Od minulého pátku přijímal Miloš Zeman v Lánech zástupce jednotlivých politických stran. Oficiálně proto, aby s nimi probíral řešení situace po pádu vlády premiéra Petra Nečase. Jak se dnes ukazuje, šlo o zbytečné představení. Zemanovi ministři potvrzují, že prezident o politickém řešení ani neuvažoval.
Čerstvě jmenovaný premiér Jiří Rusnok v dnešních Hospodářských novinách říká, že nabídku stát se předsedou vlády dostal minulý pátek. Ještě otevřenější byla nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová ve čtvrtečních Událostech, komentářích: „Já jsem nabídku dostala dávno předtím, než usnesení (v němž vedení ČSSD svým členům zapovídá účastnit se Zemanovy vlády – pozn. red.) vzniklo. To, pokud vím, vzniklo někdy v sobotu na ústředním výkonném výboru.“
Budoucí ministr vnitra Martin Pecina potvrzoval svůj návrat do exekutivy hned v úterý chvíli poté, co byl Rusnok jmenován. Vzhledem k tomu, že si musel u svého zaměstnavatele, kterým je vítkovický průmyslový holding Jana Světlíka, vyjednat dovolenou neurčitého trvání, lze i u něj předpokládat, že nabídku zasednout v Zemanově vládě dostal již o dost dříve.
Skuteční odborníci, které Zeman či Rusnok s nabídkou vstoupit do vlády oslovili, toto lákání odmítajíTedy: Zeman od počátku odmítal standardní řešení a cíleně budoval svůj kabinet. Dále, za oněch několik dní či týdnů, kdy se sestavování svého Dream Teamu věnoval, dokázal najisto sehnat jen tři až čtyři členy vlády, a to z řad svých osobních kamarádů a podporovatelů v prezidentské kampani. Skuteční odborníci, které Zeman či Rusnok s nabídkou vstoupit do vlády oslovili (jako například ministr školství Petr Fiala nebo náměstek ministra financí Jan Gregor), toto lákání odmítají.
A dále: Zeman své násilné převzetí moci promyšleně začal u silových resortů vnitra a spravedlnosti. Kdo povede finance, nejklíčovější ministerstvo vlády, bylo zřejmě prezidentovi při plánování jeho posledního čísla srdečně jedno – kandidáta prostě nemá a už se spekuluje o tom, zda resort náhodou nepovede na vedlejšák Rusnok. Pro Zemana je podstatnější mít pod kontrolou policii a justici. Při pohledu na brutální čistky v bezpečnostních útvarech a množství korupcí zavánějících skandálů, jimiž byl zatížen první Zemanův kabinet v dobách opoziční smlouvy, je tento postup celkem děsivý.
Neméně děsivý je i postoj politických stran. Zemanovu počínání nečinně přihlížejí a vzmůžou se maximálně na verbální odsuzování.Neméně děsivý je i postoj politických stran. Zemanovu počínání nečinně přihlížejí a vzmůžou se maximálně na verbální odsuzování. Skutečně udělat neplánují nic a tvrdí, že se chtějí pročekat k dalším pokusům o sestavování vlády. Jak už ČESKÁ POZICE napsala, tato naděje ovšem vzhledem k prezidentově chování postrádá jakýkoliv reálný základ.
Ignorování výsledků voleb, sestavování vzdorokabinetu z kamarádů, kterých prezident ani nemá dostatečný počet, ovládnutí policie a justice, a naproti tomu paralýza politických stran, které toto řádění nedokážou zastavit – před pozorovatelem politické scény se otevírá obrázek, kterému se téměř nedá věřit.
