Austrálie, Dánsko, Guernsey, Hongkong, Kanada, Lichtenštejnsko, Man, Norsko, Singapur, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie. Co mají společného? Pokud by ratingová agentura S&P splnila svou hrozbu a snížila hodnocení 15 zemím eurozóny, právě jmenovaným dvanácti územním celkům a státům by podle HN nejvyšší rating AAA zůstal. Všimněme si ale dalšího pojítka: sedm z nich patří do bývalého britského Commonwealthu a i zbylých pět nějakým způsobem v minulosti poznamenala protestantská pracovní etika.
Jako by tím evropská dluhová krize znovu potvrzovala platnost teorie německého sociologa a ekonoma Maxe Webera (1864–1920), jednoho ze zakladatelů sociologie a autora knihy Protestantská etika a duch kapitalismu. Dle této jeho teorie protestantismus podporoval tvrdou pracovní morálku založenou na náboženské víře. Weber také vyzvedává roli kultury, zejména náboženství, ve formování jednání lidí, čímž odmítá ekonomický determinismus, například Marxův.
Protestanti versus katolíci
Ze studie britské Warwické univerzity vyplývá, že protestantská pracovní etika umožnila v 19. století náskok státům severní Evropy před jejich jižními protějšky. Navíc pomáhá vysvětlit, proč se protestantské oblasti vyvíjely hospodářsky jinak než katolické. A je zřejmé, že dosud formuje postoje Severoevropanů. V minulosti, před současnou krizí, kdy jihoevropské státy ekonomicky prosperovaly, se však zdálo, že Weberova teorie protestantské pracovní etiky přestává platit.
Podle jednoho z autorů studie Saschy Beckera se v 16. století protestantští reformátoři snažili prosadit, aby ve všech farnostech fungovaly církevní školy. Tím protestanti získali náskok ve vzdělání před katolíky, jimž trvalo více než sto let, než jej vyrovnali. Ve studii se také uvádí, že z údajů zveřejněných v Německu v roce 2000 vyplývá, že dokonce i dnes protestanti dosahují vyššího stupně vzdělání a jsou vzdělanější než katolíci. Více protestantů než katolíků také navštěvuje univerzity a dokončí je.
Výsledky studie jsou také nesmírně zajímavé z hlediska současné evropské dluhové krize. Becker o tom řekl: „Je pozoruhodné, že se severoevropským zemím daří lépe kontrolovat veřejné finance než jihoevropským, například Španělsku a Itálii, které je mají v naprostém chaosu. Možná to není důsledkem jen rozdílných náboženských vyznání, ale vyznání určitě ovlivňovalo hospodářský vývoj daných zemí.“ A dodal: „Z tohoto důvodu je Evropa rozdělená na severní a jižní a dle běžných Severoevropanů by se nemělo finančně pomáhat zadluženým jihoevropským zemím.“
