Zatčení bývalého ředitele Vojenského zpravodajství (VZ) Ondreje Páleníka, jeho nástupce Milana Kovandy a zpravodajského důstojníka Jana Pohůnka přimělo ČESKOU POZICI pokusit se zjistit, nakolik závažné je jejich selhání. Hovořili jsme proto s bývalým ředitelem VZ Miroslavem Krejčíkem, který Páleníka ke zpravodajcům přivedl a Kovandu povýšil do funkce velitele 601. skupiny speciálních sil v Prostějově (spadá pod Vojenské zpravodajství). V současné době je Krejčík poradcem předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jeronýma Tejce.
Armádu, z které tito dva ředitelé VZ vzešli, považuje Krejčík za uzavřenou společnost, v níž nemáte kontakt s politikou. „Jedete v namazaném stroji a nejste ničím rozptylováni. V okamžiku, kdy se dostanete do čela zpravodajské služby, ať chcete, nebo nechcete, do kontaktu s politiky přicházíte neustále. Pak se to týká toho, je-li ředitel odolný,“ upozornil Krejčík na nezbytnou osobní integritu šéfa vojenských zpravodajců. A za Kovandova nástupce by rozhodně vybral člověka mimo Vojenské zpravodajství.
ČESKÁ POZICE: Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že policisté zatkli bývalého i současného ředitele Vojenského zpravodajství?
KREJČÍK: Že jde o totální selhání služby. Pokud je pravda, že VZ sledovalo tři civilisty na základě přání paní Nagyové, je to zcela mimo rámec mého chápání. A to podotýkám, že jsem v této službě několik let pracoval. Zákonodárce službu zřídil kvůli zcela jinému účelu. Stále doufám, že šlo o selhání několika jednotlivců, jmenovitě ředitele a lidí, kterým vydával rozkazy.
ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na vysvětlení, které uvedl v pátek Petr Nečas, že zřejmě šlo o horlivost jeho podřízených, protože se objevovaly informace, že může být sledován?
„Co má ochrana premiéra společného s obranou Česka? Co s ní má společného žena premiéra, jež byla sledovaná? Nic.“KREJČÍK: I kdyby nakrásně byla takto konstruovaná obhajoba oné věci, tak je to špatně. VZ má své úkoly v oblasti obrany. Co má ale ochrana premiéra společného s obranou Česka? Co s ní má společného žena premiéra, jež byla sledovaná? Nic. Zákon 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR navíc ukládá, že pokud chce ředitel VZ nasadit sledování, musí ho schválit ministr obrany. Pečlivě jsem minulý týden poslouchal vystoupení státních zástupců, kteří uvedli, že se sledování odehrálo bez souhlasu ministra obrany.
ČESKÁ POZICE: Jakou roli v tom dle vás hrál bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Páleník?
KREJČÍK: Hovoří se o roce 2012. Jde o období, kdy končil jeden ředitel a nastupoval nový. Sledování vyžaduje určitou přípravnou, realizační a vyhodnocovací fázi. V zásadě se bavíme o řádu měsíců, kdy taková činnost probíhá. Mohlo dojít k předání akce z jednoho ředitele na druhého. Druhá verze zní, že bývalý ředitel ovlivnil svého nástupce, aby to provedl.
ČESKÁ POZICE: Kolik lidí muselo ve Vojenském zpravodajství o sledování vědět?
KREJČÍK: Na toto neodpovím úplně konkrétně, protože se to týká způsobu činnosti zpravodajské služby. Záleží na cíli. Pokud je cílem tvrdý soupeř, pak je příprava delší a tým větší. Pokud jde – jako tomu bylo v tomto případě – o civilisty, příprava může být minimální a nemusí zahrnovat větší počet osob ani techniky.
ČESKÁ POZICE: Jaký je standardní přenos informací mezi výstupy Vojenského zpravodajství a Úřadem vlády ČR?
KREJČÍK: Vláda, premiér ani ministr službě nesmějí zadávat úkoly, který jsou mimo zákonnou působnost VZ. V tomto konkrétním případě neshledávám nic, na čem mělo VZ pracovat.
ČESKÁ POZICE: Kdo dává Vojenskému zpravodajství úkoly?
KREJČÍK: VZ ukládá úkoly vláda. Ani premiér to nemůže učinit sám.
ČESKÁ POZICE: Kdo je příjemcem zpráv od Vojenského zpravodajství?
KREJČÍK: Informace, které byly činností VZ získány, jsou předávány konkrétním adresátům, a to prostřednictvím ministra obrany. V některých případech, když hrozí nebezpečí z prodlení, je ministr informován dodatečně a informace mohou být předány prezidentovi, premiérovi, ministrovi či komukoli dalšímu. Cílem služby je zamezit nějaké činnosti anebo o nich informovat, aby došlo ke zmírnění jejích následků. V tomto ohledu může být adresátem například ministerstvo. „Ředitel měl jít za premiérem a říct mu: vaše podřízená mi dala toto zadání, jenž je v rozporu se zákonem, dělat to nebudu a informuji vás o tom“
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že je možnost, že premiér o činnosti Vojenského zpravodajství nevěděl?
KREJČÍK: Pokud ředitel VZ dostal zadání od člověka takto blízkého premiérovi, tak první, co bych od něj očekával, je, že půjde za předsedou vlády a řekne mu: vaše podřízená mi dala toto zadání, jenž je v rozporu se zákonem, dělat to nebudu a informuji vás o tom.
Každý má své limity
ČESKÁ POZICE: Spolupracoval jste s Ondrejem Páleníkem i Milanem Kovandou. Jakou s nimi máte osobní zkušenost?
KREJČÍK: V zásadě to byly dobré zkušenosti. Byli velitelé 601. skupiny speciálních sil. V této roli odvedli skvělou práci a nešlo jim nic vytknout. V době mého působení na VZ docházelo ke generační výměně. Chtěl jsem využít Páleníka, aby své zkušenosti předal dál. Proto jsem ho jmenoval do funkce ředitele řízení speciálních sil. Díky tomu jsem mohl na funkci šéfa 601. skupiny jmenovat Kovandu. Řekněme si to ale otevřeně, speciální síly, z hlediska své velikosti, představují větší prapor. Jde o řízení na úrovni nižšího managementu.
Šlo mi především o jejich odborné znalosti, které prokázali při plnění úkolů zejména v Afghánistánu. Nechtěl jsem, aby odešli do civilu nebo do podřadných funkcí na generální štáb. Proto jsem si úsek speciálních sil na VZ vytvořil. Nepochyboval jsem, že svému řemeslu rozumějí a odvádějí excelentní práci. Zdůrazňuji však, že se bavím o době, kdy byli v 601. skupině.
ČESKÁ POZICE: Naznačujete, že pro výkon funkce ředitele Vojenského zpravodajství se nehodili?
KREJČÍK: Každý má své limity. Musíte však zvažovat jednu věc. Armáda je uzavřená společnost. Když v ní jste, nemáte mnoho kontaktu s politikou a civilním životem. Jedete v namazaném stroji a nejste ničím rozptylováni. V okamžiku, kdy se dostanete do čela zpravodajské služby, ať chcete nebo ne, tak do kontaktu s politiky a subjekty, které reprezentují nejrůznější zájmy, přicházíte neustále. Pak jde o to, jestli je ředitel odolný. Musí umět rozlišovat mezi zájmy státu a zájmy jednotlivců a skupin. „Ředitel Vojenského zpravodajství musí umět rozlišovat mezi zájmy státu a zájmy jednotlivců a skupin“
ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na to, že Páleník byl považován za přítele exministra obrany Martina Bartáka a měl blízko k některým politikům ODS?
KREJČÍK: Pokud dokážete jako ředitel své démony uhlídat a jste loajálním úředníkem státu, tak to problém není. Mohu se scházet a kamarádit s kýmkoli, ale svou funkci musím vykonávat, jak mám. Jakmile z toho vykročím, pak jde o selhání. Říkal jsem to Páleníkovi i dalším lidem, ať tu hranici nepřekračují.
ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte období, v němž ředitelovali vaši nástupci, které bylo charakteristické neprůhlednými nákupy techniky pro armádu? Jak se osvědčilo Vojenské zpravodajství?
KREJČÍK: Mám pocit, že si ze mě děláte malinko legraci. (Smích.)
ČESKÁ POZICE: Třeba Vojenské zpravodajství na tyto nešvary upozorňovalo, ale veřejnost o tom jen neví. Nemyslíte si to?
KREJČÍK: Nemyslím. Každá věc má svou jevovou stránku. Jsou sdělována obvinění a jsou zatýkány konkrétní osoby. Nic takového se nestalo. Jevová stránka mi tam za pět let chyběla – když vyjdu z dikce zákona, v němž se uvádí, že VZ sleduje záměry a činnosti namířené proti zabezpečování obrany státu. Důležité také je, jaké úkoly dala VZ vláda.
Z hlediska zabezpečování obrany je dneska nejdůležitější efektivní vynakládání finančních prostředků na obranu. Rozpočet musí být proinvestován rozumně a hospodárně, aby se z něj nakoupily schopnosti, kapacity a technologie, které armádě přinášejí hodnotu. Existují hospodářské subjekty mobilizace, což jsou například vojenské opravárenské podniky, jež sice v míru dělají nějaký byznys, ale ve válce musejí být schopny dát podnikání stranou a věnovat se potřebám obrany státu. Mohli bychom si dlouze povídat, v jakém stavu tyto podniky jsou dnes.
ČESKÁ POZICE: Dělali v tomto ohledu Páleník a Kovanda svou práci dobře?
KREJČÍK: Ty lidi znám. Schopnosti na to rozhodně měli. Pokud vezmete v úvahu škálu nepodařených byznysů na obraně za dobu jejich působení na VZ, tak to svědčí v jejich neprospěch. A pokud to dělali, tak velmi špatně. Služba měla být více akční.
Hrozí ochlazení vztahů
ČESKÁ POZICE: Petr Nečas i další politici se pozastavují nad způsobem zadržení zpravodajců. Není ale mnohem podstatnější, kvůli čemu v policejní cele skončili?
KREJČÍK: Máte pravdu. Expremiér nezkoumá příčinu. Tou je fakt, že neoprávněná osoba zadala službě úkol, VZ ho neodmítlo a realizovalo. To je jádro problému. Následek, tedy že někoho chytli policisté, přece není utajovaná skutečnost, kterou bychom měli tutlat. „Faktem je, že neoprávněná osoba zadala službě úkol, VZ ho neodmítlo a realizovalo. To je jádro problému.“
ČESKÁ POZICE: Jak hodnotí zatčení ředitele a jeho předchůdce zpravodajská komunita v zahraničí?
KREJČÍK: Jde o fatální problém. Službu reprezentuje její ředitel. Z hlediska komunikace mezi spřátelenými zpravodajskými službami platí pravidlo, že se spolu baví ředitelé, a to mnohdy mezi čtyřma očima. V rámci toho se přijímají zásadní rozhodnutí, základní dohody a obrysy spolupráce. Jestliže je jeden z partnerů zatčen a podezírán z trestné činnosti, tak to vyvolá mnoho otázek. Minimálně to bude znamenat ochlazení vztahů do doby, než se celá záležitost nějak vysvětlí. Může se ale stát, že to na spolupráci služeb nebude mít žádný významný dopad. To by platilo v případě, že selhali jednotlivci, kteří do toho VZ nezatáhli a dělali to jen jako melouch.
ČESKÁ POZICE: Už vám kvůli skandálu Vojenského pravodajství volal někdo ze zahraničních partnerů?
KREJČÍK: Nebudu to komentovat. Společenská odpovědnost je však v tomto případě obrovská. To je, jako když policistovi svěříte zbraň a on půjde po ulici a začne střílet. Byla jim svěřena moc nad službou a oni toho zřejmě zneužili.
ČESKÁ POZICE: Šlo dle vás o ojedinělé zneužití Vojenského zpravodajství?
KREJČÍK: To si nemyslím. Vycházím z toho, co je veřejně známo. Okruh osob, které byly Vojenským zpravodajstvím sledované, není sourodý. Jinými slovy, nejednalo se pouze o bezprostřední okolí premiéra. (Dle Kovandova právního zástupce Jiřího Matznera se jeho klient doznal, že od ředitelky kabinetu premiéra Jany Nagyové přijal pokyn ke sledování. Upřesnil, že sledování dvou zaměstnanců Úřadu vlády Jiřího Pertla a Aleny Hegrové dle Kovandy neprováděli vojenští zpravodajci, nýbrž soukromoprávní subjekt. Z již dřívějších informací vyplynulo, že Vojenské zpravodajství sledovalo manželku premiéra Radku Nečasovou.)
ČESKÁ POZICE: Jak rychle musí být vybrán nový ředitel Vojenského zpravodajství?
KREJČÍK: Nyní službu vede statutární zástupce, který automaticky přebírá kompetence ředitele. Ministr obrany musí nástupce navrhnout, projednat ve výboru pro obranu a následně ho schválí vláda. Kdybych to měl rozhodovat já, v žádném případě bych nevybral člověka z VZ.
ČESKÁ POZICE: Může se stát, že za rok bude u vlády ČSSD. Přijal byste nabídku, abyste Vojenské zpravodajství znovu vedl?
KREJČÍK: Nepřijal. Dvakrát bych do stejné řeky nevstoupil. Nezakrývám však, že lidem, kteří budou rozhodovat o novém řediteli Vojenského zpravodajství, radím. Ptají se mě a já jim svůj názor sděluji.
Miroslav Krejčík (48)
vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši. Po deseti letech služby u spojovacího vojska nastoupil k vojenským zpravodajcům, kterým v letech 2004 až 2007 velel. Krejčík odešel ze služby po sporu s ministryní obrany Vlastou Parkanovou, která reagovala na nařčení Krejčíkova podřízeného Pavla Adama, že zpravodajskou službu šéf zneužívá. V současnosti Krejčík radí šéfovi poslaneckého klubu ČSSD Jeronýmu Tejcovi, je členem řídícího výboru Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost a místopředsedou Ústřední odborné komise ČSSD pro bezpečnost.
