Vsadili byste si i dnes na to, že elektrárenská společnost ČEZ dokončí dostavbu Jaderné elektrárny Temelín? I když je stále jasnější, že se projekt dalších dvou bloků neobejde bez státních garancí?
Ať už ale sázíte tak či onak, je zřejmé, že bude složité jakékoliv garance či státní pomoc prosadit. Odpůrci jádra používají argument, který prezentoval v Otázkách Václava Moravce ČT v neděli 10. února bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík: po solárním tunelu na peníze nás všech může následovat tunel jaderný.
Jde o argument, který tentokrát nebude rezonovat pouze v omezeném kruhu ekologických aktivistů. Ani ekonom Jan Mládek, který má šanci stát se ministrem financí za ČSSD, není nadšen z vize, že by fotovoltaický průšvih měla vystřídat podobná podpora pro jaderné zdroje. Jak před časem řekl Mládek ČESKÉ POZICI, dostavba Temelína je výborný nápad, který oživí ekonomiku, pokud ovšem nebudou žádné státní garance.
Dosažení konečné dohody – včetně toho, na jaké úrovni by měla být garantovaná cena – bude hodně složité
Ani současný ministr financí Miroslav Kalousek není žádným nadšeným příznivcem garantovaných cen elektřiny z budoucích bloků Temelína. I když kývl na to, aby se ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) přípravou podobného mechanismu zabývalo, dosáhnout konečnou dohodu – včetně toho, na jaké úrovni by měla být garantovaná cena – bude hodně složité.
Ano, ale lépe?
Na celou věc je možné se podívat i z jiného úhlu. Pokud mechanismus podpory obnovitelných zdrojů v českých poměrech zcela selhal, není to spíše důvod, abychom v případě jaderné energetiky – která má v Česku i mezi lidmi značnou podporu – vymysleli lepší mechanismus?
A je nutné dodat, že z toho, co je známo, MPO tentokrát opravdu pracuje na dokonalejším díle. Garantovaná cena pro elektřinu z Temelína má vycházet z dlouhodobéhu výhledu cen a hodlá především zajistit stabilitu. Pokud bude garantovaná cena vyšší než tržní, dopláceli by tento rozdíl spotřebitelé elektřiny nebo daňoví poplatníci. A když bude poměr cen opačný, ČEZ jim naopak peníze bude vracet.
Argumenty pro garanci jsou přitom jasné – dnešní tržní prostředí je silně deformované (mimochodem do značné míry právě kvůli podpoře obnovitelných zdrojů), bez podpory či garance se už nevyplatí budovat v podstatě žádné elektrárny. To ovšem neznamená, že je nebudeme potřebovat.
Navzdory všem těmto úvahám si ale nikdo nemůže být stoprocentně jistý tím, že lidé na novém mechanismu zase výrazně neprodělají. Kdo dnes přesně ví, jaké vlastně budou po roce 2025 (datum předpokládané dostavby Temelína) ceny elektřiny a jak se vůbec budou jaderné bloky vyplácet ve srovnání s jinými elektrárnami?
Argument, který nyní použil Martin Bursík, tedy bude znít silně v každém případě. I když je slovo „tunel“ v tomto smyslu zavádějící. Fakticky totiž už předem předpokládá, že se poslanci nebo úředníci zase dopustí nějakých nepravostí. Současně však zní takový předpoklad vcelku realisticky.
V britských stopách
Společnost EDF shání čínského partnera a kromě garantovaných cen dává najevo, že bude chtít od britské vlády další garance
Vzorem pro nový model garancí se stává Velká Británie. Právě její příklad ovšem také ukazuje, jak bude složité podobnou podporu pro Temelín prosadit. Energetické firmy ve Spojeném království si stěžují, že stále nejsou jasné podrobnosti nového mechanismu a schvalování nových pravidel se táhne příliš dlouho.
Francouzskou společnost Eléctricité de France (EDF), která by měla stavět britskou elektrárnu Hinkley Point, navíc čekají složitá jednání s londýnskou vládou o přesném nastavení garantované ceny. Původní partner firmy EDF, společnost Centrica, už ani nepovažuje jaderný projekt za smysluplný, proto se účasti vzdala. EDF v této situaci shání čínského partnera a kromě garantovaných cen dává najevo, že bude chtít od britské vlády další garance.
V Česku jsme ještě o několik kroků pozadu. Možnost garantovaných cen pro elektřinu z jádra sice připouští aktualizovaná energetická koncepce, ale projednávání příslušného zákona by bylo hodně výbušné, stejně jako následné stanovování samotné garantované ceny.
A existuje další citlivý argument. Zatímco u Británie není pochyb, že potřebuje nové zdroje jako sůl, v případě Česka může každý poukázat na to, že loni opět dosáhlo rekordního vývozu elektřiny. Za 15 let třeba bude situace jiná, jenže, reálně vzato, o investici do Temelína se rozhoduje dnes – v době stále silného rozhořčení nad tunelem solárním.
