Ekologický právní servis (EPS) varoval valnou hromadu ČEZ, jež se uskutečnila v úterý 26. června, že pro komplexní obnovy elektráren Tušimice II a Prunéřov II nebude dostatek hnědého uhlí. Valná hromada se tím však odmítla zabývat. A Severočeské doly (SD, součást ČEZ) ve svém tiskovém prohlášení 28. června vyvracejí, že bude nedostatek uhlí. Oba aktéři sporu o dostatek, či nedostatek uhlí pro elektrárny přitom vycházejí ze stejného čísla – 250 milionů tun.
Mají být vytěženy v Dolech Nástup Tušimice (DNT) a jejich majitel Severočeské doly to charakterizuje jako „množství paliva pro elektrárny dosažitelné dnes dostupnými metodami z geologických zásob ve výši 475 milionů tun“. V tom se obě strany sporu shodují, vždyť EPS není geologickou ani důlní expertní organizací a to číslo od SD převzal. V odpovědi, zda to uhlí stačí, nebo nestačí do konce životnosti obou nových elektráren (Tušimice II už fungují a Prunéřov II je dosud jen na papíře), se však ostře různí. A zdá se, že SD spor zjednodušily na odhad zásob a zakryly, že je v příliš velké plánované spotřebě elektráren.
Tvrdá kritika
Právníci EPS si z dostupných materiálů ČEZ o zásobách uhlí a o spotřebě elektráren odvodili, že k zajištění plánovaného rozsahu provozu těchto nových bloků bude elektrárenské společnosti chybět minimálně 33,6 milionu tun uhlí. To je množství, jež by odpovídalo osmi letům provozu nových bloků Prunéřova II. EPS si rovněž zjistil, že jiné dostupné zdroje ukazují, že deficit v zásobách uhlí je dokonce výrazně vyšší. Prunéřov II by totiž měl podle ČEZ fungovat minimálně do roku 2040. V několika starších výročních zprávách SD je však uvedeno, že těžba v Dolech Nástup Tušimice (DNT), které mají Prunéřov II výhradně zásobovat, bude ukončena v roce 2030, případně 2035.
Právníci EPS si odvodili, že k zajištění plánovaného rozsahu provozu těchto nových bloků bude společnosti ČEZ chybět minimálně 33,6 milionu tun uhlí
Obdobné závěry vyplývají i z dostupných báňských dokumentů a z posudku EIA (proces Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) k těžbě uhlí v tušimickém dole, podle nějž zůstane na konci roku 2029 k dispozici jen 18 milionů tun uhlí. To by znamenalo, že pro další provoz elektráren ČEZ bude chybět až 54,3 milionu tun uhlí. A výčet deficitů v dalších odhadech ještě stoupá.
Podle materiálů České geologické služby a výpočtu expertní společnosti SEVEn nastane vyuhlení ložiska Tušimice-Libouš již na začátku roku 2029. Přitom deficit zásob uhlí oproti potřebám elektráren ČEZ bude činit 86,5 milionu tun, což je pro ilustraci třetina celkových zásob uhlí v DNT. K neperspektivním výpočtům přispívá i odhad Institutu energetických informací (Inergin), který dokonce uvádí využitelné množství uhelných zásob k 1. lednu 2012 jen 219,6 milionu tun. EPS ovšem bere za výchozí bod svých úvah hodnotu uvedenou samotnými SD. Navzdory tomu není ušetřen přezíravého přístupu jejich představitele.
Střelba bez čísel
„Tvrzení o údajném nedostatku uhlí šířená ekologickými aktivisty z EPS a Nadačním protikorupčním fondem (NFPK) vychází z neodborných úsudků a mylných představ,“ reagoval v tiskovém prohlášení Severočeských dolů na několika zdroji podepřenou kritiku člen jejich představenstva a ředitel strategie a komunikace Vladimír Budinský. Z jakých „neodborných úsudků a mylných představ“ vycházel asi EPS, když přes kopírák převzal výchozí hodnotu zásob 250 milionů tun právě od Severočeských dolů? Že by měl Budinský o svých číslech natolik velké pochybnosti?
Asi ne, když cítí potřebu zdůrazňovat, že Severočeské doly garantují 250 milionů tun. Ale proč vyvolává vyhrocenou polemiku o dostatku uhlí, když mluví jen o vydatnosti zdroje, ale nesnaží se jej srovnat s velikostí plánované spotřeby? Ani stínem nenaznačil, zda to pro existující i plánované elektrárenské kapacity, zejména Tušimice II a Prunéřov II, stačí. Právě v té investiční neomalenosti je příčina budoucího nedostatku uhlí.
Čím budou elektrárny topit pod kotli, až nastane okolo roku 2030 předpokládané vyuhlení?ČEZ ovšem vyslal do polemiky svou součást SD, která nemá s velikostí naplánovaných elektrárenských kapacit nic společného. A v celém tom složitém komplexu problémů má jediné nezpochybňované číslo: 250 milionů tun uhlí. Podaří se tím veřejnosti, která netuší, že příčiny nedostatku uhlí nejsou v důlních zásobách, ale v příliš „žravých“ elektrárnách, pověsit bulíky na nos?
Vždyť Budinského argumentace je přece přesvědčivá: „Společnost Severočeské doly podrobně eviduje veškeré zásoby i těžené uhlí. Zásoby uhlí byly naposledy inventarizovány v roce 2010. Posudky vypracované nezávislými odborníky projednalo a schválilo ministerstvo životního prostředí. K výpočtu zásob mají Severočeské doly znalecký posudek soudního znalce.“
Čím budou elektrárny topit pod kotli, až nastane okolo roku 2030 – rovněž dle SD – předpokládané vyuhlení? Na to nikdo ze společnosti ČEZ neodpovídá. Prunéřov II bude mít v té době deset patnáct let do předpokládaného konce životnosti.
Nezveřejněné studie
Na nedávné valné hromadě ČEZ se zástupci EPS coby miniaturní akcionáři snažili na problém upozornit. Dle Josefa Karlického z EPS zareagoval na tento impuls předseda představenstva a generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš jen krátce, navíc v naznačených intencích: máme informace ze Severočeských dolů a všechno je v pořádku. K diskusi o hrozícím nedostatku uhlí pro nové elektrárenské mamuty nebyla ochota.
Karlický uvádí, že ČEZ sice odkazuje na nějaké odborné studie a posudky, nicméně dlouhodobě je odmítá zveřejnit. To budí podezření, že ty studie ve skutečnosti obsahují jiné výsledky, než představitelé ČEZ tvrdí. Nebo že takové studie vůbec neexistují.
Několik let doly uváděly ve svých výročních zprávách předpokládané ukončení těžby v DNT v roce 2030. Náhle však začal ČEZ i SD tvrdit, že uhlí v DNT vystačí do roku 2040. „Čirou náhodou“ až poté, co na nedostatek uhlí upozornila veřejnost v řízení o vlivu Prunéřova II na životní prostředí EIA.
Manipulace s daty
Na základě takto změněné argumentace pracovníci EPS dospěli k závěru, že činitelé Skupiny ČEZ i dolů jsou o deficitu uhlí velmi dobře zpraveni a nyní jen účelově manipulují s daty, aby zajistili bezproblémové schválení již naplánovaného záměru obnovy elektrárny Prunéřov II. Nad tím vším ministerstvo financí, které zastupuje stát coby dvoutřetinového vlastníka, drží ochrannou ruku. Diskuse na toto téma nebyla připuštěna.
Dle právníka EPS Jana Šrytra předsednictvo zneužilo procesní pravidla, aby na valné hromadě nezazněl hlas, který by mohl zpochybnit investiční záměry ČEZ
Pokus rozproudit rozpravu o nedostatečných zásobách uhlí v ložisku Tušimice-Libouš pro plánované elektrárny tím, že téma bude přiřazeno k již schválenému bodu valné hromady, byl odmítnut. Zástupci EPS byli vyzváni, aby požádali o zařazení samostatného bodu.
„Požádat o zařazení vlastního bodu do programu valné hromady je pro minoritního akcionáře zhola nemožné. Za návrhem by musela stát nejméně tři procenta akcionářů, což v případě mamutího podniku, jakým je ČEZ, by znamenalo disponovat akciemi v hodnotě několika miliard korun,“ vysvětlil právník EPS Jan Šrytr. A dodal: „Předsednictvo zneužilo procesní pravidla k tomu, aby na valné hromadě nezazněl hlas, který by mohl zpochybnit investiční záměry ČEZ. Proto šéfové nemohli připustit, aby se o tématu hlasovalo.“
Co zbývá
Co bude, až dojde v Tušimicích uhlí? Tomuto velkému problému by rozumný hospodář čelil už teď. Vzhledem k různosti údajů o zásobách uhlí v DNT proto považuje EPS za nezbytné přezkoumat zásoby a zrevidovat plánované nároky na hnědé uhlí z DNT. A následně je nutné nalézt řešení, jak chybějící uhlí zajistit.
V této souvislosti právník EPS Šrytr připomíná, že jedním z rizik nedostatku uhlí je budoucí nevýhodný prodej elektráren ČEZ, obdobně jako je tomu nyní u elektrárny Počerady. Oddálit vyuhlení dolu může rovněž omezený režim elektráren, ale pro to se elektrárny nestavějí. Řešením by mohl být dovoz hnědého uhlí, ale ten se vyplatí jen na krátké vzdálenosti. Zakoupit další důl? Taková strategická rozhodnutí se nečiní ze dne na den a odhad, že se to podaří, je nejistý. Co zbývá?
Nejvážnější eventualitu si necháváme na konec: prolomení limitů. Lehkovážnost, s níž ČEZ přistupuje ke všem odhadům, které věští nedostatek uhlí, zejména pro Prunéřov II a Tušimice II, jako by naznačovala, že se počítá právě s touto možností. Horní Jiřetín, Černice a Litvínov v sousedství dolu Československé armády nejsou tedy jediné obce s horkou půdou pod nohama obyvatel. Budou se muset potomci mezi léty 2030 a 2040 potýkat na severu Čech se stejným nedořešeným problémem a stejnou životní nejistotou jako našinci?
