Třetím centrem gigantické tvůrčí energie kulturně rozkošatělé a ideově pluralistické helénské civilizace na sklonku posledního předkřesťanského tisíciletí je metropol ptolemaiovského Egypta Alexandrie. V ní vášeň po vědění a bádání vrcholí stavbou největší světové knihovny obsahující statisíce literárních, filozofických, vědeckých, právních a náboženských textů, které Alexandrovy a následné řecké armády se svými „polními filozofy“ dokázaly na svých okupovaných územích posbírat a kupci na tržnicích helénského světa nakoupit a přivézt.
Stavěla se, rozšiřovala a plnila hromadami svitků a později knih (zdejší vynález pro praktičtější skladování) od druhé poloviny 4. století před naším letopočtem. Alexandrijské celní úřady pro ni rekvírovaly kdejaký text nalezený na kdejaké lodi kotvící v alexandrijském přístavu a pečlivě jej dávaly kopírovat. Kopie pak vracely původním majitelům a originál nechávaly knihovně.
Čtenářský turismus se stal lukrativním obchodem, jak knihovna sloužila učencům a badatelům z celého helénského světa i s ubytovnami, jídelnami a lázněmi jako hlavní centrum turistického ruchu. „Léčba duše“ byla jejím vyhlášeným heslem.
Emanace z Jedna
Někde v jejích regálech bychom tehdy, v posledním předkřesťanském století, nacházeli stovky či snad prý tisíce spisů s autorským jménem Hermes Trismegistos. Řecky psané, roubující větvičky platónské a aristotelské filozofie na kmen staroegyptské magie a mírně kropené duchem hebrejských proroků s přímou komunikací s tvůrcem vesmíru. S hierarchií „demiurgů“ čili prostřednických „polotvůrců“, jimiž byla božstva egyptská a řecká, jichž měl být Hermes potomkem či inkarnací.
Přízvisko Trismegistos (Trojmoudrý či Trojmocný) mělo vyjadřovat jeho mistrovství v propojení tří věd: alchymie, astronomie a magie
Konkrétně řeckého boha myšlení a kouzlení téhož jména, který byl svou funkcí variantou egyptského boha Thótha. Přízvisko Trismegistos (Trojmoudrý či Trojmocný) mělo vyjadřovat jeho mistrovství v propojení tří věd: alchymie, astronomie a magie.
Všechna ta božstva a pomocní polotvůrci však emanují z Jedna. „Toho Jedna, z něhož vše pochází a v tomto Jednu se vše rodí adaptací,“ píše se v Trismegistově spisu Smaragdová deska, který je součástí sbírky jeho dochovaných textů zvaných Hermetika. „A jako jsou všechny věci z Jedna, tak se meditací o Jednu poznává, že ono je Otec vší dokonalosti a tvorby celého světa, jeho moc je integrující, jestliže se proměňuje v zem.“
Praktické rady
Není-li to úplně jasné, vraťme se k úplně první větě, jež Smaragdovou desku zahajuje: „Co je nahoře, je jako to, co je dole, a co je dole, je jako to, co je nahoře, a tím se uskutečňují zázraky onoho Jednoho.“
Tato věta se stane stěžejním hlavním zaklínadlem všeho budoucího západního mysticismu. Z ní hned vyplývá další: „Toto je základ astrologie a alchymie: mikrokosmos lidstva na zemi je odrazem makrokosmu Boha a nebes.“
A pak série praktických rad:
„Odděl zemi od ohně, jemné od hrubého, oduševněle a s velkou důmyslností a dovedností. Tvoje šikovná práce stoupá ze země k nebesům a klesá zpět na zem a přijímá sílu nadřazených i podřadných. Tím získáváš slávu celého světa, a proto zažeň od sebe všechno tmářství. Toto je ta mocná síla všech sil překonávající každou věc řídkou a prolínající každou věc tuhou. Tak byl stvořen svět, a tímto postupem vznikly všechny jeho nádherné adaptace.“
Neživá půda rodící život
To, co hebrejským prorokům zvonilo v uších ze zdroje, který identifikovali jako Boží, a Pythagoras a Sókratés tušili rozumem a logikou, Hermes Trismegistos, ať už to byl jeden Bohem osvícený génius nebo skupina experimentujících mudrců, nabízí ve formě mentálních cviků transformujících tmu ve světlo, tíhu v lehkost, mizérii v radost, olovo ve zlato, zlo v dobro, vznášení ducha z omezení tělesnosti do vyšších sublimních sfér existence – v souladu s energií kosmu.
Arabové převezmou alchymii z řeckého „chymia“, jež Řekové převzali z egyptského „kémé“ znamenajícího černozem – neživou půdu rodící život
Tím z egyptské půdy vyrůstá intelektuální systém hermetika, esoterika či okultismus jako třetí pilíř západní civilizace, jenž – často v úkrytu a perzekvován – bude udržovat při životě lidské touhy po poznání a chápání v dobách civilizačního zatmění, aby z nich v příhodné době opět nechal vytrysknout novou svěží tvorbu.
Svědí-li vás v hlavě otázka, jak mohl v té době někdo psát o alchymii, jestliže Arabové, z jejichž jazyka jste se učili, že toto slovo pochází, tehdy ještě negramotně nomádí v pouštích Arábie, zapuďte ji lingvistickým objevem, že oni je teprve za sedm století převezmou z řeckého „chymia“, které zase Řekové převzali z egyptského „kémé“ znamenajícího černozem – neživou půdu rodící život.
