České neziskové organizace se učí získávat majetek ze závětí

Miliony v hotovosti, činžovní domy, cenné papíry, ale třeba i sbírky brouků a skautské kroniky. Pomalu přibývá majetku, který Češi v závětích poukazují neziskovým organizacím. „K charitě jsem měla blízko po celý život. Když mě lékaři upozornili na můj zhoršující se zdravotní stav, rozhodla jsem se před dvěma lety sepsat závěť,“ říká překladatelka Soňa Nigrinová, jež odkázala byt po rodičích Výboru dobré vůle – nadaci Olgy Havlové.

Ta každý rok získá sedm až deset darů ze závětí a v tom je nejúspěšnější českou neziskovou organizací. Za 20 let získala nemovitosti, věcné dary či autorská práva za více než sto milionů korun. „Nejúspěšnější byl rok 2014, kdy jsme získali dědictví v hodnotě více než 60 milionů korun od osmi dárců,“ popsala LN ředitelka nadace Monika Granja. „To ale byla zcela ojedinělá situace, jinak jsou milionové částky spíše neobvyklé,“ dodává Granja.

Pouhá čtvrtina

„Celý majetek odkazují hlavně lidé, kteří nemají příbuzné. Jinak jde spíše o menší částky, pokud něco zbude po zaopatření blízkých,“ řekl LN Tomáš Vyhnálek, mluvčí koalice Za snadné dárcovství. Ta sdružuje 30 českých neziskových organizací. Všimla si ochoty lidí myslet v poslední vůli i na dobrou věc a v nové kampani přesvědčuje veřejnost, aby pamatovala i na neziskovky.

„V řadě zemí světa je to považováno za cestu, jak i po smrti pokračovat v dobrých skutcích,“ dodává Vyhnálek, který působí i jako fundraiser Člověka v tísni. Ten za rok 2016 získal celkem pět darů ze závěti. Většina neziskových organizací ale o takových přilepšeních může leda snít. Z 83 organizací jich v uplynulých deseti letech získala dar ze závěti pouhá čtvrtina, jak ukázal průzkum koalice Za snadné dárcovství.

Z průzkumu vyplynulo, že většina neziskových organizací při „závětním fundraisingu“ zcela tápe. V dotazníku se objevovaly vážné obavy jejich pracovníků. O závětech se svými dárci nechtějí mluvit, protože se ve vzduchu vznáší téma smrti. „Neziskové organizace nemusí mít z komunikace dobročinných závětí strach. Naše průzkumy ukazují, že dar na dobročinnost ve formě závěti je přijatelný přibližně pro třetinu lidí,“ říká Tomáš Vyhnálek.

Odtabuizování a osvěta

„Darování ze závěti je v Česku zatím spíše novinkou, ale v řadě západních zemí je běžné. Například ve Velké Británii tvoří závěti 13 procent všech darů pro neziskové organizace. Ty za loňský rok takto získaly přes 2,5 milionu liber,“ popisuje Vyhnálek. České neziskovky se musejí zatím spokojit se skromnějšími příspěvky, obvykle jde celorepublikově o několik milionů korun ročně. V minulém roce ale objem narostl a neziskovky získaly téměř 24 milionů korun od 22 dárců.

Na odtabuizování a osvětu se soustřeďuje kampaň Závěť pomáhá, která běží už několik let. Snaží se ukazovat dobrou praxi na příkladech organizací, jež jsou sdruženy v koalici Za snadné dárcovství. Že ne všechny neziskové organizace umějí komunikovat o darech ze závěti, ukazuje i anabáze paní Soni Nigrinové. „Než jsem se rozhodla pro nadaci Olgy Havlové, jednala jsem s asi čtyřmi neziskovými organizacemi. Nepřesvědčily mě. Jejich jednání bylo neprofesionální a nebylo jasné, kam peníze potečou,“ řekla v pondělí 11. září na tiskové konferenci koalice Za snadné dárcovství.

„Těžko říct, proč jsme v získávání darů ze závětí tak úspěšní. Dodnes hraje důležitou roli osobnost Olgy Havlové a významná je také naše 25letá tradice a důraz na transparentnost. Snažíme se také o individuální komunikaci s našimi dárci. Od nich pochází zhruba polovina darů ze závětí, zbytek je od lidí, kterým nás někdo doporučí. U paní Nigrinové to byla její spolužačka, profesorka Helena Illnerová,“ říká ředitelka nadace Monika Granja.

Snadnější rozhodování

Také čeští notáři si všimli, že lidé v posledních vůlích častěji myslí kromě zaopatření své rodiny i na dobrou věc. „Setkáváme se s odkazováním majetku charitativním organizacím, zvířecím útulkům či dobročinným spolkům,“ řekl LN Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR. „Není to úplně masová záležitost, ale lidé se ptají a čas od času se takové dědictví objeví. Milovník psů třeba odkáže určitý finanční obnos místnímu útulku,“ popisuje Martin Foukal, notář z pražské Michle a bývalý prezident notářské komory.

„Celý majetek na dobrou věc odkazují hlavně lidé, kteří nemají žádné příbuzné, třeba židovští přeživší z druhé světové války určují za dědice židovskou obec,“ doplňuje Foukal. Příběhy darů ze závětí jsou velice různorodé. Například paní Antonie Heřmanová odkázala pražskému Domovu Sue Ryder 773 tisíc korun poté, co v něm strávila jedenáct let. Milovník exotického ptactva Stanislav Rákos zase před několika lety odkázal pražské zoologické zahradě deset milionů korun plus nemovitosti za více než 50 milionů. Z peněz se zoo rozhodla postavit nový pavilon pro papoušky.

„Nejcennějším darem byl činžovní dům v Praze na Žižkově. Pan Pavel Žofka nám jej chtěl darovat v závěti, ale nechtěl se už mořit s nájemníky, tak nám jej převedl už za života,“ popisuje Tomáš Vyhnálek z Člověka v tísni. Zisky z nájmu dnes přispívají do rozpočtu organizace. Odkazování na dobrou věc přeje i nový občanský zákoník, jenž od roku 2014 lidem výrazně rozvázal ruce v rozhodování, co se stane s jejich majetkem po smrti. V důsledku toho strmě stoupá počet závětí, které obyvatelé Česka u notářů sepisují.

„Z letošních pololetních dat je patrné, že loňský rekordní počet závětí – přes 19 tisíc – bude velmi pravděpodobně opět překonán,“ říká notář Neubauer. Lidé se více zajímají, co bude s jejich majetkem po smrti. „Je patrný i nástup nové generace, která přemýšlí jinak. Lidé sepisují závěť třeba před dalekou cestou do zahraničí. Obecně platí, že tyto instituty využívají spíše lidé vzdělanější a majetnější,“ dodává Neubauer.