Hned několik centrálních bank si na tento týden naplánovalo svá zasedání, kromě České národní banky například Evropská centrální banka (ECB), Bank of England či polská národní banka NBP. Zatímco jednání dvou posledně jmenovaných se obešlo bez překvapení, v německém Frankfurtu – sídle ECB – se snižovala základní úrková sazba na 0,25 procenta.
Opravdový šok si pro trhy přichystala ČNB, když oznámila zahájení devizových intervencí proti koruně. Lze ale vůbec mluvit o šoku, když otázka intervencí leží v Praze na stole již déle než rok?
Na sklonku léta 2011 ve Švýcarsku
Krátký exkurz do historie české měnové politiky ukazuje, že naposledy ČNB snížila úrokové sazby loni v listopadu, a to až těsně nad nulu. Hlavní sazba je od té doby na takzvané technické nule ve výši 0,05 procenta. Tímto krokem si ČNB zároveň vyčerpala standardní nástroje měnové politiky v podobě změny úrokových sazeb. Centrální bankéři se tehdy rovněž dohodli, že pokud bude nutno dále uvolnit měnovou politiku, bude to prostřednictvím kurzu, neboli oslabením koruny k euru. Záporné sazby zamítli.
O intervencích se v bankovní radě dvakrát neúspěšně hlasovalo letos v srpnu a v záříV první polovině letošního roku se o intervencích jenom mluvilo. I tak to stačilo k tomu, aby se koruna k euru usadila pod hladinou 26 Kč. V srpnu a v září se dvakrát v bankovní radě o intervencích neúspěšně hlasovalo – nadpoloviční většina sedmičlenné rady byla proti. A nakonec ve čtvrtek 7. listopadu intervence napotřetí prošly.
Konkrétním cílem ČNB je nyní pomocí intervencí udržovat korunu k euru v blízkosti hladiny 27 Kč. Pokud se podíváme po Evropě, něco podobného provedla před dvěma lety švýcarská SNB, když určila nejsilnější úroveň pro frank k euru na úrovni 1,20 franku za euro.
Hrozba deflace a podpora exportu
Hlavním cílem ČNB, podobně jako většiny dalších centrálních bank, je udržovat stabilní růst cenové hladiny. V případě ČNB jde o dvouprocentní inflační cíl. Spotřebitelské ceny však v posledních měsících padají směrem k nule a na začátku příštího roku lze očekávat dokonce meziroční pokles. Navíc inflační tlaky v české ekonomice téměř neexistují, a tak deflační alarm začal v poslední době blikat naplno. Klíčovým důvodem, proč se ČNB k intervencím odhodlala, je tedy hrozba deflace v ČR. Vedlejším efektem intervencí je samozřejmě posílení českého exportu skrze slabší kurz.
Slabší kurz koruny je bezpochyby pomocnou rukou pro exportní odvětví a znamená konkurenční výhodu pro domácí vývozce. Na druhé straně importérům se jejich dovozy výrazně prodraží. A prodraží se i zahraniční zboží a služby českým domácnostem. Vyšší ceny pohonných hmot čekejme již ve druhé půlce listopadu.
Dopad na spotřebitele je sice krátkodobě negativní, ale v delším období se může projevit pozitivně. Jak? Zjednodušeně totiž platí následující posloupnost: slabší koruna = růst exportu = růst zakázek = růst ekonomiky = růst zaměstnanosti.
Pár otázek a odpovědí
- Jak dlouho vlastně bude ČNB držet korunu k euru na 27 Kč?
Osobně se domnívám, že minimálně do poloviny roku 2014. V bankovní radě se k intervencím odhodlávali dlouho, a aby měly intervence skutečný dopad, musí ČNB držet „27“ déle než jen pár týdnů.
- Má na to ČNB vůbec peníze?
Má, a to dokonce nekonečně mnoho. Pokud centrální banka chce, může držet slabší kurz domácí měny po dlouhou dobu. Je však vázána svým hlavním cílem – v případě ČNB je to dvouprocentní inflace.
- Je ČNB na intervence vůbec připravená, když ty poslední v roce 2002 se příliš nezdařily?
Srovnávat intervence z roku 2002 a z roku 2013 je jako srovnávat hrušky s jablky. V roce 2002 nebyla ČNB s úrokovými sazbami rok na nule a cílem tehdejších intervencí bylo kurz koruny spíše stabilizovat, nikoliv ho oslabit.
