Kolik je 751 bez 73? Pro zdánlivě banální příklad pro třetí třídu základní školy našel včera Evropský parlament komplikované řešení. Výsledek není 678, jak by prostá matematika velela, ale 705. Všech 73 míst po britských poslancích, kteří v důsledku brexitu nejpozději do příštích eurovoleb v květnu 2019 opustí unijní sněmovnu, totiž nezanikne. Sedmadvacet se rozdělí mezi jiné země, 46 bude sloužit jako rezerva pro případné rozšíření Evropské unie. Celkem 27 europoslaneckých křesel se rozpočítá mezi 14 zemí.
Dědictví po Britech se rozdělí mezi ty státy, které mají oproti počtu obyvatel méně unijních zákonodárců, než by jim náleželo. Pět křesel navíc tak získají Francouzi a Španělé, Italové a Nizozemci tři, dva poslance navíc bude mít Irsko, o jeden post si polepší třeba také Rakušané nebo Slováci. Česko zůstane na svém – i v novém Evropském parlamentu bude mít po příštích volbách nadále 21 poslanců. Patří totiž stejně jako Maďarsko mezi středně velké členy EU, kteří již nyní mají na počet obyvatel výhodu třeba proti lidnatějšímu Řecku nebo Belgii, které zastupuje také 21 europoslanců.
Tlak Francie
„Problém v tom nevidím. Naopak si myslím, že nové rozdělení pomůže spravedlivěji reflektovat zájmy občanů. Důležité je, že žádný členský stát na tom nebude hůře,“ říká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO). A spokojený je i její kolega Miroslav Poche (ČSSD): „Sám bych preferoval, aby všechna místa po britských poslancích zůstala k dispozici pouze pro země, které k EU v budoucnosti přistoupí. Rezerva v podobě 46 křesel je ale dostatečná.“
Porcování dědictví po Britech v Evropském parlamentu nepostrádalo napětí a nervozitu. Zejména Francie totiž tlačila, aby se část britských křesel vyčlenila pro nadnárodní kandidátky, v nichž by se na jedné listině ucházeli o vstup do unijní sněmovny zástupci z různých zemí. |
Porcování dědictví po Britech v Evropském parlamentu nepostrádalo napětí a nervozitu. Zejména Francie totiž tlačila, aby se část britských křesel vyčlenila pro nadnárodní kandidátky, v nichž by se na jedné listině ucházeli o vstup do unijní sněmovny zástupci z různých zemí. Za plán lobboval zejména francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož hnutí La République en marche by se tím zvýšily šance v dalších eurovolbách.
Projekt jednotných kandidátek v celé Evropě ale letos v únoru europarlament zamítl. Nejsilnější formace – Evropská lidová strana – se totiž zalekla negativní reakce voličů, kteří by smíšené volební lístky mohli brát jako další důkaz odtažitosti Bruselu od reálných problémů. Evropské volby se navíc potýkají s nízkou volební účastí. Celoevropský průměr byl v roce 2014 jen 43 procent, v Česku dokonce účast klesla pod 20 procent, což byl po Slovensku druhý nejhorší výsledek v EU.
Nejen britští europoslanci
Po odchodu Britů z EU na jaře příštího roku ale nezmizí jen 73 poslanců. Balit kufry si budou muset desítky dalších asistentů a zaměstnanců, jejichž kontrakt je vázán právě na europoslanecký mandát. Dalších asi 900 britských občanů, kteří pracují pro různé unijní instituce, nicméně v EU i po brexitu zůstane.
Po odchodu Britů z EU na jaře příštího roku ale nezmizí jen 73 poslanců. Balit kufry si budou muset desítky dalších asistentů a zaměstnanců, jejichž kontrakt je vázán právě na europoslanecký mandát. |
Mají příslib, že jejich zaměstnavatel nebude přihlížet k podmínce občanství některé unijní země, což je pro drtivou většinu pozic podmínka. I tak se ale Britové v nejisté době pojišťují. Stovka z těch, kteří pracují pro EU, si již pořídila druhé občanství. Nejčastěji irské, ale třeba také francouzské – jedno ze sídel Evropského parlamentu je ostatně právě ve Štrasburku.
Nejlogičtějšími „zadními vrátky“ by bylo pro znejistělé Brity belgické občanství – již jen kvůli tomu, že někteří z nich strávili v Bruselu pracovně desítky let. Jenže naráží na administrativní zeď. Belgie jejich žádosti zamítá s argumentem, že jako zaměstnanci EU nepřispívají do belgického sociálního systému.
