Muzikolog Matěj Hollan z Brna je dalším příkladem úspěšného angažování se ve prospěch občanského života. Je spoluzakladatelem iniciativy Brnění, která si jako za jeden z hlavních cílů svého působení vybrala regulaci hazardu. I proto se terčem jeho kritiky staly ministerstvo financí a jeho šéf Miroslav Kalousek (TOP 09). Projekt Brnění už dosáhl v této „bitvě“ řady úspěchů.
V rozhovoru pro ČESKOU POZICI Hollan (27) vypráví také o „neuvěřitelných kouscích“ brněnské radnice a nabádá veřejnost k občanské aktivitě. Povyprávěl i o novém, ryze brněnském projektu Šalina leaks. „Vyzvali jsme úředníky brněnského magistrátu, ať nám bonzují na své kolegy a nadřízené, co se v této instituci děje. Napsali jsme jim, ať navážou na staré české praktiky a donášejí na své okolí,“ nastínil Hollan.
Radniční garážmistři
ČESKÁ POZICE: Jste jedním ze zakladatelů občanského sdružení Brnění. Čemu se věnujete?
HOLLAN: Brnění vzniklo v létě 2010. Důvodem bylo, že brněnští radní se ve spolupráci se soukromou firmou rozhodli, že chtějí pod Zelným trhem vybudovat podzemní garáže. Jako na potvoru je Zelný trh poslední zachovalé starobylé historické náměstí v centru města, s unikátním systémem podzemních chodeb a barokní kašnou Parnas. Byli jsme přesvědčeni, že stavbou garáží by se propadly stropy historických sklepů a poničila kašna.
ČESKÁ POZICE: Čeho jste ve svém nátlaku na město dosáhli?
HOLLAN: V Brně panovala skepse, že takové záměry politiků už nejdou zastavit. Že když se něco takového v radě upeče, už to nikdo nezastaví. Spojili jsme se hned na začátku kauzy se sdružením architektů 4AM Fórum pro architekturu a média a rozdělili jsme si úkoly – oni se soustředili na odbornou část, my jsme se zase snažili oslovit veřejnost, komunikovat s politiky a médii, pořádali jsme petice a sbírali podpisy. Společnými silami se nám za půl roku tento záměr podařilo zlikvidovat. To byl hned na začátku našeho sdružení veliký úspěch.
ČESKÁ POZICE: Všimli si tohoto úspěchu lidé v Brně? Začali se vám potom hlásit noví zájemci, kteří by pomohli?
HOLLAN: Ohlas byl velký, naprostá podpora. Šlo o to, že garáže, které by náměstí poničily, měly kapacitu zhruba 50 až 60 soukromých parkovacích míst – ne pro veřejnost. Tudíž tam nebyla žádná hodnota, kterou by to lidem přineslo. Politici neměli čím argumentovat.
ČESKÁ POZICE: Které síly o tento projekt usilovaly? Měli jste na své straně vůbec nějaké politiky?
HOLLAN: Bylo to ještě za minulé koalice, ve které seděli sociální demokraté, lidovci, zelení a volební tým Brno 2006 Jiřího Zlatušky. Bohužel celá tato rada byla pro garáže. Jak jsme to ale začali medializovat, lidovci a zelení se postavili proti projektu. Definitivním hřebíčkem garáží bylo, že si projektu – i díky naší hlasité kritice – všiml Národní památkový ústav. Jeho generální ředitelka Naděžda Goryczková svolala vědeckou radu, aby své rozhodnutí zaštítila názorem nejodbornější veřejnosti. Jednomyslně rozhodli, že garáže jsou „prasárna“.
ČESKÁ POZICE: Kolik času jste do tohoto protestu investovali?
HOLLAN: Hodně. Bylo to na plný úvazek, takže místo práce a školy se tomu po dobu zhruba půl roku věnovalo pět až sedm lidí. Aktivita byla obrovská. Byla to ale ukázka toho, že když člověk problému věnuje dostatek času, orientuje se v právu a nebojí se spojit s dalšími lidmi či iniciativami, jeho snaha nepřijde vniveč.
Hazardní lobby na Kalouskově ministerstvu
ČESKÁ POZICE: V současnosti jste nejvíce slyšet kritikou českého hazardu...
HOLLAN: Se záměrem věnovat se hazardu jsme původně vznikli. A to z důvodu, že nám v Brně nebylo jasné, proč to tu nevypadá jako v normálním světě. Když jsme do problematiky hazardu pronikali, zjistili jsme, že Brno de facto nemá žádnou vyhlášku, která by hazard regulovala. A že se mohutně porušuje paragraf o tom, že herny nesmějí být vedle škol a podobně.
Poté, co Brno přijalo vyhlášku, kterou hazard zakázalo, se nic nezměnilo. Naopak hazardních přístrojů přibylo – těch, které povoluje Kalouskův úřad.Začali jsme v rámci Brnění na tyto problémy upozorňovat. Na podzim 2010 jsme zveřejnili první mapu hazardu v Brně-střed, na které bylo jasně vidět, že herny jsou tam, kde nemají být. Byly úplně všude – třeba i v domech, kde sídlí lékaři či policie. Poté, co Brno přijalo vyhlášku, kterou hazard zakázalo, se ale nic nezměnilo. Naopak hazardních přístrojů ještě přibylo – těch, které povoluje ministerstvo financí řízené Miroslavem Kalouskem (TOP 09).
Zjistili jsme, že skoro vůbec není problém v postupu měst a obcí (stačí přijmout nějakou vyhláškou), ale že ministerstvo financí na místech, kde města hazard svou vyhláškou zakázala, povolilo své hazardní přístroje – takzvané videoloterijní terminály. Aby se situace, například v Brně, dala zvrátit, museli jsme se spojit se subjekty z celé republiky a společně podnikat kroky proti Kalouskovu ministerstvu.
ČESKÁ POZICE: Čeho jste svým protestem dosáhli?
HOLLAN: Výsledkem je například projekt Mapy hazardu, kterým jsme mediálně upozornili, že jsme zemí zamořenou automaty. V poslední době jsme také podali trestní oznámení na několik úředníků ministerstva financí, kteří dlouhodobě nezákonně povolují hazard a nerespektují nálezy Ústavního soudu. Obcím jsme rozeslali manuál, jak mají v této záležitosti postupovat. Hlavně jim připomínáme, že se nemusejí bát žádných soudů a arbitráží.
Na základě toho se nám několik obcí ozvalo, přijaly dobré vyhlášky, podávají podněty ministerstvu financí. Ministerstvo ale vyhlášky navzdory nálezu Ústavního soudu nerespektuje. Tři obce – Klatovy, Frýdlant nad Ostravicí a Židlochovice – proto podaly ve spolupráci s námi stížnosti k Ústavnímu soudu, kde si na (ne)činnost ministerstva financí stěžují. Předpokládáme, že obce vyhrají, čímž by se prolomila možnost, aby si mohly hazard samy regulovat. Doufáme, že potom se nám podaří přimět i brněnskou radnici, aby hazard vymýtila.
ČESKÁ POZICE: Stěžujete si na činnost ministerstva financí. Proč tak jedná? Je to ministrem financí?
Vzhledem k tomu, že ministerstvo financí důsledně porušuje paragrafy zákona a odmítá cokoliv měnit, neexistuje jiné vysvětlení, než že je to podplacenéHOLLAN: Ano, je to Miroslavem Kalouskem. Uvedu příklad. Ombudsman vedl zhruba rok a půl s ministerstvem financí diskusi o výkladu zákona. Kalousek je přímo podepsán pod odmítnutími ombudsmanových námitek. Ombudsman vypracuje precizní právní argumentaci, proč je to špatně, ministerstvo mu na to napíše úplný blábol, který se nijak nevypořádává s argumenty. Ombudsman proto spor postoupil vládě. Ta nejprve 14. března rozhodla, že Kalousek jedná nezákonně a musí vše napravit, ale po rozpadu Věcí veřejných a obrovském Kalouskově tlaku vláda svoje usnesení revokovala, a naopak 16. května odhlasovala, že ministerstvo má zákon porušovat dál.
Je to extrémně výnosný byznys. Jste-li provozovatelem herny, nemusíte nic umět. Stačí nakoupit automat, a lidé pak akorát přijdou a házejí do toho prachy. Provozovatel musí umět maximálně tak zapojit přístroj do zásuvky. Nemáme na to žádné důkazy, ale vzhledem k tomu, že ministerstvo financí důsledně porušuje všechny paragrafy zákona a odmítá cokoliv měnit – navzdory Ústavnímu soudu –, neexistuje žádné jiné vysvětlení, než že je to podplacené. Kalousek má navíc mediální strategii, že se k tomuto tématu skoro nikde nevyjadřuje – aby se neukázalo, že za hazard kope.
ČESKÁ POZICE: Už jste se s Miroslavem Kalouskem utkali v diskusi tváří v tvář? Vyzvete ministerstvo, aby své kroky obhájilo?
HOLLAN: Vyzvali jsme ministerstvo financí k jednání – zatím bez odpovědi. Budeme chtít vysvětlení na přímém setkání. Chceme znát jejich právní názory. Oni to řeknou leda do televize, kde nemají pořádnou oponenturu. Kdyby jim na to člověk mohl ihned něco namítnout, předpokládám, že ztratí řeč. Pořád opakují jen teze, které nemají právní podklad.
Ať jde Miroslav Kalousek do debaty a vysvětlí právní argumenty, na základě kterých jeho ministerstvo zákon porušuje. Ať vysvětlí, kde shledává při svém jednání veřejným zájem, kterým je každý správní orgán, tedy i ministerstvo, při každém svém úkonu vázáno. Uvedu příklad: v zákoně je přístroj – automat – povolen na rok. V Brně to povolovali asi do roku 2500. V zákoně je řečeno, že se na jednu hru dá prohrát pět korun. Oni nastavili u rulet 50 tisíc. Vždycky najdou nějakou pseudoargumentaci, ale ta je tak hloupá, že ji nemohou snad věřit ani oni sami.
Vždyť je to náš stát!
ČESKÁ POZICE: Máme politiky, jaké si zasloužíme?
HOLLAN: Nejde na to jednoduše odpovědět. Jak se dozvídáme například z odposlechů uniklých z „bisky“, ta provázanost politiky, byznysu a organizovaného zločinu je mohutná. Je to neviditelná šedá zóna. Je dobře, že kauzy lezou ven, ale jak má volič do takového systému vidět? Tady bych voliče omluvil. Člověk nevidí, koho přesně volí – to by musel mít jinak každý vlastní soukromou „bisku“, aby věděl, kdo je ten pán, co se tváří hezky, že i hezky jedná a je slušný.
ČESKÁ POZICI: A co pasivita a jistý nezájem značné části lidí o dění kolem nás – viz například neúčast ve volbách?
HOLLAN: Určitá česká pasivita tu je – že nechceme demokracii žít aktivně. Občané nevzali demokracii do svých rukou a nezačali se každý den zajímat o to, co se kolem nich děje, ať už na komunální či parlamentní úrovni. Na druhou stranu vezměte si takového Pavla Dlouhého z Hluboké. On sedí ve výkonné radě ODS a zpravidla neposkytuje médiím rozhovory. Takový politik nemá vůbec existovat, strana by takového člověka měla ihned vykopnout, odvolat z vedení. Když nechce mluvit a vyjadřovat se k podezřelým věcem, tak ho musíme nějak rozhýbat. Třeba si začít vymýšlet jeho citace, jak to děláme na Žít Brno – on už pak zareaguje. Nejhorší je přejít to.
ČESKÁ POZICE: Brnění se angažuje v projektu Vraťte nám stát, který sdružuje několik dalších občanských iniciativ. Zesílil a sjednotil se tím podle vás protestní hlas, aby nedocházelo ke tříštění sil jednotlivých iniciativ?
Cílem je přesvědčit politiky v Poslanecké sněmovně, aby ve vyšetřovacích komisích nebyli pouze členové parlamentuHOLLAN: Podle mě ano. Cílem je přesvědčit politiky v Poslanecké sněmovně, aby ve vyšetřovacích komisích nebyli pouze členové parlamentu. To může být jedním z důvodů, proč u nás parlamentní komise nikdy nic nevyšetřily. V souvislosti s uniklými odposlechy mezi „Kolibříkem“ (Pavlem Bémem – pozn. red.) a „Mazánkem“ (Romanem Janouškem – pozn. red.) se domnívám, že nastal čas, aby do spisů BIS, respektive toho, co dostává premiér a prezident, měli možnost nahlédnout občané, aby veřejnost měla kontrolu a přehled, jak politici s takovými informacemi zacházejí.
Navrhujeme, aby do parlamentní komise měli přístup vybraní občané z řad osobností – poslanci by je mohli schválit nebo odmítnout – to abychom se pořád pohybovali v rámci parlamentní demokracie. Tito vybraní jedinci by navíc museli dostat bezpečnostní prověrku. Pokud budou strany stále uzavřené – vůči těm zlým občanům, kteří nemají právo vidět do detailů fungování svého státu –, tak stát nebude fungovat. Vždyť je to náš stát.
ČESKÁ POZICE: Vidíte nějakou osobnost, která je pro veřejnost inspirativní a pomohla by pozvednout společenskou náladu, jež vzhledem k tomu, co správa této země předvádí, není zrovna pohodová?
HOLLAN: V současné době tu zatím není osobnost, která by dokázala představit pozitivní směřování České republiky a „strhnout dav“. Je tu akorát ten „antibod“ Václava Klause, ale nikdo není na jeho úrovni, kdo by dokázal na sebe strhnout pozornost. Taková osobnost je důležitá, a to zejména v dobách přelomových, kterou si, myslím, právě zažíváme.
ČESKÁ POZICE: Ideálním prostorem pro působení takového kandidáta je Pražský hrad. Máte mezi prezidentskými uchazeči nějakého favorita?
HOLLAN: Jediný člověk ze současných kandidátů, o kterém by bylo možné uvažovat, je Jiří Dienstbier. Ale vůbec nevím, co je za ním. Jediné, co o něm pořádně vím, je, že se postavil proti pražské velké koalici. To nestačí. Nejhorší variantou by byl Jan Fischer – bývalý normalizační komunista, nejhorší a nejslabší premiér, kombinace všeho, co nechci. U prezidentských voleb ale nemám jasno. Chtělo by to kandidáta, který by se kvůli současné situaci v politice upřímně naštval a s vervou se pustil do kampaně.
O brněnské identitě
ČESKÁ POZICE: Jste jedním z autorů webu Žít Brno, který, jak uvádíte, má za úkol fruktifikovat verbální priority města.
HOLLAN: Myslím si, že jsme nalezli dobrý způsob, jak veřejnosti sdělovat, co doopravdy dělá brněnská radnice. Abychom nemuseli být korektní a vyvážení a mohli na plnou „hubu“ říci, jak se ve skutečnosti věci mají. V Brně po nástupu velké koalice fakticky zanikla možnost s politiky komunikovat. V roce 2010 si kamarád zaregistroval doménu zitbrno.cz. Udělal to v reakci na krok města, které si nechalo za zhruba 600 tisíc korun u slovenské firmy zpracovat projekt „City Identity“. Byl to 60stránkový manuál, jaké má Brno mít verbální priority.
Když se věci píšou vážně, ta zla nechce nikdo moc čístJenomže rok se nic nedělo a doménu si město ani nezaregistrovalo. Tak jsme si ji nakonec zaregistrovali my, konkrétně Michal Kašpárek, a na stránku jsme se pokusili nasadit něco vtipného. Loni v srpnu se Žít Brno rozjelo. Glosujeme dění na radnici a podáváme to v satirickém módu. Když se věci píšou vážně, ta zla nechce nikdo moc číst. Věci, co magistrát dělá, jsou strašně hloupé – třeba když chce zrušit operu, protože potřebuje opravit kanály. To je jak z Monty Pythona. Takže vytahujeme ven v jiném světle různé kauzy. Snažíme se ale lidi dostat i do ulic. Například když měl 11. listopadu primátor Onderka narozeniny, uspořádali jsme mu oslavu.
Nedávno jsme zase rozjeli projekt Šalina leaks. Vyzvali jsme úředníky brněnského magistrátu, ať nám bonzují na své kolegy a nadřízené, co se v této instituci děje. Napsali jsme jim, ať navážou na staré české praktiky a donášejí na své okolí, ať nejsou těmi posledními, kdo bonzuje.
Jsme teď jen smutní, že radnice nic moc nedělá, nemáme moc co psát. Když radnice jede, tak to stojí za to. Hrozně nás to baví, úředníci se neustále překonávají, co vymyslí.
ČESKÁ POZICE: V článcích píšete o primátoru Romanu Onderkovi jako o nejlepším primátorovi. Nebyl pražský Pavel Bém lepší?
HOLLAN: Jsme potěšení tím, že jsme naše brněnské politiky začali nazývat jako nejlepší. Protože to přebral i Klaus, který označil Josefa Dobeše za nejlepšího ministra školství. Mám radost, že jsme obohatili český mediální slovník. Je to velmi silný výraz: když někdo dělá něco špatně a napíšete o něm, že je nejlepší, tak to má daleko větší údernost, než kdybyste napsal, že to dělá špatně.
