Vlastně nejde ani tak o to, že čeští hokejisté se na mistrovství světa zatím pěkně „plácají“. Že nepředvádějí bůhvíjak parádní hru, ale to vědí (snad) sami dobře. Že ani výsledkově nejsou hubené výhry nad Běloruskem a Dánskem a dvě porážky dobrou vizitkou. Že týmová chemie nefunguje, že tvořivost je zamrzlá kdesi pod ledem. Povážlivější se zdá, že někteří reprezentanti si zřejmě nepřipouštějí, že se to „jaksi samo neudělá“.
Sluší se připomenout, že ke sportu patří i jistá míra zaujetí pro hru, nepodcenění a také ocenění kvalit soupeře. Mementem budiž takřka neuvěřitelný rozhovor, který před pár dny poskytl po prohře se Švýcarskem (2:5) reprezentační gólman Alexander Salák médiím.
Kdo by snad měl pocit, že jde třeba o postaprílovou fabulaci jediného serveru, může si proklikat iDnes.cz, Lidovky.cz, Sport.cz nebo i sportovní sekci Aktuálně.cz. Krátký výběr z dost možná kultovního interview:
Jak porážka od Švýcarů bolí?
Já si myslím, že jsme byli o hodně lepším týmem na hřišti!
Jejich předchozí zápasy jste nesledoval?
Ne, já jsem se nekoukal.
Třetí gól vstřelil Švýcar bruslí? Proč jste nezkoušeli protestovat?
Já jsem to rozhodčímu říkal. Bohužel. Nevím, jaká jsou pravidla.
Po zápase jste se zavřeli do kabiny. Co jste si v ní říkali?
Vůbec nic.
Na tabulku se nekoukáte?
Ne.
Prohra se Švýcary nebyla Salákovou chybou (chytal coby zaskakující dvojka dobře), nicméně jakožto fandové se můžeme modlit, že takto prezentovaný přístup k mistrovství světa je mezi hrajícími Čechy ojedinělý. Bývaly totiž doby, kdy reprezentační brankáři měli nastudované a „nakoukané“ soupeře natolik, že věděli, kdo je levák a kdo pravák, kdo zvolí kličku do bekhendu a kdo raději ještě přihraje před prázdnou branku... Byli připraveni. Protože vrcholový sport je velmi komplexní činnost, jejíž výsledek závisí mimo jiné na čemsi, co se nazývá profesionalitou.
Co by tak mohlo výkonům pomoci
Po ztraceném bodu s Dány je totiž možno říci, že Češi výrazně lepší na ledě nebyli. Dále, že by se mohli podívat na dřívější mače příštích soupeřů – Slovinců, Norů a Kanaďanů. Že by měli znát pravidla a umět je v kritický moment vyložit. Že by si v kabině měli vyříkat zásadní věci a možná mrknout i na tabulku, aby zjistili, že i kdyby byli nakrásně lepší, nevypadá to úplně dobře.
Možná jde jen o tradiční předčasné strašení, a špičkoví hráči se budou všem výtkám zpětně jen pošklebovatPokud to všechno neudělají, s ostudou se potáží; jestliže však v týmu panuje atmosféra a zvyky, jaké naznačuje gólman Salák, nebude to ostuda sportovní, ale i lidská. Možná jde jen o tradiční předčasné strašení, tým včetně všech tápajících Vrbatů, Fleischmannů i Hanzalů se zvedne jako v roce 2010 a špičkoví hráči se budou všem výtkám – jako je tato – zpětně jen pošklebovat.
Vzepětí je ovšem úkolem kouče Aloise Hadamczika, jenž loni v HN svérázně vysvětloval enormní odměny své 22leté přítelkyně na Pozemkovém fondu: „Jsem státní trenér, že o hokej se zajímá celý český národ, z toho vyplývá, že mě zná spousta lidí i ti, kteří mají významné funkce. Je to přirozený jev. Vaše nepodložené podezřívání a články mou osobu urážejí a poškozují. Rovněž se mi pletete do osobního života, svými nepravdivými články, na což nemáte právo.“ Věřme, že státní trenér učí své svěřence i onačím věcem než nadutosti.
