Pletené barevné masky připomínající kukly zvané balaklava, trička za 25 dolarů zobrazující nahé ženské poprsí a plyšoví medvídci, takové jsou v současnosti nejznámější symboly protirežimního odporu v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Autoritářské režimy postsovětského prostoru jsou vystaveny provokacím ve formě extrémních performancí od ruských Pussy Riot přes ukrajinský Femen až po švédské ochránce lidských práv.
Slabá, nejednotná a bezmocná opozice se alespoň takto snaží vyjádřit své antipatie, nicméně její akce zatím získávají mnohem větší odezvu a podporu u západního tisku než v řadách ruského, ukrajinského či běloruského obyvatelstva. Alternativní hnutí, jež chtějí proniknout na politickou půdu, mohou doufat maximálně v to, že jim vládnoucí moc, kterou takto nutí jednat, na jejich provokace „skočí“. Jedná se o dobře vykoumanou léčku, na niž v podstatě neexistuje dobrá odpověď. Rozhodná reakce ze strany vládnoucího režimu je totiž takřka nevyhnutelná, to však vládu okamžitě diskredituje v očích Západu.
Rozhodná reakce ze strany režimu na tyto protesty je takřka nevyhnutelná, to však vládu okamžitě diskredituje v očích Západu
Tělo jako prostředek protestu
Celou tuto sérii zahájila ukrajinská skupina Femen založená v roce 2008, jejíž členky si říkají „topless bojovnice“. „Naším bohem je žena, naším posláním je protest a naší zbraní odhalená ňadra!“ vyjádřila heslo hnutí jeho vedoucí představitelka Anna Hucolová. Jejich cílem je upozornit na situaci ukrajinských žen, na sexuální turistiku, prostituci, činnost zprostředkovacích sňatkových kanceláří, nedůvěryhodnost rozvodových institucí a utlačovatelské společenské uspořádání, v jehož středu stojí muži.
Členky hnutí Femen demonstrují s odhaleným poprsím, květy ve vlasech a s transparenty vysoko nad hlavou. Jejich mluvčí Inna Ševčenková přiznává, že dokud se nesvlékly, tak jim nikdo nevěnoval pozornost, zato jejich tělo je naopak vynikajícím prostředkem protestu. „Muži mají rádi ženská ňadra, ale když chce žena také něco říct, to už se jim nelíbí,“ prohlásila pro Der Spiegel.
Jádro skupiny tvoří přibližně 40 aktivistek, které se pravidelně objevují na performancích, nicméně včetně místních organizací mají v současnosti jen na Ukrajině téměř 300 členů a jejich sympatizantů na internetu je zhruba třicet tisíc. Problémem pro ně nejsou ani hranice, a tak se od Varšavy po Paříž šíří i do dalších zemí Evropy. Už dávno tu ovšem nejde jen o feministická hesla a jejich „politické chuligánství“ nezná mezí.
Naposledy například vyjádřily svou podporu členkám skupiny Pussy Riot tím, že podřízly kříž vztyčený roku 2004 v centru Kyjeva na památku obětem stalinské diktatury i jako symbol demokratických snah. „Kříž je symbolem utlačovatelských náboženských předsudků, které podporují diktaturu. Milovníci kříže právě chtějí věznit nevinné,“ zdůvodnily svůj čin, jenž vyvolal nevoli převážné většiny ukrajinské společnosti.
Umění a politiku nejde oddělit
Pod vlajkou feminismu pokračuje svůj boj proti režimu rovněž vloni v létě zformovaná ruská punková kapela Pussy Riot čítající 12 až 15 členek, které „vystupují“ v maskách a nápadně barevných letních punčocháčích. Za svůj vzor považují americkou punkrockovou kapelu devadesátých let Riot Grrrl. „Vzpurné pussies“ složené ze studentek filozofie, hudebnic a jedné alpinistky a elektroinženýrky, které za svého PR manažera považují Karla Marxe a za producenta Liona Feuchtwangera, ovšem zdaleka nebojují pouze za rovnoprávnost žen. Jak zdůrazňují ve svých prohlášeních, umění a politiku podle nich nelze oddělit a jejich kapela byla v podstatě založena v těsné spolupráci s představiteli opozice, kteří organizují pouličními protesty.
Už při svém prvním bleskovém protestu ve stanicích moskevského metra s názvem Osvoboď dlažební kostky protestovaly proti zfalšování ruských voleb, zatímco svou další písní Smrt vězení, svobodu protestu vystoupily na podporu zadržených členů opozice. Světový věhlas skupině zajistila jejich punková mše odsloužená před ikonostasem v moskevské katedrále Krista Spasitele, ve které se k Bohorodičce modlily za to, aby vyhnala Putina, respektive odsouzení k odnětí svobody v délce dvou let za výtržnictví a šíření náboženské nenávisti, jež si za tuto mši některé členky skupiny vysloužily.
Ve svém rozboru publikovaném v listu Neue Zürcher Zeitung připomíná učitelka východoevropské historie na hamburské univerzitě Monica Rüthersová, že to byl právě Putin, který zachránil čest ruských mužů, kteří se po rozpadu Sovětského svazu stali oběťmi triumfujícího paternalistického společenského zřízení. Velká část otců totiž po nastolení kapitalismu najednou nebyla schopna uživit rodinu, v důsledku čehož došlo k rozmachu domácího násilí a alkoholismu i zvýšení počtu sebevražd. Putin svým mužným vzhledem a stylem, sportovní postavou a vždy odpovídajícím společenským oblekem, které byly zcela ve shodě s jeho konzervativním hodnotovým řádem, okouzlil zástupy ruských žen a vrátil jim jejich víru v mužnost.
Ruská dívčí popová skupina Pojuščije Vmestě (Zpívejme spolu) nazvala v jedné ze svých písní prezidenta ideálním mužem, neboť – jak zaznívá také v refrénu –, „je to on, kdo nepije, nebije a neodchází“. Jako jeho další pozitivum uvádějí, že se zajímá o pěkná auta i o umění, ale krom toho i o tak mužné sporty, jako je rybaření nebo lov. Putin se tak distancoval od dřívějšího obrazu ruského politika a podařilo se mu stát jednou z ruských ikon popkultury. Není proto náhoda, že se právě on stal terčem feministek a všech, kdo s nimi na základě politických motivů sympatizují a mají zájem na oslabení režimu.
Prostřednictvím společensky pobuřujících performancí bojuje proti moci také petrohradská alternativní skupina Vojna, jejíž členové na sebe upozornili třeba tím, že „na počest“ ruského prezidenta uspořádali orgii, nebo když na padací most naproti budově tajných služeb nakreslili obří penis. Jejich akce ovšem nevzbudily zvláštní odezvu, přestože jejich vůdce byl za jednu z performancí, při které šlo o převracení policejních aut, dokonce i uvězněn.
K alternativním akcím posledně jmenované skupiny lze přirovnat provokaci, při níž bylo z malého letounu řízeného jedním švédským aktivistou, jenž pronikl z litevského území bez povolení do běloruského vzdušného prostoru, shozeno pomocí padáků několik set plyšových medvídků, čímž chtěli organizátoři akce vyzvat režim k dodržování svobody a lidských práv.
Protesty nesmí zůstat bez odpovědi
Spontánní nespokojenost v tomto regionu nemá příliš velkou tradici
Ačkoliv například založení skupiny Femen asistoval na Ukrajině žijící obchodník, prezident holdingu KP Media Jed Sanden a o akci švédských aktivistů bezpochyby musely vědět také příslušné švédské a litevské orgány, bylo by přehnané tvrdit, že jsou tyto performance koordinovány jedním centrem. Je však nepochybné, že síly, které mají zájem na oslabení režimů v tomto prostoru, využívají v zájmu dosažení svých cílů také těchto alternativních, protirežimních skupin, které se svými akcemi rovněž vzájemně aktivizují.
Skupina Femen, jejíž mluvčí před nedávnem prchla přes Varšavu do Paříže, tak dnes může počítat nejen se sympatiemi západních médií, ale může si být jista také aktivní podporou místních velvyslanectví. Jak jinak by třeba Inna Ševčenková mohla okamžitě získat schengenské vízum? Logické je také to, že pro velmoci, které mají zájem na Putinově, Lukašenkově nebo Janukovyčově diskreditaci a v neposlední řadě také na podkopání probouzejících se východních integračních snah, přicházejí tito lidskoprávní aktivisté, mezi jejichž cíli figuruje kromě skoncování s rozdělením rolí vyplývajícím z tradičního modelu rodiny také likvidace státní moci, jako na zavolanou. I kdyby už ničeho víc nedosáhly, neboť například Pussy Riot podporuje pouhých šest procent Rusů, už tak se jim podařilo tyto společnosti oslabit.
Vládnoucí moc nad těmito akcemi přesto nemůže jen mávnout rukou. Jednak signalizují vření, k němuž dochází v určité vrstvě společnosti, jednak by si její netečnost vůči provokacím, které mají silný politický podtext a které lze jen těžko považovat za spontánní, bylo možné vykládat jako znak slabosti a neschopnosti jednat. Například Alexandr Lukašenko nejdříve pouze v tichosti zakázal koncert hiphopera Alexeje Kosova, který prezidenta ve svých skladbách posílá do pekla. Ale již si nemohl dovolit nedat tvrdou odpověď na řekněme nezodpovědné vniknutí do vzdušného prostoru jeho země, které narušuje její bezpečnost. Po chvilce vyčkávání tak kvůli plyšovým medvídkům padaly hlavy generálů, ale své si vyslechl i Stockholm.
Ani Kreml neudeřil hned, když skupině Pussy Riot za jejich produkci na Rudém náměstí, ve které zpívají o pomočeném Putinovi, vyměřil pouze pokutu ve výši 500 rublů za porušení zákona o shromažďování. Provokace ovšem pokračovaly a znesvěcení hlavního chrámu si v paternalistické společnosti vyžádalo tvrdou reakci. Právě na to – totiž na přehnanou reakci moci – ovšem organizátoři punkové mše čekali a světový tisk byl okamžitě zaplaven odsouzením Putinova režimu, což je jasným krokem k izolaci.
Z vylíčeného obrazu se vymyká pouze Viktor Janukovyč, neboť Kyjev akce hnutí Femen dlouho ostentativně přehlížel. Jako by tím s nemalou dávkou cynismu chtěl pouze dokázat, že na Ukrajině žijí pěkné dívky a vládne vyspělá demokracie. Možná není náhoda, že polonahé dámy mají podle mnohých své příznivce i ve vládnoucích kruzích.
Nepřekvapí, že se mnozí dohadují, kdo za těmito nejen kreativními, ale také ostře protivládními skupinami vlastně stojí. Spontánní nespokojenost v tomto regionu totiž nemá příliš velkou tradici.
