Právníci, ať už zkušení, nebo čerstvě vystudovaní, nemají moc důvodů, aby se dávali do služeb státu. Právě v jejich profesi je nejpropastnější rozdíl v tom, co si mohou vydělat u soukromníka a co ve veřejné sféře – v průměru jde skoro o 28 tisíc korun.
S tím, že služba veřejnosti není moc lákavá ani propustná, by se měla vypořádat reforma odměn pro úředníky. LN se podařilo získat analýzu s možnostmi, jak docílit toho, aby se český systém přiblížil západním standardům. Vypracovala ji vládní pracovní skupina, v níž zasedli zástupci koaličních stran, odborů, ministerstev financí, práce a vnitra i představitelé byznysu.
Jedním z opatření, které předběžně získalo všeobecný souhlas, je přeskakování platových stupňů rychleji, než jak zaměstnanec získává praxi. |
Jedním z opatření, které předběžně získalo všeobecný souhlas, je přeskakování platových stupňů rychleji, než jak zaměstnanec získává praxi. Obzvláště šikovný a výkonný pracovník by mohl postoupit naráz až o tři stupně. Při mizerných výkonech by se o ně ale mohl také propadnout.
„Podporujeme možnost zrychlení postupu v platových stupních díky výborným pracovním výsledkům. Přikláníme se i ke zlepšení platových podmínek úzkého okruhu odborníků, kteří se svou specializací a zkušenostmi najdou uplatnění i v soukromém sektoru,“ uvedl Jakub Vintrlík z tiskového oddělení ministerstva financí. Zlepšení pro „úzký okruh odborníků“ spočívá v možnosti, že by vymezeným profesím šlo zvýšit základ až o 200 procent. V návrhu stojí, že by to mělo být maximálně pro pět procent míst, která má úřad k dispozici. Tato pobídka by ale mohla narazit. Ministerstvo vnitra se totiž obává žalob zbývajících zaměstnanců.
Finální podobu změn určí dohoda koaličních stran, měla by být hotová do září, aby se spojila se schvalováním rozpočtu.
Shoda na změnách se zatím rodí ztuha, ministerstva práce a vnitra by nejraději nechala věci v podstatě tak, jak jsou, aby se nikdo ze stávajících zaměstnanců necítil ochuzený nebo ublížený.
Reforma odměn je posledním dluhem v souvislosti se služebním zákonem, který České republice zbývá vůči Evropské unii. Už byly zastropovány mimořádné odměny i pravidelná osobní ohodnocení, ale aby byla revoluce dovršena, je ještě zapotřebí vypořádat se s platovým základem. V něm se zaměstnanci rozdělují do 16 tříd podle druhu práce, a v nich ještě do 12 stupňů podle délky praxe.
Odbory a ministerstvo práce hájí variantu, kdy všichni zaměstnanci dostanou přidáno stejně – o počtu procent se ještě dohaduje – a hlavním měřítkem zůstanou odsloužené roky. |
Počet odsloužených let, který je nyní stěžejním měřítkem výše platu, má ale po reformě ztratit na významu. Mezi tabulkovým ohodnocením zaměstnanců s méně než roční praxí a platem těch, kteří do úřadu docházejí přes třicet let, je nyní padesátiprocentní rozdíl. Protože české právo neumožňuje, aby se platy snížily, cestou je zvýšení základů u lidí s menší praxí. Tím se zmírní vliv odsloužených let na výši výdělku a posílí se vliv dobře odvedené práce, což by do služby mohlo přitáhnout mladé vysokoškoláky a profesionály ze soukromých firem.
Rozdíl by se mohl snížit až na 25 procent, což je varianta nejnáročnější na další peníze z rozpočtu a překvapivě k jejím skalním zastáncům patří ministerstvo financí. „Protože upřednostňuje ocenění kvality práce před plošným nárůstem pro všechny zaměstnance,“ vysvětluje Jakub Vintrlík z tiskového oddělení.
Naopak odbory a ministerstvo práce hájí variantu, kdy všichni zaměstnanci dostanou přidáno stejně – o počtu procent se ještě dohaduje – a hlavním měřítkem zůstanou odsloužené roky.
Zakořeněné rovnostářství
U již zmiňovaného zlepšení platu vybraných odborníků může zádrhel nastat v tom, že když třeba na ministerstvu takto některým klíčovým zaměstnancům přidají, jiným budou muset ubrat, protože mantinel rozpočtu zůstane stejný.
Dalším problémem je hluboce zakořeněný princip rovnostářství v české veřejné správě – ti, kteří se budou cítit nedocenění, se například mohou ptát, proč zrovna tento kolega a proč zrovna taková specializace. Nicméně dvousetprocentní navýšení je prozatím jediným bodem, který už má i politické jištění, a novinku by mělo do provozu uvést vládní nařízení.
Středobodem navrhovaných změn je, aby ustala málo průhledná i motivující praxe, kdy se nenárokovými odměnami kompenzuje nepříliš štědrý platový základ. |
Mezi opatřeními je i jedno, se kterým naopak souhlasí celá pracovní skupina s výjimkou ministerstva financí – náborový příspěvek. Jsou profese, jejichž místa se dlouhodobě nedaří obsadit, třeba posudkoví lékaři nebo daňoví kontroloři, velký problém je i se zmíněnými právníky. Kdyby se nově nastupující zaměstnanec zavázal, že bude sloužit státu po určitý počet let, měl by nárok na částku od 30 do 100 tisíc korun podle toho, jak dlouho se zaváže zůstat. Kdyby odešel dřív, část peněz by musel vrátit.
Středobodem navrhovaných změn je, aby ustala málo průhledná i motivující praxe, kdy se nenárokovými odměnami kompenzuje nepříliš štědrý platový základ. Chybí pak vázání odměn na konkrétní cíle, aby zaměstnanec jasně věděl, že když splní tyto úkoly v tomto čase, bude za to oceněn v takové výši.
Jako standard to v České republice pořád nefunguje, i když jsou výjimky. Jednou z nich je třeba ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD), který mimořádnou odměnu pro náměstka Tomáše Novotného navázal na úspěšné dočerpání peněz z minulého dotačního období.
„Jako jediné ministerstvo jsme to dokázali, ale stejně jsem pak byl obětí mediální kampaně, že přeplácím úředníky jako svého času Petr Nečas Janu Nagyovou. U evropských fondů naopak byla výhoda nezávislé měřitelnosti, protože plnění cílů nevyhodnocuje ani sám ministr. Musí to potvrdit ministerstvo pro místní rozvoj, financí a ještě Evropská komise. A přesto i tento jednoznačný případ byl předmětem poměrně brutálních mediálních útoků,“ uvedl nedávno Mládek pro LN.
Veřejnost podléhá předsudku, že ve státní správě se rozdává příliš mnoho peněz za příliš málo práce. |
S úředními platy a odměnami je v České republice podobný problém jako s platy politiků. Poslanci pravidelně podléhají strachu zvýšit si výdělky, i když jejich spořivé gesto stejně nedojde docenění, a na úřednické úrovni je to podobné. Veřejnost podléhá předsudku, že ve státní správě se rozdává příliš mnoho peněz za příliš málo práce.
To je jeden z důvodů, proč se do ní nikdo z akademické nebo soukromé praxe moc nehrne, a čísla Eurostatu ukazují, že představa o přemrštěných odměnách je nepravdivá. Česká republika je ve srovnání s unijními zeměmi v oceňování svých zaměstnanců v dolní polovině, konkrétně za evropským průměrem zaostává o 1,6násobek. Co se týče efektivity práce, té by měla pomoci právě připravovaná reforma, která má posílit roli reálného výkonu na úkor prostého počtu odsloužených let.
