Volby skončily, hlasy jsou sečteny, výsledky potvrzené. Vladimir Putin se na dalších šest let vrací do Kremlu. Jeho příznivci si od něj slibují další stabilitu, zatímco jeho odpůrci očekávají prohloubení stagnace. Analytici se mezitím pokoušejí odhadnout, jaké vlastně bude jeho další prezidentské období. Všeobecně se shodují na tom, že politický systém potřebuje změny. Otázkou je, zda k nim skutečně dojde a jak dlouho budou ještě trvat pouliční protesty opozice.
Současné Putinovo vítězství bylo doposud nejtěžším, a zároveň nejcennějším triumfem. Jak prohlásil také analytik Alexandr Cipko, nejedná se pouze o Putinův osobní úspěch, ale o vítězství ruského lidu nad sebou samým. Rusům se totiž podařilo překonat jejich sebedestruktivní já. Podle Cipka známého již z dob perestrojky se právě nyní projevilo nejvýrazněji nebezpečí, že ruští voliči pominou nejen svoje vlastní zájmy, ale i Putinovy dosavadní nehynoucí zásluhy o stabilitu země.
Dokonce i podle opozičních pozorovatelů přesáhl počet Putinových hlasů 50 procent
Analytik se domnívá, že heslo „Rusko bez Putina!“, jež cílilo na slabou stránku ruské duše a které se objevilo zhruba před dvěma lety v opozičním tisku, zaselo do povědomí lidí vědomě a profesionálně myšlenku, že další vývoj země je neslučitelný s Putinovým návratem do Kremlu a žádný slušný člověk by ho neměl volit. Cipko zdůrazňuje, že tato hysterie sloužící cizím zájmům a živená zčásti ze zahraničí většinu veřejnosti, jež podporuje Putina, nepohltila, ale naopak stmelila.
Pavel Salin, analytik jednoho z moskevských výzkumných středisek, jež hraje čas od času aktivní roli v projektech Kremlu, byl výsledky voleb mírně překvapen, neboť jak podotýká, i samotný Putinův štáb předpovídal jen výsledek kolem 58 procent. Úspěch byl podle jeho názoru legitimizován stotisícovým davem, který se shromáždil na oslavu Putinova vítězství, i samotným faktem, že dokonce i podle opozičních pozorovatelů přesáhl počet Putinových hlasů 50 procent. Vládnoucí moc tak má v boji za svou legitimitu na rozdíl od stavu po prosincových volbách nakročeno směrem k vítězství, což posílilo Putinovu pozici.
Elita prý výzvy jasně vidí
V souvislosti s volbami však stojí za pozornost také dvě změny. Tou první je slušný výkon liberála Michaila Prochorova považovaného za projekt Kremlu, tou druhou pak ostudný debakl Sergeje Mironova, který se před pár lety vynořil rovněž jako produkt moci.
Nic překvapivého na výsledcích nespatřuje Georgij Bovt, který se stal na čas z politického analytika předsedou strany. Politolog, jenž před příchodem miliardáře Michaila Prochorova na politickou scénu vedl v tandemu liberální stranu Správná věc, vidí tajemství Putinova úspěchu především v promyšlené a pozoruhodně dynamické kampani, úspěšné mobilizaci vlastního tábora i v nedostatku jiných alternativ.
Politolog Sergej Markov, jenž ještě v minulém volebním období posiloval řady Jednotného Ruska ve Státní dumě, mimo to vyzdvihl též stabilitu, která se váže k Putinovu jménu a pro řady lidí dodnes mnoho znamená, i odmítnutí „oranžových“ technologií. Analytik považoval za důležité poznamenat, že mnozí mylně poukazovali na paralelu mezi arabskými a moskevskými demonstracemi.
„První prezidentský cyklus byl obdobím reanimace, zatímco druhý obdobím rehabilitace naší země. Nyní konečně přichází čas, aby fyzicky i duchovně zesílila,“ prohlásil Putinův mluvčí Dmitrij Peskov. Mnozí se však obávají toho, že se vládnoucí reprezentace nechá příliš ukolébat sebejistým vítězstvím a bude reformy dál odkládat. Bez transformace ekonomické a politické sféry totiž vítězství nemá valnou hodnotu.
„Prozatím podle mě nic nenasvědčuje tomu, že by v ruském ekonomickém a politickém životě započala nějaká skutečně vážná přeměna,“ míní Bovt. Podle Markova elita výzvy jasně vidí a není se třeba obávat zastavení vývoje. Za nejdůležitější pokládá Markov zrychlení hospodářského vývoje, a nikoliv přeměnu politického systému, ačkoliv ani tu podle něj nelze opomíjet. Zvláštním úkolem je podle jeho názoru zmenšení rozdílu v životní úrovni chudých a bohatých, potírání alkoholismu, drogových závislostí a podobných sociálních problémů, stejně jako integrace postsovětského prostoru.
Bez transformace ekonomické a politické sféry Putinovo vítězství nemá valnou hodnotu
Ani jeden z analytiků nesouhlasí s názory, podle nichž dospěl současný politický systém ke svému konci a Putin nastupuje takříkajíc v odklonu od putinismu novou cestu. „Taková změna je nepředstavitelná!“ konstatuje Bovt. Stejně tak to vidí rovněž Markov, s tím, že nic podobného podle něj ani není potřeba. „Putinismus je pro Rusko to samé, co byl svého času gaullismus. Přechod od chaosu přes stabilitu ke zrychlení vývoje trval ve Francii dvacet let, v Rusku bude trvat zhruba pětadvacet,“ prohlašuje Markov.
Šedé dny ochabující opozice
Putinovo sebejisté vítězství uvrhlo do těžké situace opozici, která už se připravovala na víkendové protesty a na níž se začínají projevovat stopy jarní únavy. Mnohé rozladilo, že Putin zvítězil navzdory pouličním demonstracím s tak výrazným náskokem, takže dosavadní hesla začínají ztrácet na síle a rozpor mezi liberální a nacionalistickou částí ulice se stále zvětšuje. Nacionalisté například opustili poslední shromáždění, na kterém se beztak sešlo pouhých dvacet tisíc lidí. Příznačný je rovněž fakt, že po demonstraci už se povedlo nechat se zadržet jen vůdci Levicové fronty, a to díky tomu, že policisty vyprovokoval. Ostatní ho již nenásledovali. Slabým místem opozice je i to, že je slyšet v podstatě jen v Moskvě a v Petrohradu.
Zmatek „mimosystémové“ opozice se projevil i na agresivitě povolebních demonstrací. Rozhořčení řečníci zvolili poněkud drsnější tón, což může mnohé odradit. Nyní si musejí vytyčit nové cíle. Například mohou nadále požadovat změnu volebního systému a registrace stran, musejí se však smířit s Putinovým vítězstvím. Těžké je evidentně překousnout i fakt, že po efektních masových shromážděních přicházejí nyní na řadu šedé všední dny budování strany, bez čehož ovšem opozice nemá šanci posunout se dál. V tomto směru je na tom však hlučná ulice dost mizerně.
„Budeme pokračovat v protestech, jež budou kulminovat v době květnové inaugurace,“ tvrdí odhodlaně Ilja Ponomarjov, člen organizační komise pouličních demonstrací. Naproti tomu Markov počítá spíš s tím, že intenzita protestů bude postupně slábnout. To vše lze podle něj podložit skutečností, že na rozdíl od skutečně problematických voleb v prosinci loňského roku bylo současné klání pro všechny transparentní a otevřené, v důsledku čehož je Putinovu legitimita nezpochybnitelná. „V dohledné době nelze počítat s posílením opozice,“ soudí rovněž Bovt.
