Kancléřka Angela Merkelová vyjádřila v souvislosti s červnovým rozhodnutím zemského soudu v Kolíně nad Rýnem o trestnosti provádění obřízky u malých chlapců obavu, že by se Německo mohlo stát „národem komiků“. Po nedávném verdiktu tamního ústavního soudu v Karlsruhe ohledně volební legislativy by se dal k výše uvedenému označení připojit název „banánová republika“. Jak jinak lze označit zemi, která nemá platný volební zákon?
Německý ústavní soud koncem července prohlásil, že volební zákon z loňského roku je v rozporu s ústavou a s okamžitou platností zrušil tu část, která určuje rozdělení míst ve Spolkovém sněmu, zejména počet takzvaných převislých mandátů.
Je tomu skutečně tak – Německo, největší a nejsilnější ekonomika v Evropě se stabilizovanou a kultivovanou politickou a demokratickou strukturou, nemá v současné době platný zákon, který by definoval a řídil proces voleb do parlamentu země. Příčinou tohoto stavu je poměrně komplikovaný, dlouhá desetiletí praktikovaný volební systém přímých, nepřímých a „převislých“ mandátů/křesel (Überhangmandate) v parlamentu. Tento systém v uplynulých letech (při několika posledních parlamentních volbách) vedl ke zkreslení výsledků. Právě proto jej německý ústavní soud označil za nedemokratický a protiústavní.
Diskuse o potřebě úpravy volebního zákona nastala po parlamentních volbách v roce 2009, při kterých vítězná CDU/CSU získala právě díky převyšujícím mandátům 24 křesel navíc, čímž velmi posílila svoji pozici.
V čem spočívá problém?
Zjednodušeně popsáno pracuje německý volební systém s takzvanými prvními hlasy, kterými jsou do parlamentu voleni přímo konkrétní osoby z jednotlivých volebních okrsků. Takzvaným druhým hlasem pak voliči volí konkrétní stranu, jejíž zástupci doplní křesla v parlamentu. Celkový počet mandátů, na který má konkrétní strana v konkrétní spolkové zemi nárok, je určována právě druhými hlasy.
Protiústavní je podle rozhodnutí ústavního soudu zejména možná negativní váha hlasůNastane-li situace, že daná strana získá větší počet přímých mandátů (na základě prvních hlasů), než by jí na základě druhých hlasů v rámci kontingetu spolkové země příslušelo, vznikají převislé mandáty, to znamená dodatečná křesla. Strana si je smí ponechat, což zvětšuje její zastoupení v parlamentu. Zpravidla přitom dochází ke zvýhodnění velkých stran (s velkým počtem přímých mandátů) na úkor stran malých, jež by na základě druhých hlasů získaly více, ale nemají dostatek přímých mandátů.
Protiústavní je podle rozhodnutí soudu zejména možná negativní váha hlasů, při níž menším počtem druhých hlasů může konkrétní strana získat dodatečné mandáty, a naopak při jejich větším počtu může o některé přijít. Voliči v této situaci nemohou úplně a objektivně ovlivnit výsledek voleb, protože je závislý na okamžité náhodné konstelaci.
Současný systém rovněž vytváří prostor pro to, aby voliči s cílem zvolit konkrétní (například červeno-zelenou) koalici rozdělili svoje první a druhé hlasy mezi strany tak, aby jedna získala co nejvíce přímých (a s nimi i převyšujících) a druhá co nejvíce nepřímých mandátů.
Mimochodem, podobný volební systém, jako je ten německý, je v současnosti praktikován na Novém Zélandu a ve Skotsku.
14 měsíců na vyřešení
Vládnoucí (pravicová) koalice dostala po volbách v roce 2009 za úkol pozměnit volební zákon tak, aby k popsaným disproporcím nedocházelo, popřípadě aby byl zmírněn jejich dopad. Koalice skutečně v listopadu 2011 návrh novely předložila, na základě protestů opozice ohledně nedostatečného řešení však ústavní soud novelu vrátil k přepracování.
Současný stav má jednu velkou výhodu pro vládnoucí koalici: kdyby se rozpadla vláda, Německo by nemohlo vypsat a zorganizovat předčasné volbyPříští volby do parlamentu se budou konat již v říjnu 2013. Německo a jeho vláda tedy mají necelých 14 měsíců čas na vypracování takového volebního zákona, který bude pro všechny akceptovatelný a který nebude zvýhodňovat některé strany na úkor jiných.
Přestože celková situace není příjemná a absence platného volebního zákona vůbec nekoresponduje s pozicí a tradicemi Německa, současný stav má přece jen jednu velkou výhodu pro vládnoucí koalici. Kdyby se totiž z jakéhokoliv důvodu rozpadla vláda – a že by se na základě aktuálních diskusí v rámci koalice našla důvodů řada – Německo by nemohlo vypsat a zorganizovat předčasné volby. Bez platného volebního zákona by totiž byly rovněž neplatné.
