Boj o Hrad: Kdo zvítězí v roce 2018?

• Jiří Dienstbier (45): Syn známého disidenta s právním vzděláním zastává v Sobotkově kabinetu post ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Předloni získal v prezidentských volbách 4. nejvyšší počet hlasů. Mnohaletý člen ČSSD s politikou začínal v mládežnické organizaci sociálních demokratů. Od roku 2011 je senátorem.
• Vladimír Dlouhý (61): Někdejší místopředseda ODA a člen KSČ je známým českým ekonomem. Za minulého režimu pracoval mimo jiné v Prognostickém ústavu. Zasedal v Klausově vládě jako ministr průmyslu a obchodu. Později se stal poradcem nadnárodní investiční banky Goldman Sachs. Je šéfem Hospodářské komory ČR. Na prezidenta neúspěšně kandidoval v roce 2013.
• Tomáš Halík (66): Profesor a respektovaný intelektuál s katolickými kořeny. V roce 1978 byl tajně vysvěcen na kněze v Erfurtu. Loni získal Templetonovu cenu „za pokrok ve výzkumu a objevy týkající se duchovních skutečností“. Veřejnosti jsou známé jeho spory s bývalým prezidentem Václavem Klausem. Je autorem řady knih.
• Michal Horáček (62): Veřejnosti je znám jako úspěšný textař, věnoval se i novinařině. Spolu s Michaelem Kocábem založil v létě 1989 občanskou iniciativu MOST, ta pak v listopadu zprostředkovala jednání komunistického premiéra Ladislava Adamce se zástupci OF. V roce 1990 Horáček založil sázkařskou společnost Fortuna.
• Miloslav Kala (51): Absolvent Vysokého učení technického v Brně. Potom pracoval v Adamovských strojírnách i v manažerské pozici. Prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu byl jmenován v březnu 2013. V NKÚ před tím působil čtyři roky jako viceprezident. V letech 2002 až 2008 byl poslancem za ČSSD.
• Petr Pavel (53): Náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky se stal v roce 2012. V loňském roce ho vláda Bohuslava Sobotky navrhla do funkce předsedy vojenského výboru NATO pro období 2015-2018. Po generálním tajemníkovi jde o druhý nejvyšší post Severoatlantické aliance. Pavel získal uznání při mírové operaci OSN ve válce v Jugoslávii.
• Jiří Pospíšil (39): Za svou kariéru v politice dosud vystřídal angažmá v ODA, ODS a TOP 09. Jeho působení je spjato s Plzeňským krajem. Vystudovaný právník zastával v Topolánkově a Nečasově vládě funkci ministra spravedlnosti. Po odchodu z ODS byl zvolen za „topku“ do Evropského parlamentu.
• Zdeněk Škromach (58): S politikou začínal v KSČ, angažoval se v odborech. Od 90. let je členem sociální demokracie. Několikanásobný ministr práce a sociálních věcí byl v roce 2010 zvolen senátorem. Spolu s Michalem Haškem se v říjnu 2013 zúčastnil utajované schůzky v Lánech u Miloše Zemana.
• Miloš Zeman (70): Prezidentský mandát mu končí za tři roky. Rozhodnutí, zda půjde do boje o druhé volební období, slibuje až na rok před volbami. Zeman byl v letech 1998-2002 premiérem za ČSSD, kterou tehdy vedl, díky opoziční smlouvě s ODS Václava Klause. Budoucí prognostik během pražského jara v roce 1968 vstoupil do KSČ, z níž byl v roce 1970 normalizátory vyloučen.

ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na rok v úřadě ministryně spravedlnosti Heleny Válkové?

POSPÍŠIL: Nejvíc mě mrzí, že se na ministerstvu spravedlnosti v poslední době nepracuje. Příliš se nemluví o tom, že z něj odešlo mnoho veřejnosti neznámých odborníků. Třeba v oddělení dohledu nad exekutory je situace taková, že tam zkušení zaměstnanci chybí. Přitom tam předtím přežili několik ministrů. To je větší problém než to, zda paní ministryně odchází na základě vlastní rezignace, anebo ji odvolává Andrej Babiš.

ČESKÁ POZICE: V jaké kondici je podle vás ministerstvo?

POSPÍŠIL: Ministryně Válková nebyla dobrou manažerkou, protože si během jediného roku vjela do vlasů s většinou svých blízkých spolupracovníků. Zahájila soudní při s bývalým generálním ředitelem Vězeňské služby ČR Petrem Dohnalem, která dodnes není dořešena. Rozešla se ve zlém se třemi svými náměstky, přičemž odchod Hany Marvanové doprovázely relativně bouřlivé okolnosti. Podobně tomu bylo i při odchodu náměstka Pavla Šterna, který na ministryni podával trestní oznámení. Proč byl odvolán ekonomický náměstek Pavel Kasík, který byl považován za profesionála a ve funkci sloužil za několika ministrů, se veřejnost nedozvěděla.

V Bruselu se víc zajímám o lidská práva

ČESKÁ POZICE: Mnoho vrcholných představitelů soudců se za ministryni Válkovou postavilo a podivovalo se jejímu odchodu. Jak vnímáte tuto podporu?

POSPÍŠIL: Se vší úctou, kterou k soudcům chovám, si nejsem jistý, jestli by měli být nestrannými hodnotiteli výkonu ministra. Kladu si otázku, jestli z pohledu některých soudců není lepší spíše slabší ministr spravedlnosti, který nepřipravuje reformy, nezatěžuje je novelami zákonů a nepodává na ně kárné žaloby. Soudci sami jsou na chodu ministerstva zainteresovaní.

ČESKÁ POZICE: Uvítal byste příchod Roberta Pelikána, který má ministryni ve funkci vystřídat?

POSPÍŠIL: Osobně ho neznám, takže moje hodnocení není nijak zaujaté. Vnímám, že paní ministryně nebyla příliš úspěšná. Ostatně vicepremiér Andrej Babiš po různých kabaretních eskapádách přiznal, že právě ona byla nejvíce kritizovaným ministrem za hnutí ANO. Proto mě překvapuje, že místo ní nastupuje její první náměstek, který za ministerstvo poslední půlrok fakticky mluvil, vytvářel jeho obraz a byl jeho spoluvládcem. Považoval bych za vhodnější najít spíše osobnost zvenku.

ČESKÁ POZICE: Jak jste se sžil s rolí europoslance?

POSPÍŠIL: Mnozí vidí v odchodu do Bruselu svůj konec v politice. Vyplývá to z našeho podceňování Evropského parlamentu, evropské politiky a Bruselu jako celku. Kdo tam kandiduje, jakoby v politice končil. Já to vidím opačně, mé první zkušenosti z europarlamentu to potvrzují.

ČESKÁ POZICE: Jak tedy tuto misi vnímáte?

POSPÍŠIL: Je to další etapa v mém politickém působení a musím říct, že poučná. V Evropském parlamentu si uvědomíte, že Česká republika není střed světa. Vnímáte českou politiku ve srovnání s tím, jak se dělá v Německu, Francii či Rakousku. Nutí vás to přemýšlet o jiných hodnotách. Osobně se i díky tomu v současnosti mnohem více věnuji otázkám lidských práv. Najednou už nejsem politik, který se odborně věnoval jen justici, ale musím mít širší záběr. Potvrzuje to i má poslední zkušenost ze Štrasburku, kde jsem vystupoval k tak různorodým tématům jako je zakotvení stávky v evropském právu, dostupnost léků či potlačování lidských práv v africkém Burundi.

Europoslanec součástí české politiky

ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že se zkušeností z Bruselu se z vás stane státník?

POSPÍŠIL: Státník je silný výraz (smích). Určitě ale jak člověk stárne, tak dozrává, což ovlivňuje i profese, kterou vykonává. Domnívám se, že budu zkušenější a možná i celostnější politik, než kdybych seděl další období v národním parlamentu jako opoziční poslanec.

ČESKÁ POZICE: Máte nějaký cíl, do kterého chcete v politice dozrát?

POSPÍŠIL: Teď chci být hlavně aktivním europoslancem a určitým vzorem je v tom pro mě Zuzana Roithová, která po sobě v Evropském parlamentu zanechala kus dobré práce, přestože nebyla stále v hledáčku médií.

Meda Mládková mě z legrace popichuje

ČESKÁ POZICE: Jak si hlídáte, abyste nezmizel z povědomí české politiky?

POSPÍŠIL: Europoslanec je součástí české politiky, a nejen proto, že třeba já trávím v Česku zhruba polovinu každého týdne. Vazbu na běžný český život si udržuji i díky své práci pro Museum Kampa. V politickém působení sázím na osobní kontakt. Zítra odjíždím na Moravu, kde budu pokračovat v přednáškách na středních školách.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste příklad Zuzany Roithové, která se po Evropském parlamentu vrhla na kandidaturu na pražský Hrad. Budete ji v tom následovat?

POSPÍŠIL: Ještě před pár týdny bych vám odpověděl, že mě s tím, že jednou budu prezidentem, už nějakou dobu popichuje Meda Mládková, a ta to myslí v legraci. V poslední době se mě ovšem na to, zda budu kandidovat na prezidenta, ptá stále více lidí, nedávno třeba můj lékař. Sem tam to někdo napíše i na můj profil na Facebooku. To vás lidsky potěší. Přeci jen ne každému se stane, že je 15 let v české politice a ještě mu píší, aby pokračoval. Když se vás na možnou prezidentskou kandidaturu lidé ptají, začne se vám to honit hlavou, i když jste nikdy o tom být prezidentem neuvažoval. Každý reálný kandidát si ale musí hlavně zvážit, zda by na tu funkci měl. Tak daleko já zatím nejsem.

ČESKÁ POZICE: Spekuluje se o prvních jménech na Hrad v roce 2018. Co by uspíšilo vaše rozhodování?

POSPÍŠIL: Nejde o to říkat: budu kandidovat, když do toho půjde protikandidát XY, či jestli to „vezme“ ten, já do toho nejdu. Jde o tak významný post, že už rozhodování o kandidatuře by měl každý přijmout s pokorou a rozvahou.

Zeman špatným prezidentem

ČESKÁ POZICE: Potřebuje Hrad výměnu?

POSPÍŠIL: Jsem přesvědčen, že ano. Považuji současného hradního pána za špatného prezidenta. Teď proto není tolik důležité, kdo bude za tři roky na prezidenta kandidovat, ale kdo bude schopen porazit Miloše Zemana nebo jeho případného podobně laděného náhradníka.

ČESKÁ POZICE: Co se vám na Zemanovi konkrétně nelíbí?

POSPÍŠIL: Za velký problém považuji, jak reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Například cesta do Číny, kam se jel podle vlastních slov učit dělat demokracii. Stejně tak mi vadí, jak se vyjadřuje k ukrajinské krizi. Použiju-li eufemismus, jeho názory vůči Rusku jsou velmi smířlivé. Nevnímá Moskvu jako agresora, který porušuje mezinárodní právo. Zemanovo mezinárodní angažmá je kvůli tomu v přímém rozporu s tradicí politiky Václava Havla.

ČESKÁ POZICE: Vadí vám ještě něco jiného?

POSPÍŠIL: Miloši Zemanovi se daří přesně dělat to, co před volbami sliboval, že dělat nebude: rozdělovat společnost. Úkolem prezidenta je, aby ji spojoval. Zeman místo toho cíleně vytváří umělé napětí mezi těmi, které ve svém slovníku nazývá „pražskou kavárnou“, čímž myslí městské voliče, a lidmi z venkova. Hra na protiklad města a venkova je ale podle mě lichá. Osobně bych v tomto schématu měl být jako „pravičák“ politikem „do města“, jenže při mé poslední kandidatuře do národního parlamentu jsem v Plzeňském kraji měl dokonce více hlasů ve venkovských okresech než v samotné Plzni.

Škromachovi se nesměji

ČESKÁ POZICE: Jak důležitá bude v prezidentských volbách podpora politických stran?

POSPÍŠIL: Máme zatím zkušenosti z jedné kampaně. Ukázala, že navrch mají političtí matadoři. Miloš Zeman je technolog moci a politický ještěr, který politiku dělá přes 20 let. A přestože byl podporován jen bezvýznamnou stranou (SPOZ - pozn. red.), stejně uspěl. Naopak lidé, kteří vstupovali do kampaně jako favorité a s veřejnou podporou, jako expremiér Jan Fischer, vyhořeli. Klíčová je podle mě osobnost, zkušenost a příběh kandidáta. Pro trochu drsnou přímou volbu navíc platí, že zkušený politik má větší šanci než renomovaný akademik, diplomat nebo intelektuál. Proto minule postoupili do druhého kola dva vyhranění politici Zeman a Schwarzenberg.

ČESKÁ POZICE: Nemění se tento model poté, co se v politice objevilo hnutí ANO?

POSPÍŠIL: Pokud budou volby probíhat podobně jako při první volbě, tak spíše člověk ošlehaný volebními kampaněmi dokáže „sednout do zemáku“, sjezdit republiku či s voliči popíjet po hospodách.

ČESKÁ POZICE: To jste popsal lidovost Zdeňka Škromacha...

POSPÍŠIL: Jsem přesvědčen, že pokud do voleb půjde, bude důležitým kandidátem. Určitě bych se mu nesmál. Právě on může získat voliče Miloše Zemana na svou stranu.

Znepokojující vazby na Rusko

ČESKÁ POZICE Jsou prezidentské pravomoci adekvátní k přímé volbě?

POSPÍŠIL: Prezident nebude v českém prostředí už jen díky svému sídlu, které se tyčí nad Prahou, nikdy jen obyčejným ústavním činitelem. Vždy bude mít v očích občanů silnější postavení, než jaké mu dává litera zákona a ústavy. Nejsem ale příznivcem posilování prezidentských prvků v našem ústavním pořádku. Jinými slovy: přímá volba neznamená, že prezident musí mít silnější pravomoci. Jsem příznivcem zachování parlamentní demokracie. Moc výkonná má zůstat především vládě. Jsem v tomto ohledu konzervativní.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si to i v situaci, kdy mnozí odborníci říkají, že prezident Zeman se občas pohybuje na hraně svých pravomocí?

POSPÍŠIL: To, že jeden prezident extenzivně vykládá své pravomoci či je porušuje, neznamená, že musíme měnit ústavu. Snad jen v případě, že by se takový přístup měl stát vzorcem i pro další prezidenty, dalo by se uvažovat o úpravách.

ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte prezidentovo okolí kolem kancléře Vratislava Mynáře a poradce Martina Nejedlého?

POSPÍŠIL: S dávkou nemalé nedůvěry. Jako největší nebezpečí vidím napojení prezidentova okolí na Rusko, okolnosti financování volební kampaně a proruské postoje v ukrajinské krizi. Asi není shoda náhod, že takové názory jsou spojeny s napojením prezidentových lidí na ruský byznys. To je pro mě největší problém.

Temné sepjetí s Jurečkou

ČESKÁ POZICE: Někdejší šéf Věcí veřejných Vít Bárta opakovaně vytahoval, že mezi vaše klíčové spojence patří podnikatel a vlivný člen plzeňské ODS Roman Jurečko. Souhlasíte, že vrcholný politik se neobejde bez stratéga, který mu v zákulisí pomáhá sjednat podporu a kryje záda?

POSPÍŠIL: S takovou myšlenkou nesouhlasím. Nikdy jsem takového člověka neměl, a přesto jsem v politice přežil poměrně dlouho. Ze strany těch, kteří chtěli ovládat justici, jako exministr Bárta, byl sice učiněn pokus vytvořit mediální obraz nějakého temného sepjetí s místopředsedou plzeňské ODS Romanem Jurečkem, ale tento účelový pokus nevyšel. I v době, kdy tato kampaň proti mně vrcholila, jsem v Plzeňském kraji přesvědčivě vyhrál krajské volby. Místo spojenectví s nějakými lidmi typu Miroslava Šloufa jsem spíše v politice vsadil na to, abych svojí práci dělal poctivě a mohl tak v noci klidně spát.

ANO a oligarchizace politiky

ČESKÁ POZICE: V čem vidíte největší problém české politiky?

POSPÍŠIL: V nedůvěře občanů v politické strany. Je způsobena tím, že občané mají často důvodný pocit, že politické strany nehájí jejich zájmy. Důsledkem této politické krize je i mimořádný volební úspěch hnutí ANO Andreje Babiše. Uvidíme časem, v co se tento subjekt vyvine - jestli ve standardní politickou stranu nebo v uskupení spojené úzce jen s osobou Andreje Babiše, které s jeho odchodem z politiky skončí.

ČESKÁ POZICE: Zastáváte názor, že hnutí ANO je nebezpečím pro českou demokracii?

POSPÍŠIL: Pro mě je prostě problém, když klíčový hráč české politiky je na jedné straně významným podnikatelem a zároveň vlastníkem důležitých médií. Soutěž politických stran je tím výrazně narušena. Úspěch hnutí ANO považuji za jistou formu oligarchizace tuzemské politiky.

ČESKÁ POZICE: Nebyla to ale pravice a její poslední vlády, které byly spolustrůjci vzniku tohoto stavu a nástupu hnutí ANO?

POSPÍŠIL: Máte pravdu, že hnutí ANO vzniklo v důsledku krize české pravice. Andrej Babiš jako zkušený podnikatel zareagoval na poptávku ze strany zklamaných voličů a vstoupil na politický trh. Pravicoví voliči nabyli v určitém okamžiku dojmu, že pravicové strany dostatečně nehájí jejich zájmy. Následně podpořili Babiše, protože uvěřili, že bude dělat politiku v jejich zájmu.

ČESKÁ POZICE: Máte nějaký lék, jak pravici zachránit?

POSPÍŠIL: Vystoupil jsem z ODS a jsem nestraník, přesto patří obnova české pravice mezi věci, o kterých teď intenzivně přemýšlím. Dokud pravice nepřesvědčí veřejnost, že dokáže hájit její zájmy a „pracovat pro lidi“, jako to rád a zatím úspěšně říká Andrej Babiš, žádný posun nenastane.

ČESKÁ POZICE: Je tím, co pravici chybí, charismatický a přesvědčivý lídr?

POSPÍŠIL: Jediným viditelným lídrem této části spektra je dnes Miroslav Kalousek. Někomu je to sympatické, někomu to může vadit, ale je to tak. Miroslav Kalousek zůstává jediným opozičním politikem, který dnes a denně v médiích formuluje alternativní řešení k vládní politice.