Útok Pavla Vondrouše airsoftovou pistolí na prezidenta republiky Václava Klause 28. září v Chrastavě opustil mediálního výsluní. Většina novinářů se s tématem rozloučila vtipkováním na adresu oběti, přebírajíce tím falešné tóny odsudku Romana Jocha.
Jak média představila pachatele útoku Vondrouše? Deník MF Dnes a po něm ostatní média zveřejnily výňatky z Vondroušovy korespondence dokládající jeho nízkou inteligenci. I ta měla být důkazem, že za útokem na Václava Klause byl osamělý vlk, raněný dluhy a exekucí, jedna z mnoha obětí sociální bídy divokého severu.
Zkušenosti z předchozích medializovaných kauz, jejichž závěry se sice zdály jasné, ale nakonec se ukázaly ve zcela jiném světle, způsobily, že jsem si od oficiální verze tohoto podivného příběhu zachovával odstup. Dobře jsem udělal.
Manifest poctivé demokracie
Deník Právo 8. října zveřejnil, že Pavel Vondrouš zakládá nadaci, jež má financovat propagaci Manifestu poctivé demokracie, který během víkendové návštěvy Vídně sepsal společně s rakouským občanem českého původu Philippem Janýrem. „Ozvalo se tolik lidí, kteří chtějí zásadní změnu, že stojí za to být dále aktivní. Ten Sametový odboj se musí přenést nyní do konkrétní práce. Manifest poctivé demokracie je začátkem této práce,“ píše Vondrouš ve zprávě, kterou má deník Právo k dispozici.
Kdybych nevěděl, že za Manifestem poctivé demokracie je Pavel Vondrouš, instinktivně bych jej připsal Jiřině Šiklové, Břetislavu Rychlíkovi nebo Jakubu Patočkovi
V Manifestu poctivé demokracie se píše: „Politika, která by měla naši vůli reprezentovat, selhává a náš zájem o ni upadá do bezvýznamnosti. Z této nečinnosti se musíme probudit, povstat a společně se postarat o naše politické, kulturní a společenské zájmy… Bez naší účasti a aktivity toho nikdy nedocílíme! Potřebujeme více demokracie, více demokratických nástrojů, více solidarity, více věcné, odborné a především veřejné diskuse a kvalitní zastoupení zájmových skupin, od pracujících až k podnikajícím, a to ve všech rozhodujících sférách veřejného prostoru – života. Povstaňme a prosaďme poctivou demokracii!“
Kdybych nevěděl, že za tímto Manifestem poctivé demokracie je Pavel Vondrouš, instinktivně bych jej připsal Jiřině Šiklové, Břetislavu Rychlíkovi nebo Jakubu Patočkovi.
Občanský aktivista
Něco tu však nesedí. Pologramotný mladík jednající na vlastní pěst, jenž si před svým policejním zadržením stihl vykouřit cigaretu a poskytnout několik rozhovorů médiím, je ve skutečnosti občanský aktivista smýšlející v duchu utopické Holešovské výzvy, zásadami zastupitelské demokracie pohrdající iniciativy Vraťte nám stát či Janečkovy manichejské Vlny evoluce.
Kde jsou všichni ti investigativní novináři žijící z policejních odposlechů, když je v případu „chrastavského atentátu“ tolik nejasného?
A kdo je vlastně Phillip Janýr? Syn zesnulého sociálního demokrata Přemysla Janýra žijícího od roku 1968 v rakouském exilu, ale především jeden z organizátorů hnutí Occupy Austria, odsouzený v Česku za krácení daní a trestně stíhaný za podvod. Znal se Janýr s Vondroušem již před 28. zářím, kdy se s ním nedobrovolně seznámila celá česká veřejnost, nebo ho kontaktoval až poté, aby ho aktivisté za utopický svět bez zlojedů využili pro svoje širší společenské cíle?
A proč byl článek z deníku Právo, jenž byl dostupný i na jeho internetových stránkách, následně stažen? Je možné vyloučit, že Vondroušův útok na prezidenta nebyl činem osamoceného jedince, ale organizované skupiny s politickým programem? Kde jsou všichni ti investigativní novináři žijící z policejních odposlechů, když je v případu „chrastavského atentátu“ tolik nejasného?
ČESKÁ POZICE se věnovala „chrastavskému atentátu“ například v článcích:
