzivně (antikomunismus je strašák, nikoli pozitivní oslovení voliče), asi takto: Víme, že náš obraz není nejpěknější, nicméně dej nám, voliči, hlas a neseď doma, protože jinak bude ještě hůř, hrozí totiž návrat před rok 1989. A to velké téma bezpochyby je – lhostejno, zda je, či není vyfabulované.
V roce 2002 byl mobilizační tah strategickou hloupostí, v roce 2014 může být nutným rozhodnutím
Velké mobilizační téma má ovšem stejně velkou nevýhodu: zaktivizujete sice jeho pomocí podobně smýšlející, na druhé straně však ztrácíte jiné skupiny voličů, které byste potřebovali k celkovému vítězství – a to kvůli nutné radikalitě a expresivnímu slovníku, potažmo vyfabulované argumentaci. To se ODS přihodilo už minimálně jednou – v mobilizační kampani v roce 2002 přesvědčovala přesvědčené, ale ztratila nerozhodnuté.
Tehdy byl mobilizační tah ODS strategickou hloupostí, ve volbách v roce 2014 může být strategicky nutným rozhodnutím. Totiž: ODS už není neotřesitelný pravicový lídr. Bez velkého mobilizačního tématu – a po osmi letech vládní praxe ODS nemá takových témat zrovna na výběr – prohraje s TOP 09. Ta totiž velké mobilizační téma má: Karla Schwarzenberga, a ten jí bude stačit. Znovu budeme svědky kampaně ve stylu „kdo nevolí Karla, není slušný“. Ostatně těsně po volbách už Miroslav Kalousek prohlásil jasně: když se Schwarzenberg nestal prezidentem, ještě je pořád šance, že se stane předsedou vlády.
Jestliže by ODS nenasadila stejně těžkou váhu („hraje se o demokratickou budoucnost naší země“), schwarzenbergovský étos ji vymaže stejně, jako vymazal Přemysla Sobotku na úkor Karla Schwarzenberga v nedávné prezidentské volbě. Dá nerozhodnutý pravicový volič přednost masáži „slušným Karlem“, nebo „modrým antikomunismem“?
ODS vysává z antikomunismu podstatu
Antikomunismus v principu chápu jako nějaký postoj,
- kterým v morální rovině odmítám komunistickou teorii;
- současně jsem v opozici vůči těm reálným systémům (i těm minulým), ve kterých jsem schopen odhalit teoretický základ komunismu (odmítám tedy i komunistickou praxi);
- a je to mravní postoj, který držím, když se mi hodí, i když se mi nehodí.
Používá-li ODS antikomunismus jako utilitární nástroj, degraduje ho do role prostředku, který se použije, právě když se to hodí. Zato když zrovna potřeba není, pak se jde třeba Václav Klaus ucházet o přízeň komunistů pro prezidentskou kandidaturu. A nebo když vyšlo před třemi lety najevo, že tehdejší ředitel ÚSTR Jiří Pernes navštěvoval VUML, Alexandr Vondra napsal, že je jako třtina ve větru a morálně ho prokádroval. Když ale kandidoval za ODS na prezidenta Přemysl Sobotka, který VUML navštěvoval rovněž, nebylo nikde slyšet, že je taky třtina ve větru...
Zavedou-li se takové zvyky, ať se pánové a dámy nediví, když utilitárnost a kádrovácký styl použije kdokoli naopak proti zvěstovatelům antikomunismu: Zdalipak není něco shnilého, když o nebezpečí komunismu hovoří bývalý člen SSM Nečas nebo absolvent VUML Sobotka?
Jsou slova, která se zakousnou do jiných slov a vysají z nich obsah stejně, jako z vejce žloutek
Před časem se v mediálním prostoru oprášil starší termín Friedricha Hayeka „weasel words“ (slova – lasičky). Jsou to slova, která se zakousnou do jiných slov a vysají z nich obsah stejně, jako z vejce žloutek. Takovým slovem je například slovo „lidová“ v obligátním sousloví „lidová demokracie“. ODS nyní dělá něco podobného: vysává z antikomunismu původní ideový kořen, zůstává skořápka.
V tomto případě lze celkem po právu používat termín „primitivní antikomunismus“ pro to, co slýcháme od čelných politiků naší tradiční pravicové strany – je to ovšem antikomunismus „z dílny ODS“, nikoli antikomunismus sám o sobě.
Pokud se dnes mluví o pozvolné legitimizaci KSČM, pak právě utilitární antikomunismus, kterému nelze věřit, je jednou – a nezanedbatelnou – příčinou tohoto jevu.
Existující komunisté jsou pro pravici požehnáním
Český stranický systém je existencí komunistů destruován. Česká republika měla buď vlády (odhlédněme od vlád „úřednických“), které se deklarovaly jako „pravicové“ (do roku 1998 a po roce 2006 dodnes), nebo vlády, v nichž měla výsadní postavení ČSSD, ale byly na pravici nějakým způsobem závislé (Zemanova opoziční smlouva s ODS, nebo přítomnost Unie svobody ve vládách po roce 2002).
Pravicové strany mají z existence nereformovaných komunistů jen užitek
Komunisté disponují dostatečnou blokační menšinou, která zatím vždy nutila sociální demokracii – nechtěla-li spolupracovat s komunisty – k dohodě a ke spolupráci s pravicí. Je-li tedy v České republice strana, která si z celého srdce může přát zánik KSČM (její zrušení, či přejmenování na cosi jako „strana demokratického socialismu“), je to sociální demokracie.
Pravicové strany mají z existence nereformovaných komunistů jen užitek: mohou buď mobilizovat proti „hrozícímu nebezpečí návratu před rok 1989“ a v případě, že se mobilizace ve volbách nezdaří, jsou to znovu pravicové strany (nebo alespoň nějaká z nich), s nimiž se sociální demokracie musí dohodnout, aby mohla vládnout, aniž by komunisty vtáhla do hry.
Používá-li dnes ODS antikomunistický slovník v souvislosti s Ústavem pro studium totalitních režimů – a s velkou pravděpodobností ho bude používat i před volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce – provádí mobilizaci proti „zlu“. Když se jí mobilizace nepodaří, pak ještě zbývá naděje, že se po volbách „obětuje“ a nabídne se sociálním demokratům jako nějakého druhu partner, aby „uchránila“ zemi od vlády komunistů.
K čemu tedy (krom souboje s TOP 09) nakonec může občanským demokratům posloužit celé to antikomunistické divadlo?
- Zaprvé by ODS mohla prezentovat svým voličům nějaký druh kooperace se sociální demokracií jako nutné zlo, kterým uchovává demokratickou tvářnost České republice (alibi).
- Zadruhé se sociální demokracii pokouší vnutit své bitevní pole. Chce, aby jasně „odkryla karty“, jasně se vyjádřila, zda připustí spolupráci s komunisty na vládní úrovni (byť tichou), a chce, aby to udělala ještě před volbami.
V současné atmosféře by mohla povolební spolupráce pravice s levicí způsobit fiasko ve vztahu stran a jejich voličů. Avšak volební výsledky a vůle k moci mohou dělat divy. Antikomunistickým étosem ODS přitom sociálním demokratům z hlediska veřejného obrazu komplikuje spolupráci s komunisty. Občanská demokracie na tom ve své nynější kondici nakonec prodělat příliš nemůže. Bita je idea antikomunismu.
