Z německé dlouholeté zkušenosti s uprchlíky vyplývá, že jejich integrace do německého pracovního trhu není jednoduchá a vyžaduje čas. Problémem není jen nízká mzda, kterou dostávají, pokud už práci mají, ale i to, že často nemají vůbec žádnou a jsou zcela odkázáni na sociální dávky.
První rok po příchodu do Německa bývá – dle dlouhodobé statistiky – průměrně zaměstnáno jen osm procent uprchlíků, po pěti letech pobytu zhruba každý druhý, po deseti 60 procent a po 15 letech pracuje takřka 70 procent těch, kteří do země uprchli. Tento závěr vyplývá z analýzy, kterou v září 2015 vypracoval německý Institut für Arbeitsmarktund Berufsforschung (Institut pro výzkum pracovního trhu a zaměstnání).
První rok po příchodu do Německa bývá průměrně zaměstnáno jen osm procent uprchlíků, po pěti letech pobytu zhruba každý druhý, po deseti 60 procent a po 15 letech pracuje takřka 70 procent těch, kteří do země uprchli. |
V březnovém rozhovoru pro deník Passauer Neue Presse Frank-Jürgen Weise, šéf Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky, BAMF) řekl, že jeho úřad, který v Německu zpracovává žádosti o azyl, jich hodlá v roce 2016 vyřídit více než milion. Dle něho pobývalo v březnu 2016 v Německu 300 až 400 tisíc uprchlíků, kteří o azyl dosud nepožádali, 370 tisíc žádostí čekalo na vyřízení, přičemž přicházejí stále noví uprchlíci – v březnu 2016 bylo podáno 59 975, v dubnu 60 943 a v květnu 55 259 žádostí o azyl.
Ucelená odpověď
Budou se tito „noví“ uprchlíci, přicházející do Německa v počtu, jaký od konce druhé světové války nezaznamenalo, integrovat do německého pracovního trhu jinak než ti „staří“? A kdo jsou tito lidé? Jednu z ucelených odpovědí nabízí studie, kterou před pár týdny zveřejnil Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky.
Ten s pomocí tlumočníků shromáždil data téměř 477 tisíc uprchlíků, kteří v roce 2015 v Německu požádali o azyl, a lze si z nich udělat představu o typickém žadateli o azyl v Německu roku 2015, tedy jakési desatero žadatelů o azyl.
1. Syřan/Syřanka
Plných 162,5 tisíce žadatelů – 34 procent ze všech žadatelů – uprchlo ze Sýrie.
2. Arabsky mluvící
Arabštinu jako svůj rodný jazyk uvedlo 48,3 procenta žadatelů o azyl, následuje albánština (18,1 procenta) a farsí/dárijština (6,1 procenta).
3. Muž
Tři čtvrtiny žádostí o azyl si podali muži. Mezi žadateli z Pákistánu jich bylo dokonce 95,2 procenta, druzí jsou v poměru muži/ženy Syřané – 78,8, respektive 21,2 procenta.
4. Mladík
Do 33 let bylo 68 procentům žadatelů o azyl. Nejmladší jsou v průměru Eritrejci – 46,9 procenta z nich je 18 až 22 let. Ženy-žadatelky jsou v průměru o trochu starší než muži.
5. Manžel/manželka
Podíl uprchlíků v manželství vůči těm, kteří v něm nejsou, je těsný. Zatímco 49 procent žadatelů o azyl uvedlo, že žije v manželství, 48 procent, že nikoli. Ze studie BAMF však nelze zjistit, kde se manžel/manželka žadatele o azyl nachází – je-li rovněž v Německu, v jiné evropské zemi či ze země svého původu vůbec neodcestoval/a.
6. Negymnaziální středoškolák
V tomto aspektu záleží na zemi původu. Obecně platí, že žadatelé o azyl z Balkánu (Makedonci, Srbové, Kosované a Albánci) jsou méně vzdělaní. U žadatelů z Blízkého východu je „vzdělanostní směsice“ mnohem různorodější. Zatímco 35,2 procenta Íránců navštěvovalo vysokou školu (Syřanů 27 procent) a jen šest procent uvedlo, že jejich maximální vzdělání je základní, mezi Iráčany je tomu naopak – 13,8 procenta vysokoškoláků oproti 30,3 procenta se základním vzděláním. Vysoké procento vysokoškolských žadatelů o azyl nemá v důsledku nízkého věku dostudováno – mnozí uprchli ještě jako studenti, nikoli absolventi.
7. Bývalá nezaměstnaná
S výjimkou Íránu ženy z deseti zemí, z nichž pochází nejvíce žadatelek o azyl v Německu – Sýrie, Albánie, Kosovo, Irák, Afghánistán, Eritrea, Srbsko, Pákistán, Makedonie a Írán –, neměly před odchodem zaměstnání. Nejhůře na tom jsou Srbky (jen 16,2 procenta z nich před odchodem pracovalo), následují Makedonky (16,5 procenta), Kosovanky (17 procent) a Iráčanky (17,1 procenta).
8. Bývalý zaměstnaný
Nejhůře ze všech na tom s prací byli Srbové, kterých před odchodem pracovalo jen 60,7 procenta.
9. Neumí německy
Jen dvě procenta žadatelů o azyl o sobě prohlásily, že hovoří německy. Skutečná znalost bude zřejmě ještě nižší, protože při sběru dat se – prostřednictvím tlumočníka – kladla pouze jedna otázka: Jakými jazyky kromě své mateřštiny hovoříte? Jedinou výjimkou ohledně němčiny jsou Kosované – skoro každý pátý o sobě tvrdí, že němčinu ovládá. S angličtinou je to výrazně lepší – necelých 30 procent dotazovaných a skoro polovina Syřanů a Íránců anglicky hovoří. Je zde však stejný problém jako v případě němčiny – nezkoumala se úroveň zvládnutí angličtiny.
10. Řemeslník či živnostník
Na otázku ohledně posledního povolání v zemi svého původu se objevilo mnoho odpovědí – nejčastěji „živil jsem se řemeslem“ (13 procent), „měl jsem živnost“ (deset procent), „pracoval jsem ve školství“ (pět procent). Z odpovědí vyplývají dvě výjimky. Za prvé, Syřané a Íránci nadproporčně uváděli, že v zemi svého původu často pracovali jako inženýři, lékaři či umělci (v jednotkách procent). Za druhé, 35 procent Eritrejců uvedlo jako své předchozí povolání „voják/profesionální sportovec“, což souvisí s militaristickým politickým režimem.
Tři omezení
Desatero žadatelů o azyl, které plyne ze „suchých“ dat, má tři limity. Za prvé, u žadatelů o azyl v Německu jde spíše o jejich vlastní než skutečný obraz. Pracovníci BAMF totiž s pomocí tlumočníků sbírali sociální prvky – jazykové dovednosti, vzdělanostní strukturu, profesní zkušenosti – na základě osobního svolení uprchlíků a informace si neověřovali, často ani ověřit nemohli, a tudíž se spoléhali (museli spolehnout) na informace, které jim poskytl dotazovaný.
Studie informuje o všech žadatelích o azyl bez ohledu na jejich šanci jej získat, proto v souhrnu nepředstavuje profil/obraz „pravděpodobného dlouhodobě v Německu usazeného uprchlíka“, ale jen „žadatele o azyl“. |
Za druhé, data upřednostňují spíše kvantitativní než kvalitativní ukazatele. Například na otázku, jaké povolání jste vykonával jako poslední, odpovědělo sice 72,6 procenta uprchlíků, kteří v roce 2015 požádali o azyl, ale pracovníci BAMF získali spíš nepřehlednou směsici stručných, leckdy jednoslovných odpovědí, jež nemusejí příliš vypovídat o konkrétním postu a o odborné kvalifikaci respondenta v jím určené profesní oblasti – například školství, medicína či živnost.
Podobně je tomu v případě dosaženého vzdělání. Nedozvíme se nic o kvalitě konkrétních škol, vystudovaném oboru ani o tom, zda respondent dostudoval, studia zanechal či odešel během studia, což je vzhledem k věku řady z nich pravděpodobné. Totéž platí o jazykové znalosti. Nedozvíme se nic o aktivní/pasivní znalosti němčiny a angličtiny těch, kteří uvedli, že těmito jazyky hovoří.
Za třetí, studie BAMF informuje o všech žadatelích o azyl bez ohledu na jejich šanci jej získat, proto v souhrnu nepředstavuje profil/obraz „pravděpodobného dlouhodobě v Německu usazeného uprchlíka“, ale jen „žadatele o azyl“. Řečeno jinak, žádosti mnoha neuspějí, a tudíž profil těch, kteří v Německu zůstanou, bude trochu, někdy výrazně, odlišný.
V roce 2015 BAMF vydal 282 726 rozhodnutí a 137 136 žadatelům – 48,5 procenta – udělil právní status uprchlíka dle Ženevské úmluvy ze srpna 1951. Zatímco Syřanům (95,8 procenta), Iráčanům (86,4 procenta) či Eritrejcům (88,2 procenta) je status uprchlíka přiznáván v až drtivé většině případů, u jiných národností (například z Balkánu) je tomu naopak, status uprchlíka se jim neuděluje.
Frustrace vzdělaných
Vezmeme-li studii BAMF vážně, a to včetně uvedených limitů, pak Německo čekají problémy s integrací lidí, kterým je udělován status uprchlíka, do svého pracovního trhu.
Mohlo by se zdát, že upřednostňování Syřanů, ale třeba i Íránců při udělování právního statusu uprchlíka pomůže jejich integraci do pracovního trhu, protože jsou v průměru mnohem vzdělanější než lidé přicházející do Německa z Balkánu. Analýza BAMF však na základě zkušeností tvrdí něco jiného – vzdělání není rozhodujícím kritériem pro rychlou integraci do pracovního trhu. Naopak, snadněji se budou integrovat spíše lidé, kteří v zemi svého původu pracovali manuálně. Vzdělané – a obzvlášť vysoce – bude neznalost němčiny značně omezovat.
Jak těžce/lehce ponesou středně a vysoce vzdělaní lidé, kteří nikdy nevykonávali manuální profese, že na ně minimálně v prvních letech jiné než manuální profese nezbudou? |
Otázka zní: Jak těžce/lehce ponesou středně a vysoce vzdělaní lidé, kteří nikdy nevykonávali manuální profese, že na ně minimálně v prvních letech jiné než manuální profese nezbudou? Přijmou je?A budou je umět? Nebude je nemožnost seberealizace frustrovat?
Druhým problémem je, že mnozí žadatelé o azyl jsou mladí a nemají dokončené školské vzdělání. Nakolik se je podaří vtáhnout zpět do školského systému, aby mohli své vzdělání dokončit a zvýšit si kvalifikaci, neumějí-li německý jazyk? A nepodaří-li se to, nakolik budou frustrovaní, že z nich – bývalých studentů – Německo minimálně na několik let udělá nezaměstnané či manuálně pracující?
Třetím problémem jsou ženy-uprchlice. Dle studie BAMF mají žadatelky o azyl horší vzdělání než muži, je mezi nimi i více analfabetismu a v zemi svého původu většinou nebyly zaměstnané. Podaří se je vtáhnout do německého pracovního trhu? A jak?
Nezvratný proces
Navzdory všem rizikům, která ze studie BAMF vyplývají, uprchlíci do Evropy, nejen do Německa, přišli a budou v ní žít, ať se to líbí, nebo nelíbí – například ve Francii jde o nezvratný proces. Důsledkem nespokojenosti uprchlíků proto bude „naše“ nespokojenost, nikoho jiného.
Problém uprchlíků spočívající v jejich integraci do pracovního trhu a společnosti je „naším“ problémem. A tuto provázanost bychom měli mít neustále na mysli.
