V uplynulých dnech jsem snad na všech tuzemských televizních kanálech a také v dalších médiích opakovaně zaznamenal, jak si připomínáme slavné vítězství českých hokejistů na zimních olympijských hrách v roce 1998 v japonském Naganu. Růžička, Jágr, Hašek a spol. tehdy pod vedením dnes již zesnulého trenéra Hlinky vyhráli takzvaný turnaj století. Přízvisko získal díky tomu, že byla na dobu jeho konání přerušena kanadsko-americká NHL a mohli na něm startovat nejlepší hokejisté planety.
Očekávalo se, že turnaj vyhraje právě tým z Kanady nebo USA, popřípadě Ruska, ale nakonec to Češi světu „natřeli“ a odvezli si zlato. Pro hokejisty do Japonska přiletěl vládní speciál, po návratu do vlasti byli přivítáni jako největší celebrity a dostalo se jim i audience u prezidenta Václava Havla. Brankář Dominik Hašek, který se na výsledcích týmu významně podílel brilantním výkonem, byl davy fanoušků vzýván na Hrad a vítězství se později začalo přezdívat novodobý „Vítězný únor“.
I já jsem tehdy celý turnaj sledoval a jako správný patriot jsem našim hokejistům fandil. I já jsem cítil určitou pýchu, že jsem Čech a že jsme to světu zase jednou „natřeli“.
Uznávaný Remek
Je však nutno připomenout, že vedle sportovních úspěchů jsou i jiné významné události, na které můžeme být jako Češi hrdi. Vím, že vzpomínat na něco z doby před rokem 1989 se zase tak moc nenosí, ale i tehdy se udály věci, které Československo, potažmo Českou republiku, proslavily ve světě. Bylo by dobré a slušné je také připomínat.
Vladimír Remek je ve světě uznávanou osobností, a to dokonce více než v domovské zemi, pro kterou pracuje například v Evropském parlamentuJednou z takových významných událostí je let Vladimíra Remka do kosmu. Po sovětských a amerických kosmonautech byl právě on občanem třetí země, která se do kosmu podívala. Druhého března 1978 se odehrála událost, jejíž 35 výročí si v sobotu připomínáme (tedy možná někteří z nás) a která nás Čechy, respektive Čechoslováky zařadila na historické místo v dobývání vesmíru. Ať byla doba taková, jaká byla, a ať důvody k vyslání občana Československa do kosmu byly, jaké byly, historicky je tento fakt neoddiskutovatelný.
Vladimír Remek je ve světě uznávanou osobností, a to dokonce více než v domovské zemi, pro kterou pracuje například v Evropském parlamentu. Myslím, že právě on se nemalou měrou podílel na tom, že Česká republika má na svém území centrálu evropského globálního navigačního družicového systému, známého jako Galileo, což je obdoba amerického systému GPS a ruského Glonassu.
Je možné, že se Vladimír Remek v budoucnu stane českým velvyslancem v Rusku, kde by mohl zúročit své znalosti, zkušenosti i kontakty. Osobně si myslím, že by to bylo pro obchodní aktivity firem z České republiky v zemích bývalého Sovětského svazu přínosné, a Česká republika by tak alespoň formálně docenila tuto osobnost.
Vedle osobností, které dělají po světě ČR dobré jméno, máme i řadu těch, kteří dělají pravý opak. Osobně jsem se nejvíce zastyděl tehdy, když dosluhující prezident Václav Klaus ukradl protokolární pero při státní návštěvě v Chile. Žádná sláva není ani chování některých našich politiků v evropských institucích. Za vším tím negativním stojí většinou politici – lidé, které jsme si vybrali ve svobodných a demokratických volbách, aby nás zastupovali. Nezbývá tedy nic jiného než příště vybírat jinak a lépe.
Zamysleme se, až budeme zase fandit
Co můžeme pro dobré jméno naší vlasti ve světě udělat my? Třeba to, že se naučíme zacházet se státními symboly. Konkrétně mám na mysli státní vlajku a nápisy na ní. Zákon o státních symbolech České republiky, ale zejména zákon o užívání státních symbolů uvádí, že na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice a podle nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu.
Tentýž zákon definuje přestupek, jehož se dopustí fyzická osoba tím, že zneužije, úmyslně poškodí nebo hrubě zneváží státní symbol České republiky, za což lze uložit pokutu do 10 000 Kč.
A podívejte se do hledišť stadionů. Nevím, proč mám vědět, odkud ten který fanoušek přijel. Zamysleme se nad tím, až budeme zase fandit a budeme hrdí na spoluobčany, kteří nám Čechům dělají ve světě dobré jméno.
