ČEZ růst může. Příležitosti k tomu ale chybí

Bývalý generální ředitel ČEZ Martin Roman proslul mohutnými investicemi na Balkán. Dnes za to sklízí kritiku. Jeho nástupce Daniel Beneš by paradoxně mohl časem čelit výtkám z opačného důvodu – expanze společnosti totiž prakticky stojí.

Když ČEZ 12. května ohlásil, že dividenda dosáhne už 73 procent zisku, Beneš uvedl: „Je tu omezený potenciál pro atraktivní rozvojové příležitosti v evropské energetice.“ Šance na zajímavé nákupy, o kterých se mluvilo v minulosti, dnes nevypadají růžově. I když se ČEZ chlubí tím, že je nejméně zadluženou velkou evropskou energetikou, a další růst by si teoreticky mohl dovolit.

Možnost ovládnutí Slovenských elektráren ztroskotává na problémech kolem dostavby jaderné elektrárny v Mochovcích a ambicích bratislavské vlády navýšit vlastní třetinový podíl v této firmě. Další možné „sousto“ – německé uhelné elektrárny společnosti Vattenfall, na něž by se v ideálním případě nabalily také vodní zdroje, vypadá hodně nejistě kvůli možnému přitvrzení Berlína vůči využívání hnědého uhlí.

Důvody k nadšení v tomto ohledu nepřináší ani tuzemsko – současné vedení hlavního města na rozdíl od svých předchůdců nečiní žádné kroky k prodeji podílu v Pražské plynárenské. „Pohlcení“ její obchodní části by se manažerům ČEZ líbilo, protože by tím firma získala statisíce nových zákazníků. A další rozvoj českého jádra je také v nedohlednu.

Stále větší část zisku

Tuzemská elektrárenská jednička udržuje výši dividendy na jednu akcii na 40 korunách, jelikož ale zisk kvůli padajícím cenám elektřiny na velkoobchodním trhu klesá, výplata peněz akcionářům pohlcuje stále větší část výdělku. Před rozvojem tak fakticky dostává přednost například zaplňování děr ve státním rozpočtu – patnáct miliard získá právě stát jako majoritní akcionář.

S názorem, že ČEZ nemá kam růst, přicházejí už i analytici, kteří vůči této firmě bývali kritičtí. Minoritní akcionář Michal Šnobr považuje za logické, že se v současném nepredikovatelném prostředí firma zaměřuje na domácí trh. A z jeho hlediska toho už vlastně ČEZ udělal dost. „Je zainvestovaný na dvacet let dopředu,“ říká Šnobr a připomíná modernizaci uhelných elektráren i dokončení paroplynové elektrárny v Počeradech – byť zrovna její provoz se zatím nevyplácí.

Zatímco Beneš dál nevylučuje nákupy v Německu, Šnobr by viděl v pořízení aktiv Vattenfallu riziko. Připomíná, že berlínská vláda „nechala vypařit polovinu hodnoty německé energetiky“. Tržní kapitalizace tamních firem výrazně klesla kvůli politice uzavírání jaderných elektráren a masivní podpory obnovitelných zdrojů.

Pokud jde o výši dividendy, Daniel Beneš zdůrazňuje, že vedení ČEZ nyní dělá přesně to, co od něj investoři čekají. „U společností našeho typu preferují maximalizaci dividendy při udržení ratingu S&P,“ říká šéf ČEZ. Jinými slovy – přebírání jakéhokoliv rizika dnes analytici spíše odsoudí, i když to nemusí dávat logiku z hlediska dlouhodobého rozvoje.

Rozumný kompromis?

Finanční ředitel ČEZ Martin Novák argumentuje tím, že konkurenti z řad evropských energetik naopak museli aktiva prodávat, aby snížili zadlužení. „My jsme v takové situaci nebyli, nebyli jsme tak zadluženi, a také proto si můžeme dovolit dividendu, kterou navrhujeme,“ řekl Novák.

Výši dividendy, jež celkově dosahuje 21,4 miliardy korun, ještě musí schválit valná hromada. Stát jako majoritní akcionář – jehož slovo tedy bude rozhodující – by teoreticky mohl chtít vyplacení až sta procent zisku.

Podle Michala Šnobra by dividenda mohla být vzhledem k úrovni cashflow (hotovostních toků) i vyšší, ale návrh představenstva ČEZ je podle něj rozumným kompromisem. Zajišťuje dlouhodobě udržitelnou úroveň jak z hlediska výnosu pro akcionáře, tak prostoru pro akvizice, pokud by se přece jen uskutečnily.

ČEZ 12. května oznámil, že čistý zisk za letošní první čtvrtletí činil 7,6 miliardy korun, což je meziroční pokles o 24 procent. Tempo poklesu se ale zpomaluje.