Přibližují se volby a zdvihá se kal ode dna. Podnikatel Andrej Babiš jde do voleb, a tak se na něj objevil třicet let starý svazek Státní bezpečnosti. Je patřičně „vykuchaný“ (takzvaná „žiletka“), a tak poskytuje více podnětů k dohadům, spekulacím, až pomluvám, než skutečných informací.
Zajímavé je již samo načasování, kdy se svazek objevil na veřejnosti. Je totiž poměrně dlouho před volbami, nekopíruje to tedy schéma smutně proslulé „Kubiceho zprávy“, která byla zveřejněna těsně před hlasováním, aby napadeným osobám byla v podstatě znemožněna jakákoliv účinnější obrana.
Možná byl svazek zveřejněn již nyní, protože podnikatel Babiš ještě nedokončil koupi dvou významných novin. Babiš měl možná při oné koupi na paměti právě takovou situaci a chtěl si vytvořit podmínky pro účinnou mediální obranu. Bylo by od něj více než pěkné, kdyby v nich poskytl prostor všem těm, kteří budou na poslední chvíli podobným způsobem osočeni. To by byl významný příspěvek ke zvyšování společenské a politické kultury!
Podívejme se teď, co se k onomu zveřejněnému svazku na Andreje Babiše dá poznamenat.
Registr svazků
Z registru svazků lze vyčíst, že svazek číslo 25085 na Andreje Babiše zavedl 12. listopadu 1980 nadporučík Ing. Julius Šuman z 1. oddělení 3. odboru (ochrana ekonomiky) bratislavské správy StB (XII. S-ZNB) „po linii“ zahraničního obchodu. Svazek dostal krycí název „Bureš“.
Z „důvěrníka“ na „agenta“ byl převeden 23. listopadu 1982. Na konci řádku je uvedena poznámka o dočasně přerušené spolupráci (plus špatně čitelná instrukce, jež se zřejmě týká zvážení opětné spolupráce po návratu spolupracovníka ze zahraničí).
Seznamy dokumentů a osob
Ze samotného svazku se moc nedochovalo. Záznamy o kontrole svazku. Seznam dokumentů (s uvedením, které listy byly 4. prosince 1989 skartovány kapitánem Hegedüšem) se týká úvodních úkonů (lustrace, prověrka osoby) a v podstatě končí „návrhem na D“, což by mohlo korespondovat se založením svazku „D“, tedy důvěrníka. Další záznam odkazující na dokument datovaný 9. prosince 1987 se však už týká přerušení spolupráce. Mezi tím není nic, co by mohlo naznačovat probíhající spolupráci.
Zajímavé je, že záznam o „získání ke spolupráci“, který zůstal uchovaný ve svazku, je v seznamu dokumentů veden na stranách 4 až 7 (předchází mu pouze návrh na získání ke spolupráci vedený podle seznamu dokumentů na stranách 1 až 3). V záznamu je uvedeno, že rozhovor se uskutečnil 12. listopadu 1982 – přesně dva roky po zavedení svazku. Znamená to tedy, že nadporučík Šuman na svazek dočista zapomněl a po celé dlouhé dva roky v něm „nehrábl“? To lze ovšem s úspěchem zpochybnit odkazem na prověrku svazku provedenou v mezidobí (25. září 1981) Inspekcí MV ČSSR. Nadto je záznam ještě dodatečně přečíslován, neboť mu byly předřazeny jakési dva listy, což ale neodpovídá seznamu dokumentů. Kromě toho je zcela neobvyklé, aby ve svazku chyběl plán rozpracování.Z dochovaných písemností nevyplývá, že by Babiš vůbec nějak spolupracoval
Pochybnosti o svazku jsou umocněny rukopisnou poznámkou z 10. června 1988, kdy nějaký major (podpis nečitelný) konstatuje nedostatky ve vedení spisu. Nesprávně vedený seznam dokumentů, nedoplněný seznam probíhajících osob, opožděně vypracovaná zpráva o přerušení spolupráce, nečitelný dokument na straně 43 svazku (to měl být onen „návrh na D“). Pozoruhodné je, že datum této kontroly nekoresponduje s daty na listu záznamů o kontrole svazku.
Další poznámku napsal jakýsi kapitán (podpis nečitelný, odlišný rukopis, tlustá linka). Konstatuje, že nedostatky byly v určeném termínu odstraněny. Vyplývá z toho, že byl doplněn i seznam osob, probíhajících svazkem. Je zřetelné, že zde původně byly uvedeny pouze dvě osoby, otec a matka Andreje Babiše. Další osoby tam jsou dopsány onou tlustou čárou, a jde hlavně o příbuzné. Další dvě osoby jsou vztaženy k chybějící straně 12, na níž byla provedena Babišova „ustanovka“ (ustanovení identity spolupracovníka a osob jemu blízkých v rámci prověrky). Poslední osobou doplněnou do seznamu je pracovník PZO, který měl vyjet hájit zájmy PZO Petrimex do Haagu před Mezinárodní soudní dvůr.
Z úvodních dokumentů svazku tedy vyplývá buď jeho podivně nedbalé vedení, nebo manipulace provedená ovšem ještě v roce 1988. Z dochovaných písemností nevyplývá, že by Babiš vůbec nějak spolupracoval. Ke každému svazku byly při založení automaticky vydávány podsvazky (Seznam vlastoručních zpráv, Korespondence, Finanční doklady). Ty byly v tomto případě podle záznamu skartovány kapitánem Hegedüšem 4. prosince 1989, aniž by bylo zřejmé, obsahovaly-li vůbec jaké dokumenty.
Obsah svazku
Uvedené zaměření agenta je zcela v intencích ochrany ekonomikyVlastní obsah zachovaného svazku sestává ze dvou dokumentů. Prvním je onen „záznam o získání ke spolupráci“. Záznam je podepsán pouze třemi příslušníky StB, takže rozhovor se konat mohl, ale ani nemusel. Podle záznamu se týkal především problematiky antidumpingových opatření vůči PZO Petrimex (spor byl reálný, byl řešen v Haagu). Uvedené úkoly do budoucna se týkají téže problematiky.
Podle „seznamu dokumentů“ se mělo zachovat též „memorandum“ (strana 10) – to však zveřejněná faksimile neobsahuje.
Druhým dokumentem je záznam o přerušení spolupráce s agentem „Burešem“ zdůvodněný jeho odjezdem do zahraničí (Maroko). Po „Burešově“ návratu se předpokládalo obnovení spolupráce, k čemuž však již nedošlo.
Celkově lze tedy říci, že zveřejněný materiál je jednostrannou výpovědí (ze strany StB) o spolupráci s agentem, která není podepřena žádnou stopou z druhé strany (vlastnoruční podpis, vlastnoruční zprávy obsahující skutečnosti, které mohly být známy pouze Babišovi).
Uvedené zaměření agenta je zcela v intencích ochrany ekonomiky.
Varianty
Vyjděme vstříc těm nejpodezíravějším. Možnost, že Babiš pracoval, pracuje a bude pracovat pro KGB a všemožné její nástupnické organizace, se vyloučit nedá. Svědčit by o tom mohlo paradoxně třeba to, že podniká všude jinde než v Rusku. Mazané! Druhou přitěžující okolností by bylo pro Babiše to, že případnou svou spolupráci skrývá! I Umberto Eco byl zaujat pozoruhodnou průrazností tohoto způsobu myšlení, když cituje jakéhosi Nehause, autora pamfletu o rosenkruciánech: „Už jen fakt, že nám skrývají, že existují, je důkazem jejich existence.“Možnost, že Babiš pracoval, pracuje a bude pracovat pro KGB a všemožné její nástupnické organizace, se vyloučit nedá...
Varianta pragmatická mluví o tom, že je potřeba, aby naše společnost již dospěla a vyrostla z ideologických plínek, takže by mohla „zkousnout“ i variantu, že Babiš byl skutečným a vědomým agentem, využívaným pro ochranu ekonomiky. To je totiž naprosto běžná záležitost v každém režimu, který se nechce nechat rozkrást – a že bychom něco takového nyní potřebovali, a hrozně moc! Po důkladném prozkoumání všemožných archivů by se pravděpodobně stejně potvrdilo to, co naznačuje zachované torzo svazku: že Babiš nepracoval proti disentu, ale proti korupci.
Existují ale i důvody pro přiznání věrohodnosti variantě Babišem prosazované, připouštějící občasný kontakt s StB, s odmítnutím jeho formalizace (vázacím aktem). Tomu by nasvědčovaly i jisté zábrany (v různých místech a dobách různě dodržované) v rekvírovaní členů komunistické strany za agenty StB. Z dochovaného svazku je vidět, že byl administrován velmi „pozoruhodným“ způsobem. Když si k tomu připočteme skutečnost, že se slovenský Ústav paměti národa (UPN) distancoval od verifikace zveřejněných dokumentů (a právem, což jen potvrzuje nesmyslnost zveřejňování materiálů StB), shledáme, že vlastně není o čem pořádně diskutovat. Tedy inteligentně diskutovat.
O drzém čele a poplužním dvoře
Argumentační „řídkost“, již poskytuje zveřejněná faksimile o „agentu Babišovi“, však nezabrání laciným a poťouchlým, poněkud však již zastydlým výpadům – zejména od vyčpělých politiků, kteří již opravdu nemají žádné pozitivní předvolební téma.
Za minulého režimu se u takzvaných voleb volila jednotná kandidátka Národní fronty. Tento zastřešující pojem zahrnoval zejména jak stranu komunistickou, tak i lidovou a socialistickou. A jedním z dlouholetých členů strany lidové, tedy jedním ze sloupů Národní fronty, byl i jakýsi Miroslav Kalousek, který nyní u nás zachraňuje demokracii, nebo co. Někdy se to nezdá, někdy to lze mít za jisté, že přitom využívá svých starých znalostí a fíglů.Jedním ze sloupů Národní fronty byl i jakýsi Miroslav Kalousek, který nyní u nás zachraňuje demokracii, nebo co
A tak se lidově národní frontovec Kalousek nedávno například nechal slyšet, že Babiš prý pomáhal StB v boji s demokratickým disentem. Kdyby nešlo o Kalouska, dalo by se říci, že tento výrok plave na vodě. Z výše uvedeného popisu zveřejněné faksimile svazku ale opravdu nelze nic takového vyvodit (pokud ovšem Kalousek nedisponuje nějakými obskurními poznatkovými fondy z oněch temných dob).
Další místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek zřejmě nechtěl zůstat za Kalouskem pozadu. Prý neuznává tvrzení, že „existovala hodná část StB, která působila v zahraničí a zabývala se pouze ekonomickými zájmy ČSSR, a pak v Československu byla zlá část. My v tom ale rozdíl neděláme“. Po pravdě řečeno, nebylo by to fér, něco takového od něj očekávat. Takový přehnaný intelektuální výkon by mu ani nešel k typu.
Když ale Ženíšek neustále srovnává Babiše s předsedou Schwarzenbergem, mohl by cvičně porovnat Babiše s Kalouskem. Nakolik například za minulého režimu požíval Kalousek ochrany jako člen strany lidové. Státní bezpečnost totiž měla velká omezení, co se týče náboru agentů mezi členy komunistické strany. A podobné zábrany měla přinejmenším i vůči členům strany lidové.
Vzpomínám si na líčení jednoho příslušníka StB, který se chtěl pokusit zverbovat Richarda Sachera za agenta StB. U běžných občanů nebylo nutné žádat o souhlas centrálu StB, u členů strany lidové však ano. Požádal tedy o souhlas týkající se Richarda Sachera – a nedostal ho.
Jak dlouho ještě?
Otázkou tedy zůstává, jak dlouho se ještě budeme bavit těmito blbinami? Výrazného volebního výsledku by mohla dojít politická formace, která bude prosazovat bílé (prázdné) volební lístky. Ty by, vhozeny do urny, říkaly: byl jsem tu, ale z vás jsem si nevybral. Zaslouženě výrazného výsledku by měla dosáhnout i volební strana, která bude prosazovat jednání napříč politickým spektrem o definici státních zájmů, v nichž by byla kontinuita po jakýchkoliv volbách. A dobrý volební výsledek by mohla právem mít strana, která bude prosazovat transparentní odpovědnost v hospodářských záležitostech státu. Podobně jako v byznysu. To by ale znamenalo blízký konec těch šmé, co se doposud odehrávaly.
Z té mnohokrát ohřívané antikomunistické a antiestébácké šlichty začíná být jasné, že se někdo ukrutně bojí, že se z vůle voličů začnou věci měnit. Což je nakonec mírně nadějná zpráva.
Poznámka redakce: Andrej Babiš je jedním z podnikatelů, který se podílí na financování ČESKÉ POZICE.
